foto: archív Víta Hlouška, se svolením/Politolog profesor Vít Hloušek
ROZHOVOR: Spor ministra zahraničí s prezidentem může poškodit Česko v oblasti zahraniční politiky. Stejně jako v éře prezidenta Zemana. „Macinkův způsob komunikace s hlavou státu opravdu nebyl šťastný. A to je velmi diplomatické vyjádření,“ řekl serveru PrahaIN.cz Vít Hloušek, politolog a profesor Metropolitní univerzity v Praze.
Rozhořel se otevřený střet prezidenta Petra Pavla s ministrem zahraničí Petrem Macinkou. Jaké dopady bude mít tento konflikt na aktuální politickou situaci?
Je to něco, co samozřejmě komplikuje fungování jak české zahraniční politiky, tak vlády obecně. Samozřejmě jde tato „věc“ především za ministrem Macinkou, protože způsob komunikace s hlavou státu opravdu nebyl úplně šťastný. A to je velmi diplomatické vyjádření a konstatování, že takto se v podobných situacích postupovat nemá. V této souvislosti je ale potřeba nezapomenout na jednu věc. Vím, že názory jsou v této věci různé. Osobně si ale opravdu myslím, navzdory tomu, že bych skutečně nechtěl Turka jako ministra čehokoliv, že v momentu, kdy premiér přijde s nějakým jménem, tak prezident je povinen tohoto člověka jmenovat součástí vládního kabinetu. To znamená, že tady určitou svoji část viny na rozpoutání toho konfliktu nese i prezident Pavel. Je to dlouhodobá záležitost a týkala se také jeho předchůdců.
Pavel zdůrazňoval, že se bude chovat jinak než exprezident Zeman. Teď ale postupuje ještě tvrději než Miloš Zeman v případě Miroslava Pocheho nebo Jana Lipavského, přičemž Jana Lipavského ministrem zahraničí nakonec jmenoval. Tehdy to dopadlo ve prospěch premiéra Petra Fialy. Víme ale také, že občas i Petr Fiala ustoupil Zemanovi. To, co se děje nyní, je podobná situace. A znovu opakuji, nemyslím si, že Filip Turek je vhodný kandidát na ministra čehokoliv. Prostě nemá ve vládě co dělat. Když ho tam ale chtějí koaliční politici mít, tak se obávám, že ústavně komfortní výklad je, že ho má prezident jmenovat.
To se však nemusí stát. Petr Macinka si zřejmě opravdu myslí, že se jmenování Turka domůže způsobem, který zvolil. Jsem ale přesvědčen, že nikoliv. Způsobem, jakým vyhrotil konflikt s prezidentem, v podstatě uzavřel možnost jakékoliv rozumné dohody. Teď je na tahu ministerský předseda Babiš. Právě on se musí pokusit nastalou situaci nějakým způsobem „vyžehlit“ a najít cestu ven.
Psali jsme
ROZHOVOR: Mladí členové ODS by stranu dopředu neposunuli. Návrat k ideovým kořenům není možný. „Marek Benda má ve straně pevnou pozici.…
S ministrem zahraničí hlava státu velmi často konzultuje směr české zahraniční politiky. Nyní mezi oběma politiky vyrostla silná bariéra. Jaké budou důsledky v této oblasti?
Znamená to další vážné komplikace. Jednak zahraniční politika je už trochu předmětem sporu v rámci vládní koalice. Nelze se tvářit, že by ANO, Motoristé sobě a SPD měly na zahraniční politiku stejné názory. A to se občas projevuje zejména ve vztahu k různým otázkám týkajícím se Ukrajiny. Teď navíc situaci zkomplikuje napětí mezi členem vlády a prezidentem. Český politický systém je postaven na parlamentní demokracii. To znamená, že za zahraniční politiku je odpovědná vláda. Nicméně samozřejmě jednak historicky a jednak symbolicky řadu věcí v zahraniční politice vykonává i prezident. Petru Fialovi se podařilo dosáhnout rozumné, dobré a velmi intenzivní spolupráce s Petrem Pavlem, což znamenalo, že po dlouhé době měla Česká republika jednotnou, srozumitelnou a jasnou zahraniční politiku. V této situaci se teď od toho opět vzdalujeme.
Lze si představit, že v zahraniční politice budeme fungovat tak, jako tomu bylo za prezidenta Zemana. To znamená, že něco jiného bude říkat hlava státu, a když z vlády zaznívají různé hlasy, tak něco jiného bude čas od času říkat i vláda. A uvnitř vlády budou navíc znít také rozdílné hlasy. Tento stav nám bohužel nyní hrozí. Obecně platí, že i přes různé názorové rozpory je třeba najít v oblasti zahraniční politiky nějaký konsensus. Pokud ale ministr zahraničních věcí bude vést střet okolo Turka jako válku proti prezidentovi, tak to bude znamenat, že Česko se opět stane nečitelnou a zahraničněpoliticky nemohoucí zemí.
Může tato možná situace poznamenat budoucí vztahy s našimi zahraničními partnery?
Všechno bude záležet na tom, zda se nakonec Andreji Babišovi podaří dosáhnout nějakého smíru, nebo aspoň uklidnění vztahu mezi ministrem Macinkou a prezidentem. Pokud se mu to podaří, tak naše vztahy s partnery to příliš nepoškodí. Pokud se radikálně nezmění česká zahraniční politika, bude tento konflikt vnímán spíše jako náš vnitrostátní spor. Pozice Česka v uplynulých čtyřech letech byla velmi dobrá a byli jsme vnímáni jako spolehlivý, aktivní a rozumně se chovající partner. Ale pokud tento vyhrocený spor bude pokračovat a skutečně bude ohrožovat fungování zahraniční politiky, tak zase spadneme do kategorie nevýznamné, nebo dokonce potížistické země. Už jsme tam kdysi byli a pro naši zemi to nebylo nic radostného. Česká republika má potenciál dělat rozumnou zahraniční politiku. Obávám se ale, že na to při podobných hádkách nebude moc prostoru.