Politolog: Motoristé s bojem proti Pavlovi udělali strategickou chybu

Nastává doba, kdy se začíná projevovat určitý odklon od vládní popularity. Voliči SPD mohou sáhnout po radikálnější variantě. Říká to politolog a prorektor CEVRO Univerzity Ladislav Mrklas. V rozhovoru pro server PrahaIN.cz mluví také o posilování opozice s výjimkou lidovců či snaze Starostů získat voliče Andreje Babiše (ANO).

Lidovci oznámili, že budou chtít vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Jak tento krok vnímáte?

Vyvolání hlasování o nedůvěře vládě je standardním krokem ze strany opozice, pakliže je přesvědčena o tom, že vláda překročila Rubikon a její počínání je potřeba podrobit kritice a kontrole. Je to politická deklarace, zároveň se tím otevře prostor pro poměrně zevrubnou diskuzi na téma počínání vlády.

V minulosti jsme byli za různých vlád svědky mnohonásobného hlasování. S jednou výjimkou ve všech případech hlasování skončilo tak, že vládě nebyla nedůvěra vyslovena. Teď to pravděpodobně skončí stejně.

V únoru debata zabrala dva jednací dny a dohromady asi 22 hodin. Berete to jako standardní a běžnou součást politiky, nebo něco zbytečného, co akorát poslance zdržuje od jiné práce?

Záleží, co si představujeme pod pojmem práce Poslanecké sněmovny. Je to poměrně složitá záležitost, protože jinak se na to bude dívat vládní politik, jinak opoziční politik, to samé platí o voličích.

Pro vládního politika a voliče bude pokus o vyslovení nedůvěry vládě v situaci, kdy není příliš pravděpodobné, že by k tomu došlo, opravdu zdržováním a něčím zbytečným – odvádí se pozornost od práce vlády směrem k politice.

Pro opozičního politika a voliče je to zcela opačně, jelikož si přeje pád vlády a chce, aby se diskutovalo o problémech, protože je to součást opoziční práce. Opozičnímu voliči se ani příliš nelíbí, co vláda dělá, takže když je zdržována, je to vlastně pro mnohé pozitivní, protože v uvozovkách nepáchá to zlo.

A neutrální voliči?

Je to hodně na zvážení. O neutrální voliče se z velké části hraje. Kdybych byl stratégem opoziční strany, velmi bedlivě bych sledoval nálady ve společnosti. Do hlasování o nedůvěře bych se pouštěl jen tehdy, kdy bych viděl, že pro ně existuje určitá podpora nejen mezi mými voliči, ale i mezi neutrální částí veřejnosti. Jinak bych se do toho nepouštěl.

Jakou náladu cítíte nyní?

Poslední průzkumy a volební modely mimo jiné ukazují, že dochází k určité proměně voličských preferencí. Opozice trochu nabírá vítr do plachet. Nikoliv však lidovci, kteří nemají nejmenší šanci překročit pětiprocentní hranici pro vstup do Sněmovny. A to je možná jeden z důvodů, proč se snaží přijít s tvrdším kurzem.

V opozici začíná hořet velký boj o to, kdo bude lídrem. KDU-ČSL se mezi nimi vůbec neobjevuje. Nehledě na to, že nové vedení s Janem Grolichem si vytyčilo vybudovat samostatnou pozici, aby buď mohlo jít do dalších voleb samostatně, nebo mělo daleko silnější pozici při vyjednávání o volební koalici.

Zmiňujete Jana Grolicha. Nemůže být nevýhodou, že nemá takové zkušenosti s celostátní politikou a není ve Sněmovně, kde se dělá ta velká politika?

Je to záležitost, o které se diskutuje velmi dlouho – vzpomeňme si na Mirka Topolánka, který při posunu do čela ODS byl senátorem, nebyl ve Sněmovně a všichni to považovali za velkou nevýhodu. Nakonec šel od vítězství k vítězství a přivedl ODS k největším volebním úspěchům, kterých ve své historii dosáhla.

Takže?

Nemyslím si, že je to nutně o zkušenostech. Podle mě je to z velké části záležitost talentu a schopnosti leadershipu, ale samozřejmě zkušenosti ze Sněmovny mohou být pozitivní.

Na druhou stranu dlouhodobá praxe ze Sněmovny může být často na obtíž, protože ti lidé začínají mluvit jiným jazykem. Sněmovní atmosféra je pohltí, často už příliš nerozumí problémům a s veřejností nedokážou dobře komunikovat.

Ještě nedávno různí experti vyčítali opozici, že do toho málo šlape. Vy teď říkáte, že nabírá na síle. Rozeberete to?

Je rok po volbách. Pomalu se začíná projevovat určitý odklon od vládní popularity. Navíc tady máme velmi zajímavou situaci tím, že nijak nepadá ANO, ale spíš se propadají koaliční strany SPD a Motoristé, s čímž se počítalo. Možná je to trochu optický klam a opozice nabírá na síle tím, že se propadají menší strany.

Pokud by se Motoristé nedostali do Sněmovny, dostaneme se k patu, kdy by opozice dokonce mohla mít většinu ve Sněmovně, což bylo před pár měsíci něco nemyslitelného. Někteří vládní politici udělali zásadní chyby.

Míříte k Motoristům?

Se svým voličským profilem nebyli klasicky protestní stranou jako SPD, voliči evidentně lavírovali mezi někdejší vládou a opozicí. Že se Motoristé stali velkými mluvčími boje proti prezidentovi, ačkoli řada jejich voličů prezidenta podporovala, je podle mě strategická chyba.

Každá strana protestního typu v okamžiku, kdy přijme vládní odpovědnost, se vystavuje riziku, že ztratí své radikální příznivce. Něco podobného se podle mě děje – někteří příznivci SPD váhají, jestli svůj hlas nezahodili a nemají sáhnout ještě po někom radikálnějším.

A co tedy opozice?

Zdá se, že ODS prohrává souboj o lídra opozice. Najednou se Starostové dostávají výš a přibližují se hranici 20 procent. To může vzbuzovat dojem, že opozice posiluje.

Na druhou stranu STAN má dlouhodobý problém – mají sice velký potenciál, ale jejich voličské jádro je velmi malé. Stačí jedna kauza, nevydařený výrok nebo politický krok a celý velký nástup se může rozplynout.

STAN vyhlásil boj o voliče hnutí ANO, říkal to předseda Vít Rakušan a místopředsedkyně Sněmovny Barbora Urbanová. Je to reálné?

Z opozičních stran mají Starostové nejméně jasný voličský profil. S tím souvisí o něco větší schopnost sáhnout si i na voliče ANO, respektive vládních stran. Podle mě se tady bavíme o desetinách procenta, ne o velkých procentech.

Na druhou stranu je pravda, že Evropou probíhá vlna toho, že prakticky každá vláda postupem času padá. Naštvanost voličů je apriorní. Dá se tedy předpokládat, že i tady voliči od vládních stran začnou odpadávat. Velká část odpadne k nevoličům, ale na část by si opoziční strany sáhnout mohly.

Dále čtěte:

Pavel i Macinka zamíří do New Yorku. Ale každý po své ose