foto: archív Víta Hlouška, se svolením/Politolog profesor Vít Hloušek
ROZHOVOR: Ve společnosti i na politické scéně roste napětí související se spory o postavení veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Roste prý riziko jejich zneužívání politickou mocí. „Obavy jsou na místě. Slovensko může být příkladem, jak potenciálně nebezpečné tyto kroky jsou,“ řekl serveru PrahaIN.cz Vít Hloušek, politolog a profesor Metropolitní univerzity Praha.
Česká televize a Český rozhlas jsou nezávislé veřejnoprávní instituce zřízené zákonem. Jaký je váš pohled na probíhající politické boje, které se odehrávají v souvislosti s jejich statutem? Jsou na místě obavy, že změna veřejnoprávního charakteru by mohla ohrozit nezávislost těchto sdělovacích prostředků a následně i politické klima v České republice?
Jsem přesvědčen o tom, že tyto obavy jsou na místě. Nemyslím si, že by byly přehnané. Koneckonců to vidíme ve státech kolem nás. Nechme stranou Maďarsko, to je extrémní případ, ale třeba ukázkový je způsob, jakým se postupně politizovala veřejnoprávní televize v Polsku. To jasně ukazuje, že existuje riziko politického zneužívání médií kontrolovaných státem přes státní rozpočet. Slovensko je další příklad, jak potenciálně nebezpečné tyto kroky jsou. To znamená, že je legitimní debata o tom, zda veřejnoprávní médium má mít takový rozsah jako Česká televize. Určitě je také důležitá diskuse o tom, jakým způsobem co nejefektivněji kontrolovat hospodárné nakládání s finančními prostředky, které má k dispozici.
Myslím si ale, že není dobrým směrem už samotný krok nahradit koncesionářské poplatky placením veřejnoprávní televize ze státního rozpočtu. Právě tento způsob otevírá možnosti případného politického zneužívání. A časem se z ní může stát televize státní. Polský příklad ukazuje, že i současný vládní kabinet premiéra Donalda Tuska nechal polskou televizi ve stavu, do kterého ji dostala předchozí vláda Jarosława Kaczyńského, šéfa strany Právo a spravedlnost. Přitom právě Tusk tento krok dříve kritizoval. Polská televize se ani za jeho vlády nevrátila do podoby média, které se dříve snažilo o objektivitu či vyváženost.
Co by podle vás následovalo po změně statutu veřejnoprávní televize? Mohla by vládní garnitura například nahradit redaktory zpravodajství a publicistiky svými lidmi?
Mohla by to tak udělat. A pokud by to neudělala sama, asi by to neprobíhalo otevřeně tak, že by ministr kultury nebo člověk, který by měl Českou televizi v gesci, začal určovat personálie zpravodajství v České televizi. Určitě by se toho ale dalo dosáhnout prostřednictvím ekonomického tlaku. A to nejsou žádné chiméry. Máme příklady z jiných evropských zemí, kde se to skutečně stalo.
Často je slyšet argument, že v mnoha zemích Evropské unie byly koncesionářské poplatky zrušeny. Tvrdí se, že Česká republika je údajně jednou z posledních zemí.
Modelů, jak financovat veřejnoprávní televizi, je celá řada. Často je to ze státního rozpočtu, jenže tam, jak to bývá, je ďábel skryt v detailu. To znamená způsob, jakým je to ve státním rozpočtu vymezeno. Často to bývá tak, že se jedná o něco podobného mandatorním výdajům. Jde tedy o něco, s čím se nedá „šachovat“ podle momentální politické objednávky, takže to de facto plní podobnou roli jako koncesionářské poplatky. Ale právě proto, že v České republice začíná být pokušení ovládat Českou televizi docela silné, bych před tímto způsobem varoval. Navzdory tomu, jak jsou poplatky nepopulární – ani mě nebaví je platit. Na druhou stranu si ale uvědomuji, že je to něco, co stojí mimo jednoduchý, přímý zásah politiků. V okamžiku, kdy by se financování realizovalo ze státního rozpočtu, si umím představit daleko větší tlak na Českou televizi.
Psali jsme
Moderátor Václav Moravec v neděli během svého diskusního pořadu oznámil, že končí v České televizi. Na sociálních sítích se v této souvislosti…
Z České televize odešel po jednadvaceti letech známý moderátor Václav Moravec. V nedávné době přitom veřejnoprávní televizi opustila řada dalších výrazných postav. Podlehli tito lidé tlaku, který na ně byl vyvíjen?
Možná ano. Ale případ Václava Moravce bych trochu oddělil. Nejsem mediální expert, ale jeho angažmá a jeho způsob moderování asi vzbuzoval jisté pochybnosti. Zřejmě ani výběr hostů nebyl úplně dokonalý. Nemyslím si, že konec Otázek Václava Moravce je nějakým symbolem konce nezávislosti veřejnoprávní televize. Mně spíš přijdou důležité předchozí odchody. Například Barbory Kroužkové a podobně. Zdá se mi, že je to určitým signálem, že se v České televizi něco začíná dít. Není to tak, že by šlo o nějaký přímý tlak ze strany vlády, ale možná se management České televize sám snaží trochu preventivně „být vstřícnější“ k současným vládním politikům. Ale to pouze spekuluji.
Pamatuji si na Československou televizi v dobách komunistického režimu, kterou tehdy ovládal Ústřední výbor KSČ. Pokud by se vývoj úplně zvrhl, mohla by se veřejnoprávní televize změnit na podobný nástroj, který kdysi využívala komunistická strana?
Za určitých okolností ano. V České republice je tradice veřejnoprávního vysílání trochu silnější, možná by to tedy úplně nenabralo tuto podobu. Ale teoreticky to může dojít až tak daleko. Koneckonců kdo by si pomyslel, že v Maďarsku, které bylo nejliberálnějším režimem v rámci všech transformujících se demokracií střední Evropy v devadesátých letech, to dopadne tak, jak to tam v současné době funguje. Takže ano, i tak daleko to může dojít.
Jak lze podle vás tomuto pochmurnému scénáři zabránit?
Je potřeba neustále tuto otázku řešit jako významné a aktuální politické téma. Nemyslím si, že by to bylo tak daleko, aby se opakovaly demonstrace nebo stávky, které probíhaly v době televizní krize na konci devadesátých let. Tak daleko to ještě není. Nepochybně je ale potřeba, aby se opozice důkladně „dívala“ na prsty zejména ministrovi Klempířovi, aby tato otázka byla důležitou součástí politické debaty.