Politolog se zamyslel nad ztrátou Pekarové Adamové

ROZHOVOR: „Paní Pekarová udržovala stranu na hranici volitelnosti, velkých úspěchů ale nedosáhla. Stíhání Okamury není ohrožením svobody slova. Poslanci vládní koalice promarnili šanci odblokovat Sněmovnu změnou jednacího řádu,“ řekl serveru PrahaIN.cz politolog Jiří Pehe.

Předsedkyně TOP 09 a Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová oznámila, že na podzim odchází z vysoké politiky a nebude kandidovat ve volbách. Jaký dopad může mít její rozhodnutí na na TOP 09?

Nemyslím si, že její rozhodnutí musí TOP 09 nezbytně za každou cenu oslabit. To bude záležet na tom, kdo ji na její pozici nahradí, protože Markéta Pekarová byla předsedkyní, která tu stranu udržovala tak nějak na hranici volitelnosti. Že by s ní ale dosáhla nějaké obrovské úspěchy, to se nestalo. Takže bude záležet na tom, kdo ji v čele strany nahradí. Teprve potom se uvidí, zdali strana půjde dolů, nebo třeba o kousek výš.

Jiří Pospíšil se vyjádřil, že bude přemýšlet o tom, zda by eventuálně Markétu Pekarovou Adamovou zastoupil na pozici volebního lídra. Pokud by k tomu opravdu došlo, šlo by o významný krok pro TOP 09?

To už tady jednou v minulosti bylo, že Jiří Pospíšil měl poměrně prominentní postavení ve své straně. Je ale velmi těžké předpovědět, jak na to budou lidé reagovat. Pokud se podíváme na TOP 09, tak veřejnost je už prostě do určité míry unavená z toho, jak tato strana funguje. V průzkumech se několikrát dostala až pod samou hranici volitelnosti. A podle posledních průzkumů by se vlastně do Poslanecké sněmovny nedostala vůbec, pokud by nebyla součástí koalice SPOLU. Takže to bude záležet na tom, zda v této pozici bude třeba Pospíšil, případně někdo jiný. A také, jak si to potom voliči vyhodnotí. Ale to hlavní a nejdůležitější teď je, aby tuto změnu udělala strana rychle, jasně a rozhodně.

Odchod z vysoké politiky oznámili také někteří poslanci KDU-ČSL, kteří jsou rodiči malých dětí. Rozhodli se, že už nebudou kandidovat, protože je prý Poslanecká sněmovna zatížená obstrukcemi, pracuje chaoticky a je to jako rodiče zatěžuje. Jde o bezvýznamný krok, nebo jejich rozhodnutí negativně dopadne na lidovce a politickou scénu?

Bezvýznamné to rozhodně úplně není, o tom jsem přesvědčen. Jak dalece jejich rozhodnutí poznamená KDU-ČSL, lze zatím těžko říct. Každopádně se ale zdá, že se tím sníží počet žen v Poslanecké sněmovně, a to není dobře. Skutečnost, že provoz Parlamentu je takový, že ženy političky v něm v podstatě nemohou, jak se zdá, normálně fungovat, nevystavuje české politice dobrou vizitku. A to jde částečně i na vrub opozici. Protože opoziční strany zmíněné obstrukce neustále vyvolávají. Je to hlavně jejich vina, že v současném volebním období se schůze táhnou dny, nebo dokonce týdny. Hlasuje se v noci a přespává se tam ve spacácích. Takže opět bude hodně záležet na tom, co volič na takové oznámení, jako je třeba toto, že ti lidé už nebudou kandidovat, bude reagovat. Od každého podobného kroku a jeho oznámení musí vždycky uplynout několik dnů, týdnů nebo měsíců, než se to nějakým způsobem usadí ve veřejném mínění.

Jak z pozice politologa hodnotíte současný stav, kdy je Poslanecká sněmovna zablokovaná a téměř vyřazena z provozu?

Myslím si, že některé kroky ze strany opozice, jsou silně destruktivní. Opozice se vlastně ani nesnaží spolupracovat na většině předkládaných zákonných norem, ale rovnou vyvolává obstrukce. Zdá se, že jejím cílem je prostě vytvořit situaci, v níž je to nefunkční a zablokované. Tento problém je ale také zároveň na straně vládní koalice, za tři roky už měla tisíc možností, aby změnila jednací řád Sněmovny. Zatím se ale k tomuto kroku neodhodlala. Měla celou dobu většinu, vcelku pohodlnou na české poměry, a mohla se pokusit o změnu jednacího řádu. Samozřejmě, byl by to další obrovský souboj a další obstrukce, ale kdyby změnu vybojovala, tak bychom dneska mohli mít akceschopnější Sněmovnu. Problém je v tom, že vládní koalice k tomu nenašla odvahu. Vždycky se v jejích řadách našli politici, kteří tvrdili, že to vlastně není třeba nebo že by to ohrožovalo parlamentní demokracii. Přitom by se stačilo podívat třeba do sousedního Rakouska, tam měli úplně stejný problém před patnácti či dvaceti lety, proto udělali změnu jednacího řádu. Například program jednání tam určuje její předseda po poradě, ale nakonec poslední slovo má on. Takže se tam nevedou třídenní schůze pouze o programu a s obstrukcemi. Prostě zkrátili diskusní příspěvky. Jako další příklad může posloužit také Spolková republika Německo, tam jednotliví poslanci nemají právo podávat změny k zákonům a podobně. To může předložit pouze poslanecký klub. Těch námětů je celá řada, ale prostě čeští politici, a to jak vládní, tak opoziční tyto změny nechtějí využít. Vládní možná proto, že se bojí, že kdyby to udělali, tak příští volební období bude mít současná opozice snadnější ruku nebo snadnější vládnutí. Je to vlastně oportunismus, který bohužel úplně ničí parlamentní kulturu v naší zemi.

Poslanecké sněmovna odhlasovala vydání Tomia Okamury k trestnímu stíhání. Šéf SPD označil svoje stíhání za útok na svobodu slova. Jak hodnotíte tuto kauzu jako politolog?

Nevidím to jako útok na svobodu slova. Máme v České republice platné zákony, které si policie vyložila tak, jak si je vyložila. Sněmovna v tom primárně neviděla politický útok na Tomia Okamuru, který by někdo předrežíroval a vydala ho ke stíhání. Teď je to výhradně v rukou policie. Pokud vyšetřovatelé nepředloží dostatečné množství důkazů, že se skutečně nějakým způsobem dopustil těch trestných činů, ze kterých ho viní, tak bude osvobozen. Myslím, že to není vůbec nic zvláštního. Kdyby se tento případ netýkal poslance a předsedy jedné z parlamentních stran, tak je to jakási okrajová záležitost, kde prostě policie koná. Soud nakonec rozhodne a bude učiněno zadost spravedlnosti. Osobně v tom žádný útok na svobodu slova nespatřuji. Policie zřejmě při přezkoumání materiálů, kvůli kterým ho obžalovala nebo stíhala, našla věci, které jsou v rozporu se zákonem. Ale je tady ještě několik dalších instancí, které policie musí přesvědčit, že tomu tak skutečně je. Proto bych vůbec tento případ nijak nedramatizoval.

Nebude tím šéf SPD v období před volbami tak trochu ve výhodě?

Okamžitě po jeho vydání jsem zaregistroval na sociálních sítích vlnu hlasů, které upozorňovaly, že to Okamurovi přidá několik procent právě z těch důvodů, které zmiňujete. Já o tom nejsem tolik přesvědčen. Opět si myslím, že je třeba počkat, jak se to v tom veřejném mínění usadí. Celá ta věc může být totiž dvousečná. Na jedné straně to může být skutečně tak, že on toho využije, že se bude prezentovat jako oběť. Na druhé straně podstatná část veřejnosti si to může interpretovat tak, že provokoval, až doprovokoval. A státní moc je od toho, aby ho obžalovala, pokud poruší zákon. A na tom, co by mělo být viděno jako oběť, nic takového není. Musíme si počkat minimálně měsíc na průzkumy. V průzkumech, které byly zveřejněny, když už se hovořilo o tom, že možná Okamuru Sněmovna vydá policii, neukazovaly, že by tím SPD nějak posilovala. Naopak na úkor SPD posílili Motoristé.

Prezident Macron svolal do Paříže krizový summit, na který nepozval zástupce České republiky. I když jednání lídrů evropských zemí bylo spíš příkladem bezradnosti, mnoho lidí Macronovo rozhodnutí nepříjemně překvapilo. Jaký byl hlavní důvod?

Macron chtěl mít u jednacího stolu velké státy, takže to bral po blocích. Na jedné straně tam měl ty největší státy, to znamená Německo, Itálii, Španělsko. Pak tam měl za celou Skandinávii takový blok, který vlastně postupuje velmi často jednotně, ten představovalo Dánsko. A za střední Evropu, kam patříme i my, se rozhodl, že pozve Polsko. Samozřejmě i kvůli tomu, že Polsko je nejen největší, ale také momentálně předsedá Evropské unii, tak ho nebylo možné vynechat. Prostě on se rozhodl, že ty malé země, jako je Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko a tak dále, že by tam byly tak trochu jenom do počtu. A že bylo potřeba hlavně zajistit akceschopnost. Myslím si, že to byl ten hlavní důvod.

Jednání v Paříži předcházel útočný projev viceprezidenta USA J. D. Vance v Mnichově. Evropské politiky poněkud vyvedl z míry. Jak hodnotíte obsah jeho vystoupení?

Když to lapidárně shrnu, tak ten projev zněl, jako kdyby mu ho napsal nějaký algoritmus Muska. V podstatě tam opakoval stejné argumenty, které se týkaly podpory populistických krajně pravicových stran. To už dělá nějakou dobu Musk. A pokud jde o vztah k vnitřní demokracii, tak si myslím, že on tam prostě především přijel hájit ty názory, které se v posledních měsících šíří z tábora prezidenta Trumpa. V podstatě to nemělo příliš mnoho společného s tím, o čem ta konference v Mnichově je, tedy bezpečnost Evropy. A také se týká válečného konfliktu na Ukrajině. Myslím si, že to byl takový trochu nešťastný projev. A také projev takové, řekněme, americké arogance. Protože Vance by měl být ten poslední, který někoho poučuje o demokracii, protože slouží jako viceprezident, slouží prezidentovi, který popřel výsledky voleb a inicioval útok na Kongres Spojených států amerických. Takže si myslím, že ten, kdo má tolik másla na hlavě, by rozhodně neměl Evropu poučovat o demokracii.