Politolog Tomský: Spor Babiše s Pavlem je trapný, svět řeší něco jiného

Evropa čelí důsledkům nezvládnuté migrace a bezpečnostní krizi. V rozhovoru pro server PrahaIN.cz to říká politolog Alexander Tomský. Mluví také o budoucnosti NATO, sporu Babiše s Pavlem nebo změnách azylové politiky v některých evropských zemích.

Co říkáte na závěrečné deklarace summitu NATO v Ankaře?

Summit v Ankaře hodnotím velmi pozitivně. Americký prezident Donald Trump tam přijel trochu naštvaný a Evropanům vyčetl to, co říká neustále. Od jejich energetické politiky až po masovou imigraci. A znovu opakoval, že když budou evropské státy dál postupovat tímto směrem, časem už Evropa v současné podobě nebude existovat.

A proč by měla být Amerika ve společné alianci se Západem, který ztratil charakter západní civilizace? Z toho jsem měl radost, neboť na hrozby zmíněného vývoje v Evropě upozorňuji už mnoho let.

Na summitu se nejčastěji hovořilo o výdajích na obranu. Jaký je váš pohled na tuto problematiku?

Všichni představitelé členských států slíbili, že budou vynakládat 3,5 procenta HDP na armády a 1,5 procenta do infrastruktury. Trump pochválil německého kancléře Friedricha Merze a všechny země za nákup amerických zbraní. Aktivní byl v Ankaře zejména holandský expremiér a současný první tajemník NATO Mark Rutte. Nic jiného jim ani nezbývá, protože jsou v hrozivé situaci.

Myslíte nedávné úvahy USA o stažení amerických vojáků z evropského prostoru?

Ano. Představte si, že by USA Alianci rozpustily, a představme si Evropu bez NATO. Následovala by katastrofa. Každý evropský stát disponuje jinými zbraněmi a jejich armády mají málo vojáků. Nikdy nedají dohromady společnou armádu.

Stažení amerických vojáků z Evropy anebo odchod USA z NATO je proto pro Evropu zlým snem. Evropští politici se bojí, protože není reálné, aby dali dohromady efektivní evropskou armádu. Kdo by ji bez Američanů řídil a kdo by jí velel?

Summit ale potvrdil další existenci Aliance a USA nevystoupily...

Jistě, ale připomínám, že první náznaky toho, že chtějí Američané NATO rozpustit nebo odejít z Evropy, se objevily už před 20 lety. To není nic nového.

Do toho ale pak zasáhla válka Rusů, když obsadili Krym. Poté zahájili agresi proti Ukrajině a teď aktuálně začala válka na Blízkém východě. Proto NATO dál existuje.

Trump se dokonce i velmi přátelsky choval k ukrajinskému prezidentu Volodymyru Zelenskému, což je poněkud překvapivé. Zdá se také, že Američané už Ukrajinu tajně podporují. Navíc Rusové v únoru ztratili přístup k internetové síti Starlink.

Sledoval jste českou delegaci na summitu a také spory, které předcházely jednání v Ankaře?

K tomu, co se děje na české politické scéně, se nerad vyjadřuji. Její význam je kromě území Česka minimální.

Spor o složení české delegace na summitu NATO byl absurdní. A trapná byla i hádka mezi premiérem Babišem a prezidentem, kdo měl být v jejím čele a kdo má na podobných akcích reprezentovat stát.

Myslím, že k podobným věcem mezi vrcholnými představiteli docházet nemá. Utěšit nás trochu může skutečnost, že v tom nejsme jediní. Podobné problémy řešili i Poláci, ale ti už je dokázali překonat.

Členské státy Aliance v Ankaře také jednaly o další podpoře Ukrajiny. Jaký na to máte názor?

Evropské vlády se dohodly na další vojenské pomoci Ukrajině, konkrétně na balíku v hodnotě zhruba 70 miliard. Zároveň potvrdily závazek směřovat k výdajům na obranu ve výši pěti procent HDP. Například Německo podle dostupných informací přislíbilo přibližně 12 miliard.

Je ale potřeba připomenout, co to znamená pro Českou republiku. Premiér Babiš se zatím z přímého závazku na financování této pomoci vyhnul.

Splní Česko v budoucnu svoje závazky k NATO a přidá se i k této vojenské pomoci?

Pro české politiky je to citlivé téma. Většina lidí si nepřeje další zvyšování výdajů na obranu, protože to v praxi znamená hledat úspory jinde, především v sociální oblasti. Pokud evropské státy budou své závazky skutečně plnit a nebudou hledat cesty, jak je obcházet, půjde o jeden z největších ekonomických i politických problémů, který se nás bude bezprostředně týkat.

Analytici a politologové opakovaně upozorňují na bezpečnostní i politickou krizi v Evropě. Jak situaci v Evropě hodnotíte a vidíte vy?

S tímto hodnocením souhlasím. Jde především o důsledky nezvládnuté migrační krize. Ta vedla v mnoha státech Evropské unie ke vzniku opozice v podobě takzvaně populistických pravicových stran. Už jsou natolik úspěšné, že to vypadá, že strany hlavního proudu se nyní snaží ukázat, že s migrací konečně hodlají něco dělat. Vidíme to zejména ve Švédsku a v Dánsku, které už velmi omezily azylovou politiku.

Kdy vlastně vznikly základy dnešního problému s ilegální migrací?

Po druhé světové válce. Evropa měla špatné svědomí, a proto vznikla Všeobecná deklarace lidských práv, což je přelomový mezinárodní dokument přijatý Valným shromážděním OSN 10. prosince 1948.

A v roce 1951 byla přijata Ženevská konvence, formálně známá jako Úmluva o právním postavení uprchlíků. To je klíčový dokument mezinárodního práva. To bylo v pořádku.

Ovšem azylové právo se postupně proměnilo v přijímání imigrantů, kteří neměli mít právo na přijetí, ale kteří se nemohli vrátit. Z důvodu lidských práv. Tak to kdysi všechno začalo.

Mluvil jste o špatném svědomí evropských politiků...

Před válkou byla z podnětu amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta svolána mezinárodní konference, které se zúčastnili zástupci 32 států, aby jednali o narůstající vlně židovských uprchlíků prchajících před nacistickým režimem v Německu a Rakousku. V té době už naplno probíhalo pronásledování Židů nacisty.

Přesto tehdy většina států odmítla navýšit svoje imigrační kvóty. Žádný stát nebyl ochoten německé Židy přijmout. Většina z nich pak byla zavražděna v koncentračních táborech. Z tohoto špatného svědomí evropských států vyrostly všechny dnešní krize a problémy spojené s nelegální migrací. Je to další evropský extrém.

Alexander Tomský V roce 1968 po sovětské okupaci emigroval s rodiči do Velké Británie. Na London School of Economics studoval obor mezinárodní vztahy a na The London Institute of Education studoval tomistickou filosofii. Jako politolog působil v ústavu Keston College. Ve svém nakladatelství Rozmluvy vydával zakázané české autory a významně pomáhal českému disentu. Po listopadu 1989 se vrátil do tehdejšího Československa. Přednášel na New York University v Praze, byl ředitelem nakladatelství Akademia.