Poslanec ANO: Lidi už toho mají plné zuby

ROZHOVOR: Migrační vlna se nás zatím netýká, je třeba se ale poučit. „Vidíme, co se děje na západ od nás. A k tomu si můžeme přičíst dvacet, třicet let a předvídat, že se stejně může tento problém jednou vyvinout i u nás,“ řekl serveru PrahaIN.cz poslanec a pražský zastupitel Patrik Nacher (ANO).

Nepochybně jste sledoval doznívající vládní krizi. Jak ji hodnotíte z pohledu opozičního poslance?

Ta vládní krize byla velmi zvláštní. Vládní krize byly vždycky za všech vlád, ale za této vlády jsou všechny ty různé věci zvláštní. Oni mění často stanoviska, nedodržují vlastní sliby, jsou schopni popřít sami sebe. V koalici jsou spojené subjekty, které by za normálních okolností spolu nevládly, protože mají naprosto rozdílné pohledy, a vůbec celou filozofii politiky. A to se projevilo právě i v té velmi vládní krizi. Byl odvolán ministr prostřednictvím telefonu, který několik hodin předtím s premiérem hovořil osobně. Zároveň ministr, u kterého my jsme půl až tři čtvrtě roku varovali, že ta situace okolo digitalizace není zvládnutá, že není připravená, že to není jenom názor opozice, ale i komunálních politiků, projektantů, developerů, odborníků a podobně.

Po tři čtvrtě roce přešlapování premiér po telefonu odvolá ministra, i když týden předtím řekl, že odvolání samotnou digitalizaci řízení neurychlí. A nakonec odejde celá pirátská strana. Zároveň tam ale jeden z těch pirátských politiků zůstane s tím, že šikovně, jakoby v uvozovkách, odejde z pirátské strany. Takže už přes noc je nestraníkem. Máme historicky prvního přeběhlíka ve vládě. Na to jsme zvyklí ve Sněmovně. Do toho říkají, že nebudou ve vládě, ale teprve nechávají o svém pobytu ve vládě hlasovat v pirátském fóru. K tomu pořádají tiskovou konferenci, kde vlastně řeknou, že to ovládají kmotři v pozadí, ale oni u toho tři roky sami svítili. Je to velmi zvláštní vládní krize, řekl bych typická pro tuto vládu.

Analytici a politologové už dlouho tvrdí, že česká politická scéna není v dobrém stavu. Nenastavila vládní krize všem politikům jakési zrcadlo?

To si nemyslím. Za mě je to symptomatické pro tuto vládu. Myslím si, že pokud nezmění svoji rétoriku a chování, tak se v podobném duchu budou plácat i do budoucna. Myslím si, že se to krásně nakoncentrovalo během čtrnácti dnů u krajských voleb a potom u druhého kola senátních voleb. Na jedné straně byla vidět vládní krize, na straně druhé byl vidět úspěch Martina Kuby v Jihočeském kraji. Sám, bez koalic, bez SPOLU. A byl schopen získat většinu mandátů v krajském zastupitelstvu. Ten rozdíl je právě v tom, že koalice SPOLU je nesourodá, tím pojítkem je negace vůči ANO, vůči opozici. A to si myslím, že je málo.

Pojítkem nejsou primárně programové věci. Kdyby byly, tak by vláda hrnula jednu programovou záležitost za druhou, to se neděje. Oni mají všechno postavené na permanentní negaci. Na strašení a nálepkování oponentů. To je zase věc, kterou třeba Martin Kuba nedělá. A přesto byl schopen vyhrát. Jinými slovy, ta poptávka je jasně vidět. Dehonestovat a různě nálepkovat oponenty lidé neocení. Už toho je moc. Možná to tak fungovalo, když bylo ANO ve vládě. To je vymezování vůči tomu, kdo má moc. Ale vymezování se touto formou vůči tomu, kdo je v opozici, nedává smysl. A lidem to faktury a složenky nezaplatí. Ty jim zaplatí nějaká reálná politika. Pokud tento styl vládní koalice neopustí, tak myslím, že se politická kultura nezlepší. Je tady i druhá věc. Lidé, i ti, kteří třeba nemají rádi ANO, už toho mají plné zuby.

Průzkumy dlouhodobě předpovídají, že ANO by mohlo vyhrát volby do Poslanecké sněmovny. Pokud se to skutečně stane, tak vaše hnutí zřejmě vytvoří novou vládu. Budete se ucházet o pozici v kabinetu?

Začnu druhou otázkou. To je hodně předčasné. Jako člověk, který se v politice pohybuje už dlouho, na to nemůžu odpovědět. Je rok před volbami a je tady mnoho neznámých. My nevíme, jak to dopadne. Jakým způsobem bude kandidovat pětikoalice. Jestli zase vytvoří dva subjekty nebo nějaké dva spolky. A také nikdo neví, zda se do Sněmovny nedostanou nějaké, v tuto chvíli mimoparlamentní subjekty. A jakým způsobem dopadneme my. Tam je tolik neznámých, že toto předvídat není možné. Zažil jsem v minulosti různé vzestupy a pády. Například čtyřkoalice před více jak dvaceti lety. Někdo je schopen z třiceti procent spadnout na patnáct a někdo je schopen z třinácti udělat třicet i během jednoho roku.

Člověk by si tedy měl zachovávat určitou skromnost a respekt vůči voličům a až do voleb prostě pracovat. Pro mě to znamená pracovat v Poslanecké sněmovně na tématech, které tam mám, například ochrana spotřebitele. Nebo jako předseda mediálního výboru na věcech kolem médií. V tomto případě například jde o velký mediální zákon, koncesionářské poplatky, definice veřejnoprávní služby nebo o věci kolem energetického zákona a podobně. Na tom budu ve sněmovně pracovat jako doposud, bez ohledu na to, jakým způsobem se budou vyvíjet preference, případně jak dopadnou volby.

V tomto duchu, a to jsem rád, funguje naše stínová vláda, která vlastně jasně dává najevo, kdo má jakou odpovědnost a kompetenci. A také, kdo je vlastně oponentem toho reálného ministra. Zvyšuje to jednak motivaci politiků v opozici a současně motivaci se k těm věcem vyjadřovat a nabízet alternativní řešení.

Bezpečnostní experti opakovaně upozorňují na rostoucí napětí v Evropě, které je způsobeno migrací. Víme, co se děje v sousedním Německu, ale i ve vzdálenějších státech. V České republice je zatím situace klidná. Jak by Česká republika měla postupovat, aby v budoucnu nemusela řešit stejné problémy jako sousední země?

Samozřejmě vnímám, co se děje u našich sousedů. Můj názor je, že bychom měli využít výhodu, ve které jsme a neměli bychom opakovat chyby druhých. Výhoda, o které hovořím, spočívá v tom, že Česká republika jako nová země Evropské unie je státem, který nikdy v minulých staletích neměl kolonie. Proto se nás migrační vlna přirozeně netýká. Právě z toho je třeba se poučit. To znamená, že my vidíme, co se děje na západ od nás. A k tomu si můžeme přičíst dvacet, třicet let a předvídat, že se stejně může tento problém jednou vyvinout i u nás.

Proto jsme v tom duchu konzistentně kritizovali migrační pakt. Výhodou je, že máme dvacet let pohledu do budoucna náskok, který je v tomto případě přirozený. A to je podle mě ta cesta.

Dochází tady k zajímavému paradoxu. My vlastně víme, jak se situace bude vyvíjet za dvacet až třicet let. Vidíme, jak se například západní města proměnila a jakým směrem to míří. Přesto ale máme nálepku, že strašíme, protože se nás to netýká. Ano, to je pravda, teď se nás to netýká. Ale my říkáme, co bude za dvacet až třicet let.

A netýká se to pouze migrační krize. U důchodové reformy vlastně vláda straší, ale sama neví. V některých věcech se nedá predikovat, co bude za dvacet až třicet let. Zda se třeba míra robotizace vyvine takovou rychlostí, že třeba lidé přes šedesát nebudou vůbec moci pracovat. Budou nahrazeni nějakými roboty, automaty nebo něčím podobným. Možná se to bude týkat i nějakých provozů, části průmyslu. 

Nevíme, co se stane během těch třicet let překotného vývoje moderních technologií. My se vůči tomu vymezujeme, aby to nebylo postavené jenom na tom primitivním posunu věku odchodu do důchodu. Přesto ale máme nálepku populistů. Ale my říkáme, že v tomto případě straší vládní koalice. A to není nálepka, to je skutečnost. Protože oni to staví opravdu jenom na tom strašení. Řeknou, že kdo nechce posunout věk odchodu do důchodu, je populista. Ale v jiném případě, podobném, kde časové rozmezí je také dvacet až třicet let, tam jim to najednou nevadí. Tak nějak to vidím. Vzít si poučení z vývoje v západní Evropě s tím, že máme několik desítek let časové rezervy, kterou musíme využít.