Poslanec Gregor: ČT svobodná zůstane. Ale proč platit za něco, co člověk nechce?

ROZHOVOR: Poslanec za Motoristy Matěj Gregor v rozhovoru pro server PrahaIN.cz hovoří o možném rušení koncesionářských poplatků, ale také o vyostřené náladě ve Sněmovně. „V tomhle volebním období je to z mého pohledu i z pohledu zkušenějších poslanců velmi za hranou. Máme před sebou tři a půl roku, ale věřím, že si to sedne a všichni si to uvědomí,“ říká třiadvacetiletý politik.

Během předvolební kampaně vystupovali Motoristé se sloganem „Pohlídáme Babiše“. Nicméně to vám teď mnoho lidí a opozičních politiků připomíná, například v souvislosti s koncesionářskými poplatky. Naplnil se tento slogan, daří se Babiše hlídat?

Je potřeba říct, že slogan „Pohlídáme Babiše“ byl mířený hlavně na to, jak bude vláda vypadat a s kým bude. Ano, my v té vládě jsme, je závislá na osmdesáti poslancích ANO, patnácti SPD, ale je závislá i na třinácti poslancích Motoristů. Všichni si musí uvědomit, že existovala reálná možnost, že by dnešní vláda byla složená s komunisty, a to se pak můžeme bavit o tom, co by v programovém prohlášení chtěli prosazovat, jako my se snažíme prosazovat naše priority s rozpočtem.

Současný ministr kultury Oto Klempíř ale přece původně říkal, že koncesionářské poplatky nechce rušit.

Co se týká veřejnoprávních médií, ten míček byl špatně hozený ze strany veřejnoprávních médií. Diskuze od počátku s naší koalicí probíhala ve velmi nepřátelském duchu. Ať už to byly dobrovolné odchody některých novinářů, kteří to vykreslovali pomalu tak, jako by je tam náš ministr kultury tahal za límec směrem ven, či napadání ve stylu, že útočíme na svobodu médií, a to v době, kdy vláda ještě vůbec nic nedělala.

Diskuze se vede a je to samozřejmě i o tom, že dědíme něco, co bylo pro všechny občany velmi nepřijatelné, a to, že se najednou platily koncesionářské poplatky z telefonu, vypadla dokonce výjimka na to, když je v domácnosti hluchý člověk, takoví lidé museli platit koncesionářské poplatky. Finální řešení ovšem ještě není ani po sto dnech vlády, protože je to projekt, který ovlivní veřejnoprávní média pravděpodobně na dekádu a více dopředu. A my jsme otevřeni se o tom se zástupci veřejnoprávních médií a občany bavit. 

Přijde mi, že je to v současné době hodně vyostřené téma. Tak jaký je tvůj postoj?

Můj osobní postoj je takový, že platit za služby by měl jen člověk, který je chce využívat. To je můj konzistentní postoj už po mnoho let, kdy se tato otázka řeší. To už je možná jedna z indicií, proč v této situaci jsme. Více vyjadřovat jsem se začal ještě jako úplně běžný student okolo roku 2019 a už tehdy byla situace okolo veřejnoprávních médií velmi vyostřená. Uběhlo sedm let a vypadá to, že ve společnosti se stále nikdo nedohodl, přestože Česká televize získala záruku, že by mohla mít více peněz.

Není to o tom, kdo je ministr kultury. Za ministra Hermana, potažmo Zaorálka, byla otázka vyostřená, to samé platí za ministra Baxy, teď za Klempíře zase. Takhle bychom mohli pokračovat dále i s tím, že už máme třetího ředitele České televize asi za tři roky.

Veřejnoprávní média nejsou v dobré kondici a podle mého názoru nejsou v dobré kondici z jedné strany proto, že pokud bude za ta média platit někdo, kdo je nejen nechce platit, ale ty služby ani nevyužívá, tak to médium se už automaticky drží pod tlakem lidí, na kterých je závislé na penězích. To nikdy nemůže dopadnout dobře. Pokud jsou klienti nějaké služby vázáni ke službě nedobrovolně, není to dobře. Vezměme si situaci s českým zdravotnictvím, které je jedno z nejšpičkovějších na světě. Každý si na něj také rád zanadává, protože ho platit musí a cítí, že tam prostor pro kritiku je. Kdyby se způsob financování ČT jakkoliv změnil, tak věřím, že by to pro ně mohlo být osvobozující, ale to je o tom vyměňování pohledů a my v té koalici těch pohledů napříč kluby máme víc. Rozhodně odmítám, že by účelem koalice bylo likvidovat veřejnoprávní média a že by to byl nějaký osobní spor s Českou televizí.

Mnoho lidí varuje, že nás může potkat stejná situace jako na Slovensku. Nebudou přece jen politici tlačit na chod televize, když bude financována ze státního rozpočtu?

Kdybychom chtěli přistoupit na takový model při situaci, kdy politik jakkoliv ovlivňuje chod televize, a tudíž to jsou automaticky nesvobodná média, tak v tom případě je za tohoto předpokladu Česká televize nesvobodná od svého vzniku. Generální ředitel České televize včetně veškerého schvalování rozpočtu patří do rukou Rady ČT, kterou odjakživa volí politici. Vždy to funguje tak, že kandidáti jdou na slyšení do Parlamentu, tam před politiky obhajují svoji pozici, vize, motivaci a tak dále. Tito lidé jsou pak zvoleni politiky a volí ředitele. A to ještě doplním, že PSP má kompetence kompletně celou radu odvolat, což zmíním, že naše koalice nikdy neudělala, přičemž ta předchozí o tom opakovaně mluvila. Když minulá vláda měnila způsob, jakým se volí radní ČT, najednou je volil i Senát, to nebylo napadání veřejnoprávních médií?

Debata je vyostřená. Všechno, co bude patřit pod stát a co není na volném trhu, a budeme u toho hledat model, kdy někdo bude platit něco, co by normálně nechtěl, tak vždy se o tom bude diskutovat. My jako politici za to přebíráme odpovědnost. Nikdo přece nepíše novinářům a redaktorům ČT, co si myslí o financování ČT, tu politickou odpovědnost za to neseme my. Kandidovali jsme s nějakým programem, jsme v nějaké vládě, máme mandát a většina lidí si myslí, že financování České televize je potřeba změnit. Pokud by pro ně bylo prioritní, že nechtějí, aby se financování jakkoliv měnilo, tak by většinu v PSP nesvěřili stranám, které to v programu mají a autenticky se o tom baví.

Několikrát jsme v souvislosti s veřejnoprávními médii zmínili, že je to vyostřené. Co atmosféra ve Sněmovně? Někteří zkušení novináři i politici říkají, že je nejvyostřenější za poslední roky. Je to tak? Pro tebe těžká otázka, když jsi ve Sněmovně poprvé, ale jak to cítíš?

Ano, ve Sněmovně jsem poprvé, tudíž nemám to srovnání, ale rád se bavím s poslanci. Za takové ty velmi zkušené považuji ty, kteří tady jsou třeba od roku 2013, to už je pro ně čtvrté funkční období a ta porovnávací doba je velká. A ano, říkají, že ty vztahy mezi kluby se vskutku zhoršují, že dřív bylo běžnější, že zástupci dnešní opozice se dokázali bavit se zástupci tehdejší KSČM a probíhalo to všechno v klidu, bylo to neosobní a vztahy byly velmi kolegiální. To jsem nezažil. Vztahy s některými konkrétními lidmi jsou na takové té nejnižší úrovni. Ale je to, jak s kým. Je totiž běžné, že u lidí, kteří tady jsou x-té volební období, je to lepší. A člověk má u některých poslanců pocit, že si rozumí víc se zástupci z jiných stran než s těmi svými. Je to prostě politika, nikdy tady asi nebude přátelské prostředí, ale řekl bych, že je to tak všude. Kabina ve fotbalovém týmu si také nesedne vždy. Na druhé straně je pravda, že řečniště PSP a to, co jsou o sobě poslanci schopni v rámci politického boje tvrdit, je z mého pohledu velmi daleko za hranicí.

Ty sis v minulosti stěžoval na urážky od některých opozičních stran, třeba ODS. Na druhou stranu takové věci je možné sledovat i z vašeho tábora, na tom se snad shodneme, že je to ze všech stran. Jak se ti zamlouvá současná kultivovanost v politice?

Takhle, já osobně nemám problém s tím, když je politika peprnější. Když je tam i třeba trochu nějakého vtipu, sarkasmu, možná mírné zesměšnění, to do toho asi patří. Co se mi ovšem velmi zajídá, to jsou urážky typu, že někdo je fašista, extremista a někdo, kdo zastává jiný postoj k nějaké evropské směrnici, nás automaticky posouvá do Ruska a podobné věci.

Ve chvíli, kdy to k voliči není komunikováno tak, že se jedná o nějakou nadsázku, tak on svému politikovi důvěřuje a může to brát vážně, přenáší se to tedy do běžného života. Nikdo asi nechceme, vláda ani opozice, aby voliči druhého tábora v běžném životě znepříjemňovali život politikům proto, že v televizi slyšeli, že je to určitě ruský agent a musí si na něj dávat pozor. A to samé platí i na druhou stranu. Je to špatně. V prostorech, kde teď jsme (PSP), to spousta lidí nebere vážně, to je pravda, politici se z toho nehroutí, ale jinak všichni máme svůj život, rodiny, někteří dokonce děti, které pak chodí do školy, kde je učí nějací lidé, mají spolužáky, a už tam může vznikat nepříjemný společenský tlak, jehož výsledkem bude, že ještě více klesne ochota lidí vstupovat do politiky. Už dnes je velký problém přesvědčit někoho, kdo má vzdělání, je na tom finančně dobře, aby šel do politiky a přinesl veřejnosti své kompetence. Přijde mi, že je vlastně nemožné takového člověka do politiky dostat, protože proč by to dělal? V tomhle volebním období je to z mého pohledu i z pohledu zkušenějších poslanců velmi za hranou. Máme před sebou tři a půl roku, ale věřím, že si to sedne a všichni si to uvědomí.

Zmiňoval jsi časté nálepkování typu extremista, fašista a tak dále. Opozice tak mluví například o tvém koaličním kolegovi Jindřichu Rajchlovi. Na druhou stranu, nepřijdou ti některé jeho výroky za hranou? Na sociálních sítích velmi často ostře vystupuje proti Ukrajincům, o svých politických oponentech se nevyjadřuje slušně.

Nemyslím si, že je Jindřich Rajchl rasista ani ruský agent, jak spousta poslanců ráda říká. Ani si nemyslím, že chce vtáhnout Českou republiku do Ruska, ani není podle mě xenofob a tak dále. Pravdou zůstává, že Jindřich Rajchl je člověk, který na tenhle tlak reaguje víceméně stejnou mincí. Vyznává krédo „na hrubý pytel hrubá záplata“. Je tam pak nějaká transakční rovnováha, kdy člověk říká: „Já tento politický boj v této formě akceptuji.“ Je pak ale nutné podotknout, že ani jedna strana si ve své podstatě nemá co vyčítat. Politické výroky Jindřicha Rajchla podle mě nejsou za hranou, jeho jednání s lidmi, kteří na něj útočí, je podle mě stejně tvrdé, protože on se rozhodl jít stejnou cestou jako oni. Osobně mi to přijde zajímavé, protože já bych neměl energii se vydat touto cestou. Spíše se snažím oponenty trochu uklidnit, tenhle konkrétní výrok se mi nelíbí, neoplatím ho a snažím se to dostat o úroveň níž.

Říkal jsi, že i kvůli té současné politické kultuře bude těžké dostat do politiky člověka, který má vzdělání a třeba dobrou práci. Na druhou stranu do Sněmovny nyní přišli mladí lidé včetně tebe. Ty máš ale trochu jiné vnímání světa, že ano?

Je to tak. Je potřeba říct, že pro mladého člověka je to obrovská zátěž, což ale není omluva, protože každý do toho šel dobrovolně. Život se zrychlí a obrátí vzhůru nohama a řada poslanců pod třicet do toho ještě studuje vysokou školu, nemá ani politickou zkušenost z komunální úrovně. Proto jsem velmi vděčný, že jsem do PSP vstupoval jednak z pozice lídra kandidátky, mohl jsem se tedy mentálně připravit, už v kampani se na to člověk připravoval, a kdo je připraven, není překvapen, byť na PSP se nikdy připravit stoprocentně nedá. Druhá věc je, že jsem dostal mandát od voličů už zhruba před čtyřmi lety v komunálních volbách, kde se člověk trochu naučí, jak funguje takové to hašteření s politickými konkurenty na obecní úrovni.

Když se bavíme naopak o starších poslancích, je takové úsloví, že stáří není zásluha. Neplatí to i obráceně?

Voliči jednoho tábora ukázali, že preferují mladé lidi, chtějí jim dát hlas, což by mohlo motivovat další mladé. Pokud strany nezmění svůj elektorát nebo nepřestanou mladé lidi na kandidátky dávat, tak minimálně v opozičním táboře se bude stále stávat, že více předních představitelů bude nahrazováno novými mladými poslanci.

Probíhala kampaň „30 pod 30“ a ta vyloženě říkala: vybírejte své kandidáty jen podle věku. Je to každého věc, ale já bych to tak nedělal. Myslím, že jsou důležitější kritéria. Ale pokud na to takhle budou voliči reagovat, a pokud strany budou kampaň na mladé lidi orientovat, tak se bude stávat, že stejně jako se polovina poslaneckého klubu STAN vyměnila za mladé lidi, to samé u Pirátů, tak se zkušenější poslanci musí připravit na to, že se ten trend bude prohlubovat. Proč by ne. Když je zájem a mladí lidé vědí, že je vykroužkují i z dvacáté pozice, vědí, že za tu práci budou nadstandardně finančně oceněni, a vědí, že se to dnes dá dělat hlavně přes sociální sítě, tak je to láká. Volební systém je takový, voliči to mimochodem mohli dělat už od devadesátých let, ale rozhodli se tak až teď. Pokud by to někomu vadilo, musela by být shoda napříč politickým spektrem, že se třeba zvedne věk zvolení nebo se limituje věk, ale takové debaty považuji za nesmysl.

Nechtěl jsi náhodou v minulosti snižovat věk k volbám?

Ne, naopak jsem schytal obrovskou kritiku, když jsem řekl, že bych se naopak klidně bavil o volebním právu od jednadvaceti let. Z určitého hlediska si za tím stojím. Tím, jak se posunula školní docházka, odklady... Před dvaceti lety byl osmnáctiletý člověk mnohdy po maturitě, dnes máme osmnáctileté studenty ve třetím, ve výjimečných případech ve druhém ročníku. Ale je pravda, že osmnáct let je taková posvátná hranice pro všechno, řadu návykových látek, podnikání, řidičský průkaz, plnou trestní odpovědnost. Bavme se o tom, kdy jsme opravdu dospělí, ale stejně se na tom v následujících letech nic nezmění. Není to téma.