foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Daniel Sterzik, zakladatel a předseda hnutí Stačilo!
REPORTÁŽ: Server PrahaIN.cz se ještě jednou vrátí ke čtvrteční debatě zástupců hnutí Stačilo! V Rychnově nad Kněžnou je poslouchalo cirka dvě stě přítomných a my se prozatím věnovali zejména volební lídryni Kateřině Konečné.
Její slova jsme označili za nejvíce zajímavá. Europoslankyně sice hovořila na přeskáčku, ale vždy se držela obzvláště volebního programu. Stejně jako zakladatel a předseda hnutí Daniel Sterzik, jemuž k vysvětlení základních pěti pilířů stačilo zhruba osm minut. I jeho projev si reportér naší redakce nahrál a přinášíme ho v plném znění s minimálními stylistickými zásahy.
Jak u něj, tak u jeho kolegyně z hnutí se musíme pozastavit především nad jistými jinotaji a obavou kohokoli explicitně jmenovat. Sterzik zmínil cenzuru, ale neuvedl konkrétní příklad. Hovořil o zahraničních korporacích, ovšem vynechal jejich názvy. Mluvil o špatných příkladech na školách v souvislosti s neziskovkami, ale nepadla jediná. Prstem ukázal na nejmenované české zbrojaře i jakési energetické barony.
Právě tento strach pojmenovávat nás překvapil už v minulosti a ani ve zmíněném městě v severovýchodních Čechách nenastala změna.
Daniel Sterzik každopádně zdůrazňoval pět principiálních bodů. Uvedl je tím, že hnutí Stačilo je hnutí nového začátku. „Ten nový začátek je nutný, abychom se mohli z těch špatných věcí z minulosti poučit. Je to také hnutí restartu, abychom si byli všichni rovni, abychom mohli udělat první krok a začít znovu. Náš program vychází z toho, co jsme si za poslední čtyři roky vyslechli nejen na debatách, ale i na demonstracích, a to především od vás,“ zmínil před plným kulturním domem.
Pět zmíněných pilířů sestává z míru, sociální spravedlnosti, funkční ekonomiky, svobody a tradice. Každému bodu se věnoval samostatně. Tak třeba bez míru podle něj nebudeme mít děti, ale ani budoucnost, blahobyt. „Nic,“ glosoval. „Aby mohl být mír, musí být sociální spravedlnost. Není možné, aby člověk pracoval celý život a potom nevyžil z důchodů, aby milion lidí bylo bez praktického lékaře nebo zubaře,“ zaznělo také.
Tato země je podle jeho vyjádření dost bohatá na to, aby se tohle nemohlo stávat. Pro sociální spravedlnost je slovy Sterzika nutná funkční ekonomika. „To není o tom přendat něco z jedné kapsy do druhé, musí vznikat továrny, přehrady, elektrárny a šikovným lidem se nesmí házet klacky pod nohy,“ prohlásil. Svoboda slova a lidská kreativa spolu souvisí, zaznělo též.
Spíkr odsoudil cenzuru, nálepkování názorových oponentů. Před nimi se prý tvoří jakýsi val a Sterzik rovněž vyjádřil obavu, aby tito jedinci nakonec neskončili v táborech, jimž během druhé světové války dominoval slogan Arbeit macht frei.
Asi největší ohlas měl jeho postoj k tradici. „Aby se nám ta svoboda nerozplizla do sto padesáti pohlaví! Na školy se dostávají neuvěřitelné věci (hovořil o indoktrinaci ze strany neziskovek, ne o učitelích, pozn. red.), třeba takové, že nám tam vznikají neuvěřitelné materiály o tom, že když máte mindrák, přešijete si pohlaví a ono se to spraví. Ne, to se nenapraví! Abychom nedošli k takovýmto koncům, musíme vnímat tradici a mít odpovědnost. Rodina je na prvním místě, ta je hodna obrany a ochrany a stát na ni má napřít svoje síly, kultivovat ji,“ tvrdil.
V závěru pak vyslovil myšlenku, že je třeba po volbách vykasat rukávy a začít obnovovat. Podle jeho slov by se na tomto financování měli podílet energobaroni, zbrojaři a nadnárodní korporace. Žádné konkrétní jméno nicméně nepadlo.
I tak se přítomní jeho slovy viditelně bavili. Nejvíce oceněn byl „příběh“ o přešívání pohlaví při mindrácích. Odkud se jej Daniel Sterzik dozvěděl, taktéž nezaznělo.