foto: Archiv Aleše Gerlocha, se svolením/Aleš Gerloch, místopředseda Legislativní rady vlády ČR
Pokud vláda bude bránit prezidentovi v účasti na summitu NATO, měl by Hrad podat kompetenční žalobu. Tvrdí to Tomáš Lebeda z Kanceláře prezidenta. Odborník na ústavní právo to ale vidí jinak. „I kdyby Ústavní soud řekl, že (o cestě) rozhoduje prezident, ve skutečnosti by to stejně bylo rozhodnutí, které musí být schválené předsedou vlády,“ řekl serveru PrahaIN.cz Aleš Gerloch, místopředseda Legislativní rady vlády ČR.
Co znamená takzvaná kompetenční žaloba?
Jde o spor o pravomoci. Tyto spory jsou mezi státními orgány, případně mezi státem a samosprávou poměrně běžné. Jde v nich o to, kdo má podle zákona právo rozhodnout určitou věc, učinit opatření nebo jiný zásah.
V případě správních orgánů rozhoduje tyto spory hlavně Nejvyšší správní soud a jen výjimečně Ústavní soud.
V tomto konkrétním případě by šlo o spor mezi dvěma ústavními orgány o to, kdo má pravomoc rozhodnout.
Pokud by v takovém sporu rozhodoval Ústavní soud, co by to znamenalo pro zúčastněné instituce? Musela by se jeho nálezem vláda řídit?
Ústavní soud by určil, který orgán má pravomoc rozhodnout. Jenže tady je podle mého názoru problém. U rozhodnutí prezidenta podle ústavy platí, že musí mít spolupodpis předsedy vlády, jinak nejsou platná. To znamená, že prezident v těchto věcech nemůže rozhodovat sám.
I kdyby tedy Ústavní soud stanovil, že rozhoduje prezident, ve skutečnosti by to stejně bylo rozhodnutí, které musí být schválené předsedou vlády. Proto si myslím, že takový spor je do určité míry paradoxní, možná až nesmyslný. Prezident je v těchto případech omezený tím, že za jeho rozhodnutí nese odpovědnost vláda, která se zodpovídá Poslanecké sněmovně.
Lze spor mezi prezidentem a vládou o účast na mezinárodním summitu považovat za klasický kompetenční spor?
Spíš ne. Je potřeba si uvědomit, že prezident vystupuje ve třech různých režimech. První je, když rozhoduje samostatně. V druhém případě jeho rozhodnutí vyžaduje souhlas předsedy vlády. Sem patří i zastupování státu navenek, například účast na mezinárodních jednáních. V těchto případech tedy fakticky rozhoduje vláda.
A třetí režim?
To jsou různá oprávnění, například účastnit se jednání vlády nebo parlamentu. Ta může prezident využít zcela podle své úvahy, ale nejde o rozhodovací pravomoci. Důležité je, že zastupování státu navenek nepatří mezi volná oprávnění, ale do režimu, kde je nutný souhlas vlády.
Hraje roli, že prezident má zkušenosti z NATO a je vrchním velitelem ozbrojených sil?
Z hlediska ústavy to roli nehraje. Ústava neřeší, jakou má prezident profesní minulost, zda je právník, voják nebo ekonom. I když má prezident v této oblasti velké zkušenosti, na jeho pravomoci to nemá vliv. A stejně tak platí, že ani jako vrchní velitel ozbrojených sil nemůže rozhodovat sám. I tady je jeho rozhodování podmíněno souhlasem předsedy vlády nebo ministra obrany.