foto: Archív Aleše Gerlocha, se svolením/Aleš Gerloch, místopředseda Legislativní rady vlády ČR
ROZHOVOR: „Některé spory se mi zdají příliš exaltované, a přitom nejde o věci zásadní povahy. Zvláště v současné složité situaci, která teď ve světě je,“ řekl serveru PrahaIN.cz profesor Aleš Gerloch, místopředseda Legislativní rady vlády ČR, k rozepři mezi prezidentem Petrem Pavlem a ministrem zahraničí Petrem Macinkou o účasti hlavy státu na červencovém summitu NATO.
Ministr zahraničí Petr Macinka uvedl, že chce zabránit účasti prezidenta na summitu NATO. Má k tomu podle Ústavy pravomoc?
Podle Ústavy České republiky prezident republiky zastupuje stát navenek. To je tradiční pravomoc hlavy státu, která vyplývá nejen z české Ústavy, ale i z mezinárodního práva. V praxi to znamená, že prezident běžně jezdí na setkání s ostatními hlavami států a přijímá je zde. Je to standardní součást jeho role. Ostatně třeba nyní je prezident Petr Pavel na zahraniční návštěvě v Argentině a v Chile. Organizaci těchto cest zajišťuje především Ministerstvo zahraničních věcí České republiky ve spolupráci s Kanceláří prezidenta republiky.
Trochu jiná situace může být, pokud jde o delegaci, která pojede na jednání mezinárodních organizací, kde v podstatě jde o to, že prezident republiky je součástí výkonné moci. V dobách československé federace měl prezident republiky silnější postavení než dnes. Nepodléhal žádné kontrasignaci, nebylo tam dělení na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní a měl samostatnou hlavu v Ústavě. To už dnes není. V současnosti ústavní úprava dává v něčem prezidentovi možnost jednat autonomně, ale některé pravomoci, a to jsou ty, o které tady jde, jsou naopak v kontrasignaci předsedou vlády a musí být v souladu s vládou. Vláda se totiž zodpovídá Poslanecké sněmovně, zatímco prezident není z výkonu funkce ústavně odpovědný.
Zákon stanoví, že Ministerstvo zahraničních věcí odpovídá za zahraniční politiku našeho státu, včetně kontaktů s mezinárodními organizacemi. To asi má na mysli pan ministr zahraničí. Nemá ale takovou pravomoc, aby sám určoval, kdo bude v jaké delegaci. Její složení schvaluje vláda. Zatím to vypadá tak, že vláda chce schválit tříčlennou delegaci složenou z předsedy vlády, ministra zahraničí a ministra obrany. S prezidentem asi nepočítá.
Pan prezident se dovolává zvyklostí, což samozřejmě je pravda, že převážně na zasedání NATO jezdili u nás prezidenti. Na druhé straně většinu států na těchto summitech zastupují předsedové vlád, s výjimkou prezidentských nebo poloprezidentských systémů. A je třeba říci, že je zcela neobvyklé, aby tam jeli oba dva jako hlavní představitelé, prezident republiky i předseda vlády.
Jakou roli v tom může hrát odbornost pana prezidenta, pracoval mnoho let ve vedení NATO a danou problematiku dobře zná. Může tato skutečnost sehrát určitou roli?
Ať už je odborník, což je prezidentův případ, nebo není, je vrchním velitelem ozbrojených sil. Ale je třeba říci, že i tady dopadá kontrasignace. Čili pokud by činil nějaká rozhodnutí, tak by potom skutečně musel mít předem souhlas vlády. Myslím si, že je v pozici hlavy státu a musí zastupovat zájmy státu. Předtím byl v pozici představitele této mezinárodní organizace, což není totožné. Je to otázka, zda je to výhoda v současné konstelaci.
V době, kdy probíhal spor o jmenování Filipa Turka ministrem, ozvalo se několik poslanců s tím, že připraví úpravu Ústavy tak, aby v ní byly jasně vymezené pravomoci prezidenta v tomto smyslu. Pokud opakovaně dochází k podobným střetům, nebylo by na místě Ústavu upravit tak, aby bylo jasněji definováno postavení hlavy státu a jednotlivých členů vlády, aby k podobným sporům nedocházelo?
Asi by to bylo na místě. Ono těch věcí by bylo možná více než jen diskutovaný článek 68 o jmenování členů vlády na návrh předsedy vlády prezidentem republiky. V Senátu byla před několika dny expertní schůzka Stálé komise pro Ústavu ČR, kterou organizovala komise za účasti několika ústavních právníků, včetně mě, takže jsme tam prezentovali různé návrhy. Ještě do prázdnin se má konat setkání obou komisí Senátu a Poslanecké sněmovny. Takže se na tom pracuje.
I v minulosti docházelo k různým sporům mezi prezidenty a premiéry. Pamatujete si na tyto rozepře?
Je to pravda, zejména mezi expremiérem Paroubkem a prezidentem Klausem. Tehdy chtěl Paroubek prezidentovi zabránit v nějaké cestě na jednání v zahraničí. Nakonec to skončilo dohodou. Nikdy ale v těchto věcech žádný spor nešel k Ústavnímu soudu. Spory, které se týkaly prezidenta Zemana, skončily, třeba pokud jde o jmenování členů vlády, tak, že návrh vzali zpět předkladatelé, předsedové vlád, nebo naopak zase Zeman ustoupil u pana Lipavského. Řešilo se to politickým jednáním, což může být i teď. Kompetenční spor řešil před léty ve věci jmenování guvernéra ČNB na návrh Zemana jako předsedy vlády s prezidentem Havlem, zda je činí v kontrasignaci, jak stanoví Ústava, anebo samostatně. Jeho rozhodnutí posílilo pozici prezidenta. Pokud jde o zastupování u mezinárodních organizací, tak takto ostře to nikdy vyhroceno nebylo, včetně toho, že je tady otevřený dopis prezidenta z minulého týdne, že chce, aby mu zařídili odjezd na summit s předsedou vlády. Dříve se to řešilo spíše jednáním v kuloárech než formálně navenek. Tentokrát jsou ty spory více medializované, vedené otevřeně z obou stran, nejen ministra zahraničí, ale i prezidenta.
Jak vy osobně hodnotíte tyto spory, ke kterým po volbách dochází? Jsou zbytečně vyostřené?
Myslím si, že je to přehnané. Do jisté míry v politice jsou konflikty, rozdílné názory, někdo tomu říká politický boj, ale je otázka, jakou formou se vede. Objevují se také nové populistické prvky nebo momenty. Jde také o to, co je obsahem konfliktů. Aktuální jsou většinou druhořadé, zajímají spíše mocné ve vztazích mezi sebou a netýkají se věcných otázek, které zajímají běžné obyvatele. Kdo kam pojede nebo zda bude někdo jmenován, nebo nebude jmenován. Vycházím z toho, že na členství ve vládě není nárok, takže jsem ani nedoporučoval, aby to posuzoval Ústavní soud. Příště by se mohlo stát, že někoho nebudou jmenovat do politické funkce a bude se soudit a chtít, aby jej tam soud dosadil. Myslím si, že by to nebylo na místě. Zdá se mi to příliš exaltované, a přitom to není o věcech, které jsou zásadní povahy. Zvláště v současné složité situaci, která teď ve světě je.