foto: Archív Adama Važanského, se svolením/Místostrarosta Prahy 9, Adam Važanský.
ROZHOVOR: Lidé si občas myslí, že na radnicích sedí diktátoři a bouchnutím do stolu řeší problémy. Opak je pravdou. Radnice nemůže ovlivnit chování osob, které požívají dočasnou ochranu. Městské části jsou spíš v rolích prosebníků. „Bohužel. Je to těžká a zároveň velmi citlivá situace,“ řekl serveru PrahaIN.cz Adam Važanský (ODS), místostarosta Prahy 9.
Praha 9 rozsahem a počtem obyvatel odpovídá velkému krajskému městu. Dlouho žijete a pracujete v místě, které důvěrně znáte. Daří se vám plnit vaše plány a to, co vaše městská část potřebuje?
Žiji tady s malou přestávkou od dětství a jsem místní patriot. Do centra Prahy jezdím pouze, když musím. Je pro mě zajímavé podílet se na jakémsi rozvoji té čtvrti, dělat pro lidi, kteří mě znají osobně a kteří mě kvůli tomu volí. Pracovat na věcech, které bychom společně chtěli. Něco se daří, něco méně. Na rozdíl od měst je v Praze velký problém v tom, že máme velmi malé pravomoci a svázané ruce. Lidé si myslí, že jsme jako diktátoři. Domnívají se, že když je třeba někde problém, bouchnu do stolu a vyřeší se to. Tak to ale není. My jsme spíše v roli prosebníka. Například s městskou policií máme velmi dobré vztahy, ale nevelíme jim. To znamená, že oni nás v podstatě nemusí poslouchat. Některé věci je pak těžké prosadit. Snažíme se ale, jak to jde.
Co se týká problematiky městské policie, nebylo by na místě, kdyby třeba vznikla obecní policie? Aby ji každá městská část měla pod svojí pravomocí?
Návrhy jsou různé. Bylo by to asi nějaké řešení, kdyby tam byla větší pravomoc. Tím nechci kritizovat našeho obvodního ředitele. Vztahy máme velmi dobré, ale domnívám se, že by obvody v této oblasti měly mít větší pravomoci. Za sebe si myslím, že by si tato oblast měla projít obrovskou reformou. Například kdyby Praha vznikla jako kraj, kdyby se třeba připojily vesnice a města, co jsou Praha - západ, Praha - východ a ty městské části by víc fungovaly jako město, že by těch pravomocí bylo víc. To se týká škol, pozemků i kultury.
Neustále z radnic slyším, že na kulturu je nedostatek peněz. Kde je zakopaný pes?
Praha rozděluje jak v kultuře, tak i ve sportu strašné peníze, na které městské části nemohou dohlédnout nikdy v životě. Třeba v kultuře podpora směřuje především do centra. Myslím si ale, že když u nás uděláme třeba koncert vážné hudby v parku, tak ti starší lidé do centra jezdit nebudou. Je to pro ně daleko, třeba se tam i bojí. A to už vůbec nemluvím o nějakých Počernicích, Klánovicích a podobně. Finanční prostředky, které jsou určené nám kulturu, by se měly přenést blíž k lidem. To všechno je ale na obrovskou reformu a to tady odsud, z radnice, samozřejmě nikdy neprosadím.
Každá městská část se v různé míře potýká s kriminalitou. Jaká je situace u vás?
Už mnoho let u nás běží projekt Homeless blues a je úspěšný, neboť jsou do něj zapojení lidé, kteří jsou už adaptovaní. Ovšem i k nám se stahuje množství nových nepřizpůsobivých lidí. Při řešení těchto problémů samozřejmě také chybí legislativa, některé věci proto nemáme jak vyřešit. Například ve zkušební lhůtě u nás nyní běží program Asistenti prevence kriminality, což je projekt ministerstva vnitra. Jsme první v Praze, kteří se k němu přihlásili, a dostali jsme výjimku, že u nás v projektu mohou pracovat zaměstnanci naší městské části. Jsou to lidé, kteří nemají žádné specifické pravomoci. Jde ale vesměs o lidi, kteří zde žijí a znají zdejší prostředí. Snaží se například pracovat s bezdomovci, spolupracují s městskou a státní policii. Uvidíme, jaké budou výsledky a jak se bude projekt vyvíjet dál.
Prý si místní lidé stěžují na soužití s uprchlíky. Je situace opravdu tak vážná, nebo jde o hoax?
Bohužel o výmysl nejde. Je to těžká a zároveň velmi citlivá situace. Máme skutečně problémy s nově příchozími osobami, které požívají dočasnou ochranu. Byť jsou to Slovani jako my, tak jejich kultura je trošičku jiná. Je to taková trochu zvláštní situace. Oni se vlastně ničeho přímo nedopouštějí. Rádi ale jdou ven, občas třeba někde grilují, pouštějí si tam hudbu a podobně. Lidé si pak stěžují, protože mají pocit, že jim to území berou. Nebo třeba sedí někde před supermarketem, popíjejí vodku a jsou hluční.
Je to nepříjemná situace a my s tím vlastně nemůžeme nic moc udělat. Ti lidé jsou v podstatě nepostižitelní, protože například pokutami to nevyřeší. Místní nejsou zvyklí na tento způsob života. Problémy z hlediska zákona s těmito lidmi nejsou, sedí třeba večer v parku a popíjejí a místní lidé nám pak píšou na radnici, že se kolem nich bojí chodit. A tomu parku, kam chodí roky, se začnou vyhýbat. Prožívají pak jakési pocity bezmoci a řeknou si, když já něco udělám, tak okamžitě platím pokutu, ale pro ně to neplatí. Teď se budeme snažit tu situaci řešit nějakou letákovou kampaní, abychom příchozím vysvětlili, jak se tu mají chovat, jaká pravidla dodržovat. Zároveň se našim lidem budeme snažit vysvětlovat, že jsou nějaké mezinárodní dohody, zákon o azylu, zákon o pobytu cizinců a podobně. Není to příjemná situace.
Podle toho, co mi popisujete, jde zřejmě o složitý problém...
Z naší pozice určitě ano. To se musí zřejmě vyřešit asi v legislativě. To není o tom, jestli je někdo Ukrajinec, nebo muslim. Všechno je v lidech, a pokud někdo nezapadne do prostředí, kam přišel, tak je to špatně. Teď budeme mít festival Barevná devítka. Běží už mnoho let a na tuto akci chodí hodně lidí. Tam se přesně ukazuje, že to jde. Že se můžeme přátelit prostřednictvím jídla, hudby, kultury a jenom si říct: 'Hele, tak tady máme taková, určitá pravidla.' Sleduji teď, co se kolem nás děje například v Německu a nemám z toho dobrý pocit. Někdo tam někoho pobodá nožem a politici zakážou nosit nože. To je přece nesmysl. To tady naštěstí ještě nemáme. Doufám, že něco podobného u nás nikdy nebude. Proto se snažíme s nově příchozími lidmi pracovat, ale občas je to opravdu nápor. Snažíme se našim lidem vysvětlit, ať jsme všichni rádi, že nás například trápí špatné parkování. Na Praze 9 je to specifické ještě tím, že jsme nejvíc rozvíjející se městská část a staví se u nás velké množství bytů. Samozřejmě k nám proto přichází množství lidí prakticky z celého světa. Starousedlíci na to ale nejsou připravení a zvyklí.
V oblasti kultury jste prý jedna z nejaktivnějších částí v Praze...
Je pravda, že nám to říkají i lidé odjinud. Snažíme se podporovat nejrůznější hudební žánry a současně otevírat nové kulturní prostory, například u vinice Máchalka se konají zajímavé koncerty. Příští rok bych chtěl tady zkusit uspořádat koncert s operetou Oskara Nedbala. Všechno je ale o penězích. Návrhů na zajímavé projekty máme celou řadu. Chtěli bychom v budoucnu například postavit novou koncertní síň nebo amfiteátr. To by se mi líbilo hodně, ale na to opět nebudou finance. Proto se snažíme kulturu provozovat v parcích, například letos potřetí v rámci Dvořákovského festivalu bude v parku koncertní provedení Prodané nevěsty od Bedřicha Smetany. Praha má přitom financí na kulturu dostatek, ale je těžké něco získat pro naši městkou část. Máme u nás například dobře fungující příspěvkovou organizaci divadlo Gong. Má velmi dobrou scénu, probíhají tam nejhrůznější akce pro školy i veřejnost, kursy a podobně. Dáváme jim ročně asi devět milionů korun. Z magistrátu ale peníze dostáváme jen velmi těžce. Proto teď budeme jednat o legislativním procesu zákona o veřejné kulturní instituci. Ten by umožnil Praze dávat městským částem více peněz na kulturní projekty.
Co podle vás nejvíc v této oblasti chybí v Praze?
V širším centru, za což pokládám Prahu 9, je nedostatek sportovišť i kulturních zařízení. Výborné by bylo, kdyby Praha řekla, postavme tu kulturní dům, sportovní halu. To se ale, bohužel, neděje. Je hezké provozovat filharmonii v centru. Ale já zastávám názor, že je potřeba přinést kulturu blíž lidem. Paradoxně za minulého režimu postavili třeba sídliště Černý Most i s kulturním domem. V současnosti se developer snaží logicky vytěžit z území co nejvíce prostředků, i když v územním plánu je plocha určená pro sport. On tam ale vybuduje nějakou zahradu. Tady bude žít 240 tisíc lidí a děti budou chodit do jediného klubu. A to je téma na celopražskou diskusi. Ale v porovnání se světem, kde jsou na okrajích měst obrovská tréninková centra, tak u nás je to obrovský deficit.