foto: Karel Janeček, se svolením/Karel Janeček
ROZHOVOR: Matematik, investor, vizionář. Karel Janeček založil úspěšnou společnost RSJ, vytvořil volební systém D21 a v posledních letech se veřejně angažuje v otázkách svobody, technologií a ochrany dětí. V rozhovoru pro PrahaIN.cz mluví otevřeně o covidu, očkování i osobní zodpovědnosti.
Jak byste se dnes popsal?
Popisovat sám sebe je vždy trochu zvláštní, ale mohu to zkusit. Jsem milující a hrdý táta a jsem člověk, který se vždy chová dle svého přesvědčení, a to i v případech, kdy to pro mě není výhodné. Často se zamýšlím nad tím, co má v životě smysl, kam spějeme, jaký je potenciál naší civilizace a kde mohu, tak přispívám podle svých schopností a možností naplnění vize svobodné a šťastné společnosti.
Jaké jsou klíčové momenty vašeho života?
Klíčových momentů vnímám v mém životě více. Určitě je to mé studium matematiky na MFF UK a doktorát z Carnegie Mellon University. Velkým životním milníkem byl úspěch s RSJ. Dále je to určitě má změna vnímání některých věcí týkajících se mého přístupu k životu. Dříve jsem byl člověk, který se choval především exaktně a racionálně. Dnes do svého portfolia dovedností řadím i schopnost naslouchat intuici a citu. Čísla pro mě nejsou jen nástroj, ale i symbol – třeba číslo 21, které má hluboký význam harmonie a rovnováhy. Zcela klíčový byl pro mě covid. To pro mě bylo velice naléhavé, ale i poučné období. Viděl jsem, jak se dá celá společnost snadno ovládnout strachem. Největším selháním bylo očkování zdravých dětí vakcínami, které nebyly (a nemohly být) dostatečně prověřené. Děti přitom byly vůči nemoci téměř imunní, a přesto jsme se rozhodli ohrozit jejich zdraví. Žádný jiný živočišný druh neubližuje svým mláďatům. Jen člověk, který je zmanipulován strachem prohnilými mocenskými strukturami. To mě hluboce zasáhlo.
Jak podle vás rozvoj umělé inteligence promění společnost z hlediska příležitostí i rizik?
Osobně jsem přesvědčen, že jsme na křižovatce dějin. Nyní se rozhoduje o tom, zda nás čeká tvrdý náraz na beton, nebo dopad na trampolínu, ze které se odrazíme a většinu dnešních zásadních výzev dokážeme jako lidstvo vyřešit. Šanci, že to bude ta trampolína, máme poměrně velkou, a to právě díky moderním technologiím v čele s AI. Největší riziko ale vidím ve zneužití těchto technologií k ovládání lidí a nastolení totality, která by nikdy nemusela skončit, protože technologie a umělá inteligence, na rozdíl od lidí, neumírají. Musíme udělat maximum pro to, aby se AI stalo štítem pro ochranu naší svobody, a ne nástrojem totality. To znamená chránit otevřenou diskuzi, odmítat cenzuru, nebát se mluvit o tom, co je skutečně důležité. Za covidu jsme viděli, jak snadno lze společnost manipulovat strachem. Nesmíme to dopustit znovu.
Máte z umělé inteligence spíš radost, nebo respekt?
Obojí. Umělá inteligence je nástroj, který může naši společnost posunout dopředu, ale jen pokud k ní přistoupíme zodpovědně. Co mě ale děsí možná ještě víc než technologie samotná, je způsob, jakým dnes bojujeme proti takzvaným dezinformacím. Místo diskuze často přichází cenzura. A to je cesta do nesvobody.
Jsou kryptoměny svobodou budoucnosti, nebo nebezpečím, které společnost ještě neumí domyslet?
Kryptoměny jsou nástroj, který může posílit individuální svobodu a finanční nezávislost. Ještě zásadnější než samotné kryptoměny je podle mě blockchainová technologie, tedy decentralizovaný systém, který umožňuje důvěryhodnou a transparentní správu informací. Právě díky tomu může sloužit i v oblastech, které přesahují finance, například ve volebních systémech, digitální identitě nebo při ochraně svobody slova. Ale stejně jako u umělé inteligence platí, že technologie sama o sobě není ani dobrá, ani špatná. Rozhodne to, jak ji jako společnost použijeme. Aféra s převodem bitcoinů, o které se mluvilo, byla důsledkem toho, že zloději udělali chybu. A právě díky transparentnosti blockchainu to už pak nebylo možné ututlat. To, že se o této jediné transakci veřejně mluvilo, neznamená, že neproběhla spousta jiných „praček“ a nikdo si toho nevšiml. Technologie za to nemůže, ta funguje. Selháváme jako lidé. V tomto případě nejen neznalostí, ale hlavně morálně. A to je zásadní poznání pro budoucnost: odpovědnost vždy zůstává na nás, ne na systému.
Jaké slabiny vidíte ve stávajícím volebním systému a v čem by vaše metoda D21 mohla přinést změnu? Jak by mohla proměnit výsledky voleb, pokud by se uplatnila dnes?
Současné volební systémy systematicky rozdělují společnost. Vyplatí se lhát, manipulovat a za účelem mocenského zisku poštvávat lidi proti sobě. D21 právě tento problém zcela řeší díky takzvanému efektu více hlasů. Pokud chce například kandidát uspět v prezidentské volbě a volí se podle D21, potřebuje získat i hlasy voličů, pro které není první volba. Není tedy racionální vést negativní kampaň a odrazovat voliče, u nichž má šanci být druhou volbou. Populismus a extremismus jsou v tomto systému mnohem méně výhodné, protože populista kromě svých „oveček“ už téměř žádné druhé hlasy nezíská. To ve výsledku znamená spojování společnosti místo jejího rozdělování, a to je přesně to, co teď naléhavě potřebujeme.
Má podle vás D21 ještě potenciál oslovit veřejnost? Kde ho uplatňujete?
Metoda D21 má velmi široké uplatnění. Už dnes ji využívá řada obcí pro participativní plánování a rozhodování, například i město New York. Ve školách s ní pracují studenti při hlasování o důležitých tématech. Zásadní je ale její aplikace v politice. Právě teď máme velký zájem a vedeme slibná jednání s volební komisí v jedné menší zemi.
Co byste si přál, aby se v české politice změnilo?
Pouhá změna volebního systému na D21 bude mít naprosto zásadní léčivý dopad.
Co by podle vás pomohlo obnovit důvěru lidí v politiku a spravedlnost?
Na straně politiků určitě silní a čestní lídři a jasně stanovená pravidla, která budou ukotvena v morálce a základních lidských hodnotách. Na straně voličů pak větší odolnost vůči manipulacím a odvaha aktivně se zapojovat do veřejného dění.
Který z projektů, které dnes podporujete, podle vás opravdu může změnit společnost?
Stále je to Institut H21, který se věnuje dnes velice důležité ochraně svobody slova. V době, kdy je ohrožena otevřená diskuze a roste cenzura pod záminkou „boje proti dezinformacím“, to považuji za naprosto klíčové. A pak také projekt Archa21. Jeho smyslem je pozitivně konfrontovat současný systém a inspirovat ke změnám. Archa propojuje silné a odvážné osobnosti, leadery se srdcem, kteří chtějí posouvat společnost dál. Na září letošního roku chystáme velké překvapení, které věřím otevře oči mnoha lidem.
Podle čeho si vybíráte, co podpoříte?
Řídím se výhradně vlastním přesvědčením. Základní podmínkou je pro mě pozitivní společenský dopad. A důležitou roli hraje v poslední době i intuice.
Co vás naopak nejvíce inspiruje a motivuje pokračovat v tom, co děláte?
Je to především mé vlastní přesvědčení a také jakékoliv, byť dílčí, potvrzení smyslu zvolené cesty. Když vidím, že to někomu pomohlo, že to něco změnilo, byť jen malou věc, vím, že má smysl pokračovat.
Co vás dokáže zklamat?
Osobní selhání lidí, kterým jsem dal důvěru.
Máte někdy chuť se stáhnout a být jen soukromá osoba?
Zatím určitě ne. To, co dělám, mi dává hluboký smysl. Nedokázal bych jen přihlížet. Pokud vidím, že můžu něco změnit k lepšímu, považuji za svou odpovědnost a povinnost.
V čem se podle vás skrývá skutečná inteligence?
Ve schopnosti smysluplně reagovat a řešit složité problémy napříč různými oblastmi života. Ještě zajímavější než inteligence je ale moudrost, ta kromě znalostí a analytického myšlení zahrnuje i zkušenost, schopnost se poučit a mít nadhled.
Co jste se naposledy rozhodl naučit nebo rozvíjet dál?
Loňský rok mi přinesl hodně cenných zkušeností. Uvědomil jsem si, že v některých projektech musím lépe vyvažovat tvůrčí svobodu a kontrolu. Někdy jsem dal plnou volnost bez dostatečného dohledu, to se nakonec ukázalo jako chyba.
Jaký jste otec?
Dnes věřím, že skvělý. Bohužel tomu tak vždy nebylo. Velkým přelomem pro mě bylo uvědomění, že i malé děti chápou a vnímají velmi dobře, jen ještě nemají slova a jejich svět je nový. Má tedy smysl se napojit a komunikovat i s ročním dítětem se stejným respektem a pochopením jako s dospělým. Když k nim přistupujeme s úctou, vnímají to a učí se to.
Co učíte své děti?
Učím je síle, odolnosti, vytrvalosti, lásce k přírodě a také k matematice. Podporuji je, aby si věřily, aby se nevzdávaly, i když se jim něco nedaří. A taky aby chápaly, že chyba není selhání, ale příležitost k učení.
Má mít svoboda hranice? A kdo je určuje?
Ano, ale ty hranice nesmí určovat stát ani jiná instituce pod záminkou vyššího dobra nebo jakoukoliv jinou. To je cesta do tyranie. Největší hrozbou není technologie samotná, ale její zneužití. Třeba pod heslem „boje proti dezinformacím“ přichází místo demokracie cenzura. A to je velmi nebezpečné.
Jaké kroky považujete dnes za důležité pro ochranu svobody?
Nebát se diskutovat. Odmítat manipulaci. Spojovat lidi. A nikdy nepřipustit cenzuru. Za covidu jsme viděli, jak snadno se dá společnost ovládnout strachem. I díky tomu lidé mohou jasněji chápat, jak důležité je chránit otevřenou debatu. Měli bychom se přestat bát říkat, co si myslíme, i když to není pohodlné.
Kdyby tohle byl váš poslední rozhovor do médií, co byste musel říct?
Nikdy nesmíme poškodit budoucnost a zdraví našich dětí kvůli vlastním strachům.
Karel Janeček vystudoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a doktorát získal na Carnegie Mellon University v USA. Je známý svým důrazem na svobodu slova, morální integritu a občanskou angažovanost. Je otcem sedmi dětí.