foto: PrahaIN.cz/Karel Diviš
ROZHOVOR: „Jsem proevropský člověk. Líbí se mi svoboda cestování, svoboda kapitálu a všechny ty základní hodnoty, současně jsem však velký kritik Evropské unie,“ uvedl v rozhovoru pro server PrahaIN.cz podnikatel a někdejší kandidát na prezidenta a europoslance Karel Diviš. Rozebírá také tuzemskou politiku a následující rok 2026.
V první části rozhovoru jste zmiňoval, že jste rád za postoj předchozí vlády k válce na Ukrajině, o velké důležitosti v obraně státu jste ostatně hovořil už během prezidentských voleb.
Prezidentskou kampaň jsem začínal v lednu 2022, tedy ještě před napadením Ukrajiny. A když jsem na první tiskovce mluvil o dronech a nutné obranyschopnosti země, zapojení umělé inteligence či protiraketové obraně, tak zejména s těmi drony jsem to dostával, lidově řečeno, od novinářů sežrat. A vidíte, kam se to posunulo dnes. Není to o tom, že bych byl nějaký vizionář, ale pokud to člověk sledoval, armády už tehdy drony dávno měly.
Ale co současná vláda? Nemáte trochu obavy? Andrej Babiš sice vyloučil vystoupení z EU a NATO, očividně se staví pozitivně také k muniční iniciativě, ale pak tady máme předsedu Poslanecké sněmovny Tomia Okamuru...
Slova o tom, jestli nás Andrej Babiš bude směřovat k Rusku, jsou nesmyslná. Andrej Babiš, když si ho člověk navnímá, je naprostý pragmatik, nedávalo by to vůbec žádný smysl. Babiš vždy byl a bude srdcem byznysmen, proč by se tedy spojoval s chátrající ekonomikou ve válečném stavu? Jeho podniky s Ruskem v minulosti ani nikdy moc neobchodovaly. Andrej Babiš je rád vidět se západními politiky, osobnostně nemá s Ruskem nic společného. A zase bych nerad byl špatným tipérem, ale řekl bych, že je to vidět od začátku a směrem k Rusku naši zemi nepovede, jsem za to rád.
Co se týká Tomia Okamury, tím, že jsem do toho trochu nakoukl, tak vím, že politika je jedno velké divadlo. Tomio Okamura a celá strana SPD má jednoznačně stanovenou cílovou skupinu. V normálním rozdělení společnosti je to tak, že většina směřuje do nějakého konsenzu. Pak máte pět procent lidí napravo a nalevo, kteří si myslí, že země je placatá, že nás tady naočkovali podstrčenými vakcínami nebo že tady máme chemtrails. A to je přesně cílová skupina Tomia Okamury. On bude mluvit tak, aby získal svých pět, v ideálním případě deset, procent voličů. O tom to celé je. Je nešťastné a ostudné pro Českou republiku, když takhle mluví třetí nejvyšší ústavní činitel v zemi. Ale jak ho Andrej Babiš vypoklonkoval, že ho stejně v Evropské unii nikdo nezná, tak to bylo takové legrační, zároveň z toho trochu mrazí, ale nejhorší na tom je, že je to pravda (smích).
Když se tvořila nová vláda, měl jste jako volič Motoristů nějaký morální problém z toho, že budou v koalici s SPD? Nebo jste to bral jako nutnost, jinak by se ta vláda nesložila?
Bral jsem to jako nutnost. Jako volič koalice SPOLU v předchozích volbách bych si nikdy nemyslel, že to takhle dopadne, ale já byl zkrátka zklamaný volič koalice a přál jsem si, aby ta vláda skončila. Byl jsem si vědom, že když dám hlas někomu jinému, tak se vrátí Andrej Babiš. Nemám z toho radost, ale z druhé strany si pojďme říct, jednou už tady vládl, obrovsky jsem to kritizoval, ale Fialova vláda si zkrátka nezasloužila pokračovat. Volíte mezi dvěma zly. A pro mě by byl optimální scénář, kdyby odstoupil Fiala i Babiš. A dohromady to dala nová ODS s někým novým, což se samozřejmě reálně stát nemohlo.
Dáváte tedy nové vládě šanci?
Ano, otevřeně říkám, dejme této vládě šanci. Byl bych rád, kdyby Motoristé v koaličních řadách pořádně šlapali na snižování deficitu rozpočtu, to je pro mě to zásadní. Starý rozpočet byl cinklý, to je fakt, a tahle vláda toho trochu využije, zlegitimizuje, že schodek rozpočtu bude větší než ten původně schválený předchozí vládou. Jako voliče a občana mě více zajímá rok 2027, 2028, 2029, jestli se s tím skutečně začne něco dělat, protože je to nutné. Nemůžeme se utěšovat tím, že deficit veřejných financí vůči HDP je pod 3 %, protože díky inflaci přirozeně vzrostlo i HDP. Rozumím, že ne každý je ekonom, já zase třeba nerozumím historii, ale tyto debaty jsou zcela zcestné. Nalijme si čistého vína, řítíme se do zdi, řítí se tam celá Evropa. Osobně vidím scénář, že do té zdi jednou narazí celá Evropa. Jestli to bude v roce 2040, anebo 2050, to nevím. Ale pokud se nestane nějaký zásadní ekonomický gamechanger, že Evropa něco nevymyslí, neudělá nějakou zásadní inovaci, tak to nemůže skončit dobře. Dušujeme se, že náš rozpočet je v Evropské unii ještě relativně dobrý, ale co to znamená? Že plodíme 300miliardové deficity? To snad nikdo nemůže myslet vážně.
V čem bude Alena Schillerová lepší, či horší než Zbyněk Stanjura?
Možná se budete divit, ale já ministra financí nepovažuji za tak důležitého, jak se vždy říká. Samozřejmě všechno se odvíjí od peněz, ale ministři financí zas takový manévrovací prostor nemají. Připraví rozpočet a ano, vyjednávají s jednotlivými ministerstvy, ale stejně tu máte mandatorní výdaje se sekerou cca 170 miliard, tudíž role ministra financí je pro mě spíše taková úřednická. Kromě premiéra považuji za zásadní vždy především ministry průmyslu a obchodu. Možná se mnou někdo nebude souhlasit, ale opakuji, že ministr financí je pro mě úředník, ne hybatel.
Z Karla Havlíčka máte jaký pocit?
Určitě lepší než z těch předchozích ministrů. Karel Havlíček už tam jednou byl a k byznysu má blíž, a když to řeknu z osobního pohledu, tak názorově o byznysu si raději budu povídat a případně něco dělat s ním než s jeho předchůdci. Rozumí tomu víc.
Vrátil bych se ještě k Andreji Babišovi a odklonu na východ. Sám jste říkal, že je to nesmysl a staronový premiér je pragmatik. Ale právě na hrozbě, že nás zatáhne směrem k Rusku, koalice stavěla svoji volební kampaň. Zeptal bych se jinak, myslíte, že něčemu podobnému reálně věřili, nebo to zkrátka byla jen snaha získat voliče?
Nebuďme naivní. Lidé v Poslanecké sněmovně se všichni osobně velice dobře znají. Jinak se pochopitelně chovají v kampani, před kamerou a jinak v zákulisí. Takže si myslím, že ani bývalá koalice řečem o zatažení k Rusku nevěřila. Byla to jejich strategie. Andrej Babiš tomu čelil skvělým způsobem. Vzpomeňme, že ve finálních televizních debatách byla jeho první věta: „Jednoznačně podporuji, že budeme v EU a NATO.“ I když můj názor byl, že by Babiš nikdy nechtěl vystupovat, tak v tu chvíli to i pro mě bylo ještě více uvěřitelné. Myslím, že mnoho nerozhodnutých voličů, kteří to pak nakonec hodili hnutí ANO, přesvědčily právě tyto věty, opravdu mu to pomohlo.
Podle expertů Andrej Babiš i na poslední chvíli sebral voliče SPD.
Určitě. Jak říkám, SPD je pro mě strana pro lidi, kteří jsou na té Gaussově křivce normálního rozdělení někde na krajích.
SPD měla přes 7 procent. Může to ještě růst, nebo je to prostě takové maximum, přesně to, co říkáte, těch pár procent lidí na okraji křivky?
Myslím si, že ne. Mám svět i Evropu docela projetou a stále si myslím, že jako Češi jsme v globálu neuvěřitelně chytrý a vnímavý národ. Neumíme projevovat emoce, neumíme obchodovat, ale v jádru, když to srovnám třeba i s německou společností, kde mám strýce a příbuzné, tak Češi stále mají selský rozum a dokáží vidět souvislosti. Přesně jak jste říkal, je tady skupina pět, sedm procent, to tady vždy bude, ale jak jste také zmiňoval, nakonec lidé, kteří už tak extrémní nebyli, tak od SPD přešli k Andreji Babišovi.
Vy jste proevropský člověk, ale k Evropské unii máte asi spoustu výhrad, že?
Proevropský člověk skutečně jsem. Líbí se mi svoboda cestování, svoboda kapitálu a všechny ty základní hodnoty, současně jsem však velký kritik Evropské unie. Asi jako každý normální člověk si lámu hlavu nad tím, jak z toho ven. Jestli neustále vybíráte více peněz a více přerozdělujete, je to prostě socialismus, socialismus 2.0. Možná jsem slova, co jsem říkával v prezidentské kampani, říkal málo důrazně, ale pravdou je, že se to všechno naplňuje. Ekonomicky to buď narazí do zdi, otázkou je kdy. Anebo je tam zároveň stále možnost nějakého gamechangeru. Může to být např. v souvislosti s umělou inteligencí, ale nejsem věštec, nicméně mě to trápí. Pro mě jako člověka v byznysu je to velmi těžko uchopitelné. Na jednu stranu kritizuji, na co a jakým způsobem se přerozděluji dotace, na druhou stranu, když chcete dnes být v Evropě úspěšný podnikatel, musíte s těmi dotacemi nějak pracovat. Nemůžete říct, že si o třicet procent také nesnížím náklady, když můj konkurent díky dotaci ano. S tržní ekonomikou to nemá téměř nic společného, říkám to natvrdo.
Co nás čeká v roce 2026 z pohledu ekonomiky? A v zahraniční politice?
Žijeme v době umělé inteligence. Osobně se pokusím udělat maximum pro to, aby v České republice co nejdříve vzniklo velké AI data centrum. Byl by to ekonomický gamechanger pro celou naši zemi a obrovský úspěch nejen pro IT sektor u nás.
A z geopolitického hlediska si to řekněme na rovinu. Nového poradce pro národní bezpečnost pana Kmoníčka znám nějakých patnáct let, on už tehdy říkal, ať si uvědomíme, že tady do deseti let nebude bipolární, ale tripolární svět: Čína, Amerika a Rusko, to se skutečně děje. Dokonce před těmi patnácti lety říkal, že všechny trendy ukazují, že Čína bude světová velmoc číslo jedna, neboť bude mít nejsilnější armádu, to se vlastně také naplňuje. Jsme na prahu nového geopolitického uspořádání, všechny ty konflikty s tím souvisí. Jsou to geopolitické hry a na rozdíl od těch ekonomických her je hrozně špatné, že u toho umírají lidé. Česká republika samozřejmě nikdy nebude velmoc, která o těch věcech bude rozhodovat.
Osobně bych se obával o Tchaj-wan, místní sami říkají, že vidí v řádech měsíců, možná málo let, kdy tam Čína podnikne invazi, bohužel k tomu všechno směřuje. To, co se dělo ve Venezuele, zase nahraje Putinovi a všem věcem, které se týkají porušování mezinárodních úmluv. Chtěl bych žít ve světě, který byl před covidem a připadal mi plus minus v pořádku. Ne, že by nebyly války, ale měl jsem pocit, že lidi tak nějak pochopili, že máme jednu planetu. Teď je to špatné. A když mi někdy chytří a bohatí lidé řeknou, že plánují, kam by se schovali s rodinou, budují v garáži atomový bunkr... Osobně si jako dítě pamatuji, když jsme si ve škole nasazovali plynové masky a připravovali se na atomové útoky. To se vrací. Mám dvě malé děti a zkrátka nevím, co bude, neví to nikdo. Kdyby to někdo věděl, měl kouzelnou hůlku, už to vyřeší. Jenže klíč nedrží Česká republika ani Evropa, drží ho tři prezidenti hlavních velmocí a budou to muset nějak uhrát.