foto: Facebook Renáty Kašické/Renáta Kašická
POLITICI VLASTNÍMI SLOVY: Zastupitelka Městské části Praha 2 za ANO na svém Facebooku 4. října ke středeční tiskovce ministra školství Mikuláše Beka.
Jestli mne ze zpráv něco opravdu vyděsilo, byla to tiskovka pana Mikuláše Beka.
Pan ministr školství totiž opakovaně zdůrazňoval mj. to, že si učitelé (volně přeloženo) dopřávají „příliš mnoho komfortu při výuce“ (viz zde).
Jakože cože?
Mám dvě děti, které prošly různými školami, a pravidelně jsem chodila na všechny dny otevřených dveří, na které to jenom šlo. Viděla jsem tedy opakovaně na vlastní oči, jak vypadá dynamika třídy při výuce v různém složení, počtu dětí i při různém výchovném či vzdělávacím stylu vyučujícího.
Jsem členem školské rady (nyní už jen v ZŠ), a jsem i v komisi výchovy a vzdělávání městské části. Můj kolega a kamarád Jan Kolář, se kterým jsem 4 roky sdílela kancelář, je dlouholetým středoškolským pedagogem a školství bylo často tématem našich (ne vždy radostných) hovorů. Pravidelně se bavím s řediteli našich dvojkových škol a školek. Nu a konečně má tchýně pracuje takřka celý život v základních a mateřských školách coby nepedagogický pracovník, takže vstupních informací z praxe bych měla relativně dost.
Troufám si tedy tvrdit, že to, co pan ministr řekl, a chystá se udělat, je úplná nehoráznost! Pravděpodobně nás chce nahnat zpátky do osmdesátek, kdy byly běžně třídy přeplněné k prasknutí. V té době ovšem neexistovala potřeba mít vskutku vzdělanou a zvídavou mládež, neboť dělnickému národu se hodila spíše mládež pracující a poslušná. Rovněž ale existovaly i „zvláštní školy“, takže ve třídě nebyl takřka nikdo, kdo by potřeboval asistenta, a soudruzi učitelé, respektovaní či obávaní, se vesele věnovali frontální výuce bez většího vyrušování.
Jenže my už nejsme v osmdesátkách a vzdělávací potřeby i nároky se proměnily! Možná si pan ministr říká, že když zvládl odučit aulu, že plus mínus 30 děcek ve třídě nemůže být problém. Jenže je!
Každý vyučující vám potvrdí, že čím MENŠÍ kolektiv, tím KVALITNĚJŠÍ výuka! A o kvalitní vzdělání by nám snad mělo jít především, nebo ne?
Čím nacpanější třída, tím náročnější je výuka nejen pro učitele, ale i pro děti. O „komfort“ učitelů tedy jde až v x-té řadě, primárně jde o pozornost dětí a o náležité procvičení a osvojení si vykládané látky.
Každý ředitel (minimálně v Praze, ale věřím, že opravdu nejen tam) vám navíc potvrdí, jak těžce se jim shání lidi!
Nejvíce „nedostatkovým zbožím“ bývají třeba matikáři. Ale poslední dobou jsou to třeba i kuchařky do školních jídelen a ostatní nepedagogičtí pracovníci, bez kterých ovšem škola funguje jen obtížně. A těmto lidem nejenže nepřidáme, my jim v praxi ubereme! Protože to přesně bude znamenat onen plánovaný škrt ve školství, přestože se novináři snažili akcentovat, že jde do školství o 4 miliardy víc než loni. No možná ano, ale zlepšení školství v nich nehledejte ani omylem.
Školství je tak (podobně jako zdravotnictví) prioritou vlády pouze na papíře, nikoliv v praxi, a z toho je mi opravdu smutno.
P.S. Přečtěte si to a udělejte si obrázek sami
Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze