Režisér Dobeš: Macinka je výhra pro Česko, Pavel mu prokázal službu

Tvrdí, že politika přestává být střetem programů a stále víc se mění ve spor světonázorů. Režisér a scenárista Marek Dobeš (známý mj. filmy Kajínek, Choking Hazard či Ďáblova sbírka) je k prezidentovi Petru Pavlovi velmi kritický, zatímco současného ministra zahraničí Petra Macinku přirovnává ke Karlu Schwarzenbergovi či Jiřímu Dienstbierovi. Píše také povídky ze série MULTIVERCZ, v nichž jako hlavní postava figuruje samozvaný „Pávek“/Päwek.

„Na co se budete ptát? Teď se hodně řeší Česká televize,“ říká si Marek Dobeš o první otázku. A rovnou si odpovídá: „Rozdělil bych ji na dvě entity, aby mezi nimi uvnitř vzniklo konkurenční prostředí. V současné chvíli je to jeden z posledních socialistických podniků v Česku. Nasává lidi, kteří jsou progresivisticky odtržení od života a elitářsky zaměření.“

Podle vás není ČT vyvážená?

ČT zastupuje světonázorový proud, což je mnohem horší než politický proud. U politického proudu, dejme tomu levice x pravice, se oba dva tábory mohou shodnout na věcech, které škodí této zemi.

Co podle vás škodí této zemi?

Například masová migrace škodí celé Evropě. A bude škodit celé zemi, protože bohužel předchozí vláda v zastoupení ministrem vnitra Vítem Rakušanem podepsala migrační pakt. Masová migrace rozežírá Evropu zevnitř a po mém soudu je společně s Čínou největším rizikem, které ohrožuje národní státy jako Česko. 

Nezapomněl jste na Rusko?

Rusko určitě vnímám jako ohrožení, ale až po Číně. NATO je mnohonásobně silnější, jsme určitě i mnohonásobně chytřejší. Máme také mnohonásobně větší technologický výtlak. Rusko je, co se týká například čipové technologie, velmi pozadu, a proto stavím na první místo Čínu.

Jste podporovatel Motoristů a je tedy zajímavé, že třeba Jan Zahradil má k Číně úplně jiný postoj než vy. Vadí vám to?

Není jejich poradce (smích), nechme ho stranou. Neznám jeho teze a argumenty, tudíž k tomu nemám co říct. Já prostě tvrdím, že Čína a masová migrace jsou největší rizika.

Jak se tedy jako volič Motoristů koukáte na současnou politickou scénu?

Z politiky se stalo náboženství. Dřív to bylo tak, že se lidé přeli o politická témata. Nyní se přou o světonázorová témata. Do toho se do politiky vnáší hodnotové aspekty. Motoristy jsem volil proto, že jsou pragmatici, reprezentují politicky pravici, štíhlý stát, úspory, důraz na národní zájmy. Klidně bych je volil znovu.

Vyčítá se jim, že nehlídají premiéra Andreje Babiše, jak slibovali. Oni oponují tím, že dostali jen šest procent hlasů. Proč se jim nepovedlo oslovit víc lidí?

Matematika je neúprosná. Voliči jim nedali dostatek hlasů, protože mají tendenci volit ty, kteří jsou méně vyhrocení. U Motoristů mohl spoustu lidí odradit Filip Turek. Mně také není kdovíjak sympatický... Jeho program ovšem ano. Abstrahuju od toho, jak na mě působí jako člověk, přečtu si program a pak volím.

Takže jiná možnost nebyla?

Jinou stranu opravdu nevidím. Jsou tady Svobodní a Motoristé. V Motoristech znám Petra Macinku dlouho, ještě z jeho rockových dob. Vím, že třeba v otázkách migrace je ještě měkčí než já, ale zásadovější než všichni ostatní.

Petr Macinka bývá terčem kritiky – od SMS prezidentovi, až po některé jeho nekompromisní vyjadřování nejen v debatách, ale také na sociálních sítích. Jak jste ho jako člověka poznal vy?

Vystudoval politologii a měl obrovskou výhodu oproti drtivé většině současných politiků, že mohl být po boku Václava Klause. Vedle Václava Havla je to jeden z největších politických faktorů popřevratového Československa a pak Česka. Sdílel s ním světonázor a politickou orientaci, a tak si dělal kontakty mezi pravicově, aktivně a nesocialisticky smýšlejícími politiky po celém světě.

Původně přitom být ministrem zahraničí být neměl...

Ten protiústavní zásah Petra Pavla je výhrou pro Českou republiku. Vždy jsem si vážil Karla Schwarzenberga, byť jsem k němu měl názorové výhrady, to samé Jiřího Dienstbiera, byli to asi nejslavnější ministři zahraničních věcí. A Petr Macinka je s nimi zcela srovnatelný.

Jeho vystupování se vám líbí?

Připouštím, že jeho styl spoustě lidem nemusí vyhovovat. Mně vlastně také nevyhovuje, byť mě to baví, je to do určité míry moderní styl politického boje – dělat si legraci, být jízlivý a ironický. Říká věci tak, jak je poznal, a snaží se je vydiskutovat. Neříká: „Já mám pravdu, protože jsem lepší člověk než vy.“ Říká: „Já si myslím, že mám pravdu, protože mám tyhle argumenty a teze.“ A to je ostatně i škola Václava Klause.

Vrátím se ještě k vaší myšlence, že zásah pana prezidenta byl výhrou pro Českou republiku. Jak jste to myslel?

Ano, Česká republika vyhrála. Petr Pavel neudělal z ministra zahraničních věcí Filipa Turka, ale stal se jím Petr Macinka, což je opravdu výhra, protože Filip Turek má dle mého názoru všechny vlastnosti tribuna lidu. Jenže tribun lidu většinou není diplomat, ale přichází s hesly, se štěpnými tezemi a představami, jenže politika je vyvažování a hledání partnerů, vytváření sítě spolupracovníků po celém světě. Petr Pavel ve své nadutosti a neschopnosti ctít demokratický řád udělal České republice skvělou službu.

Spousta lidí říká, že Česko má konečně prezidenta, za kterého se nemusí stydět. Vy nic pozitivního nevidíte?

V těchto momentech se do rozhovoru vpisuje do závorky: „smích“. Já bych tam dopsal: „hurónský smích“. Nejdřív bych k tomu rád dodal, že jsem hrdý na to, že při volbách jsem poprvé ve svém životě hodil do urny prázdnou obálku. Nemohu totiž volit komunisty, tedy Babiše ani Pavla, to prostě nemohu. A už vůbec nemohu volit komunisty na stolec českých králů.

Nemohl jste volit ani Miloše Zemana?

Je to tak. Prezident by měl do určité míry reprezentovat ducha Česka. To reprezentovali Václav Havel a Václav Klaus. Do určité míry i Miloš Zeman, ale to už byl komunista, tudíž, jsem ho nemohl volit a tehdy jsem volil Karla Schwarzenberga.

Nicméně Petr Pavel bohužel také reprezentuje ducha České republiky, ale to je duch, který říká: moje rodina, moje kariéra, můj životní úspěch je důležitější než principy. Nechci znát princip mravní, já budu usilovat o osobní, maximálně tak rodinný úspěch – to reprezentuje Pavel.

Další vysoký ústavní činitel s komunistickou minulostí je Andrej Babiš. Je vůbec reálná šance, že ho někdo v příštích volbách porazí?

Myslím si, že zase vyhraje.

Jak se vám vlastně kouká na to, že je zase u moci?

Babiš už prokázal, že tuhle zemi dokáže vést, a to relativně demokraticky. Že se dostal k moci, je projev oligarchizace české politiky, což uškodilo celé politické mapě Česka. Je to silný hráč, a kvůli tomu se pokřivily siločáry. I proto jeho protivníci začali pracovat s už zmiňovanou hodnotovou politikou, to je průšvih, ale oni prostě nevěděli, jak čelit člověku, který to hnutí vlastní. Je to daleko větší síla, než když jste politickou stranou nebo hnutím jenom zvolený.

Co jeho program?

Rozhodně si myslím, že není úplně debilní jako byl u mnoha jeho konkurentů. Jestli jsem z toho zničený? Nejsem. Mám z toho radost? Ani náhodou. Je to prostě politická realita. Na druhou stranu, premiér je funkce politická, prezident je funkce ideová, tedy symbolická. A jsem rád, že je Babiš zaparkovaný v politice a není na Hradě, protože to samé, co dělám v případě Petra Pavla, a tedy píšu povídky, bych musel dělat v případě Andreje Babiše.

Nebyl by pro vás jako pro umělce Babiš na Hradě atraktivnější?

To neodhadujete správně. Umělecky je pro mě Petr Pavel mnohem zajímavější, protože je to ikona. Ikonická tvář, ikonicky vybraný takový musilovský muž bez vlastností. Andrej Babiš je daleko komplexnější osobnost. Nicméně je strašné, že máme dva komunisty na největších místech, to je naprostý výsměch.

Marek Dobeš (*1971) Pražský rodák Marek Dobeš vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Za život udělal celou řadu rozhovorů s osobnostmi ze světa filmu, šlo například Davida Lynche, Salmu Hayek či Chucka Norrise. Jako scenárista, režisér a producent debutoval krátkometrážním filmem Byl jsem mladistvým intelektuálem. Napsal také scénář filmu Kajínek a původní scénář snímku Jan Žižka. Posledních deset let pracoval na filmu Ďáblova sbírka.