foto: Amaria, z. s. (stejně jako ostatní foto v článku)/V rámci pomoci ukrajinským uprchlíkům se u řidičů objevily prvky rasismu.
Všeobecně se dá říct, že to s naší solidaritou vůbec není špatné, což jsme si mohli potvrdit jednak během počátku covidové pandemie a zároveň právě v těchto dnech, kdy je kvůli válce na Ukrajině potřeba pomáhat uprchlíkům, kteří se strachem utíkají ze své země. Vzhledem k poměrně vysokému počtu těchto lidí ale dochází také k případům, kdy jsou uprchlíci selektováni na základě barvy pleti. Rasismus zkrátka nikdy „nespí“.
V sobotu odpoledne vypravila nezisková organizace Amaria, z. s. autobus k jednomu z přechodů na slovensko-ukrajinských hranicích. Cestu financoval Středočeský kraj.
Řidiči autobusu však podle všeho nebyli vybráni úplně ideálně.
„Před členkami spolku se řidiči celou cestu tvářili, že dobrovolničí. Autobus vezl materiál potřebný v místech v okolí hranice, kde uprchlíci dlouhé hodiny i dny čekají na přechod či na odvoz do bezpečí. Zpátky pak plánoval nabrat uprchlice i s jejich dětmi,“ říká Viktor Elšík ze zpravodajského serveru Romea.cz.

Podle svědectví z autobusu už začali během jízdy řidiči polemizovat o tom, kteří uprchlíci si pomoc zaslouží a kdo se pouze snaží využít situace a migrací do ekonomicky silnější země zlepšit svůj život. Paralela s muslimskými uprchlíky se zde přímo nabízí.

Tyhle neberem
Skutečný charakter řidičů se však údajně naplno projevil až na místě. „Ačkoliv byl autobus zatím prázdný, řidiči zcela rozhodně – přes protesty i pláč členek spolku a organizátorek výjezdu – odmítli zajet do 10 kilometrů vzdálené vesnice nabrat tucet matek s dětmi, které už několik dní mrzly v lavicích evangelikálního sboru, kde našly dočasné a zdravotně zcela nevyhovující útočiště a odkud se pastorovi už delší dobu nedařilo zajistit pro všechny dopravu do vnitrozemí,“ sděluje na svém webu Romea.cz.
Psali jsme
V nedávné anketě naše redakce zjišťovala, zda by Češi byli odhodláni bránit svoji vlast v případě napadení cizí armádou. Současně jsme…
Autobus prý místo pomoci čekal dvě hodiny u přechodu do doby, než se zcela naplnil. Důvod? Ženy a děti z vesnice byly Romové.
Dostáváme se tedy znovu k silně zakořeněným předsudkům některých z nás. Řidiči zkrátka automaticky přijali myšlenku, že tito lidé se nikdy nedokážou začlenit do naší společnosti. Diskriminace podle vzhledu a ekonomické situace do humanitární pomoci rozhodně nepatří. Alespoň by tedy patřit neměla. Příkladů plíživého rasismu však přibývá i v těchto kritických dnech.
Psali jsme
Pamětní deska na domě ve Škrétově ulici na Vinohradech připomíná ctihodného občana Prahy 2, který v osmnácti dorazil na Wilsonovo nádraží…