foto: Archív Břetislava Rychlíka, se svolením./Senátor, režisér a herec Břetislav Rychlík.
ROZHOVOR: „Když uvěříte dezinformacím a nejste schopen rozpoznat lež a pravdu, tak to ohrožuje demokracii. Jde o součást hybridního tlaku na naši zemi. Jako by na Česku ležela podivná deka zla a lidé se pod ní nedokážou zorientovat,“ řekl serveru PrahaIN.cz Břetislav Rychlík, režisér, herec a senátor (nestraník za TOP 09).
Probíhá předvolební kampaň. Občas slyším, že současná atmosféra je jiná než před předchozími volbami. Čím to podle vás je?
Je pravda, že kampaň probíhá v jiné atmosféře. Podle exaktních údajů a statistických průzkumů je tady až 20 procent lidí, kteří si nepřejí demokracii jako státní zřízení. To je šokující, protože demokracie je skutečně, jak říkal Winston Churchill, nejlepší ze všech nejhorších způsobů vládnutí. Zastupitelská demokracie, kterou máme v Čechách, znamená, že osud a směřování země je v rukou voličů. To předpokládá střet jistých hodnot a myšlenek. V tomto okamžiku tady stojí několik stran a hnutí, které jsou antisystémové a nic jiného, než destrukci nenabízejí. Ta podivná maškaráda s názvem Stačilo!, která pouze kryje komunistickou stranu a její příznivce. Nebo spojení několika jakýchsi až neonacistických stran s SPD. To je něco, co tady předtím nebylo. Vždycky existovaly strany, které reprezentovaly část spektra nespokojených voličů, například republikáni Miroslava Sládka, teď ale nastala opravdu zvláštní situace a nyní se hraje o budoucnost a směr, kam naše země bude patřit. Zda zůstaneme součástí Evropské unie a obranného systému NATO, některé koalice a strany už zcela nezakrytě uvažují o odchodu České republiky z EU a NATO, což považuji za vlastizrádné jednání. Jde o přímé ohrožení bezpečnosti našeho státu. Nedávno jsem se díval na velkou mapu světa, najednou jsem si uvědomil, jak malinká je Česká republika. Konkurovat ostatnímu světu můžeme pouze jako součást Evropské unie. V tomto smyslu jsou letošní volby opravdu jiné. Nejít letos k volbám, to je šílený hazard.
V čem spočívá pravá příčina tohoto stavu?
Je to téma, které je trošku složitější. Tady obrovským způsobem funguje hybridní válka, to je podle všech světových analytiků něco, co může demokracii úplně odrovnat. Když jdete k volbám a rozhodujete se svobodně, tak musíte mít čistou mysl. Ale v okamžiku, kdy uvěříte dezinformacím, kdy nejste schopný rozpoznat lež, pravdu a fakta, tak to demokracii opravdu ohrožuje. Jsou země, kde se válčí, totalitní režimy, země, kde lidem jde o život, kde skutečně trpí pod útlakem a mají hlad. Lidem v Evropě a v naší české kotlině se zase tolik příkoří neděje. Politici dělají normální chyby, což občany normálně rozčiluje. Opozice z toho logicky těží. Ale jako by jim to nestačilo, musí rozsévat a šířit zmatek, nenávist v hlavách, žluč, výhrůžky násilím i věšením oponentů i angažovaných občanů! Mám z toho všeho, co se kolem nás děje, zlý a nepříjemný pocit, že je to součást onoho neuvěřitelného hybridního tlaku na naši zemi i na naše lidi. Jako by na České republice ležela podivná deka zla a lidé se pod ní nedokážou a ani nechtějí zorientovat.
Sledujete onu skupinu 20 procent lidí? Víte, jakou mají představu o společnosti, ve které by chtěli žít?
Oni chtějí mít vládní stranu vůdcovského typu a chtějí režim vůdcovského typu. Chtějí vytvořit jakousi ořezanou demokracii, kdy se omezí svoboda slova, omezí se přísun občanů k informacím, ke svobodným médiím a omezí se určitá práva. Ti lidé ale budou dál využívat výhody, které jim kapitalismus přináší. Vždyť se podívejte, Kateřina Konečná a všichni ostatní komunisté zneužívají a využívají výhody demokracie. To jsou lidé, kteří využívají vše, co demokratická společnost nabízí, včetně bezbřehé svobody slova, kterou u nás máme. To, že jim roste hřebínek, souvisí s tím, že je po celém světě nárůst antisystémových nálad. Bylo to patrné v USA při prezidentských volbách, na Slovensku nebo v Maďarsku. Faktem je, že řada oligarchů a bohatých lidí nesystémové strany podporuje, protože je to spojeno s jejich byznysem, Andrej Babiš jim ukázal cestu. Demokratická společnost se řídí určitými pravidly a zákony, které mívají občas roli, jako je například červená na křižovatce. Ale tvrzení, že u nás nemáme svobodu slova nebo že žijeme v nové totalitě, je hnus. To mohou říct říct pouze lidé, kteří si nevidí do úst. Nikomu se tady nic neděje. U nás nejsou lidé zavření za své názory a nikdo jim nezabavuje majetek, neperzekuuje jejich rodiny, děti.
V dobách komunistického režimu jste byl v HaDivadle, které mělo problémy s StB, podílel jste se na šíření významných protitotalitních petic, samizdatů i na dalších aktivitách. S jakými pocity teď sledujete, jak někteří lidé chtějí bořit demokratický systém, který jste pomáhal vytvořit?
Vidím, co jsme neviděli dřív. Ukazuje se, že třeba lustrační zákon byl nedokonalý a špatný. Měl proběhnout jakýsi morální odsudek nad totalitním režimem a těmi, kdo jej vytvořili. Současně měl mít demokratický stát určité páky, aby zabránil těmto lidem dostat se opět k moci. Agenti a příslušníci bývalé Státní bezpečnosti i nejrůznější typy přisluhovačů komunistického režimu v naší svobodné společnosti fungují dál a kandidují i ve volbách. Nedovedu si představit, že by se něco takového dělo v poválečné Spolkové republice Německo. Že by tam stejně aktivní byli někdejší nacisté. Například hnutí Stačilo! je pouze zástěrka pro komunisty. V řadě případů za toto hnutí kandidují různí lidé, kteří jsou podivným způsobem zapšklí vůči demokracii a Evropské unii. Jakýmsi prapodivným způsobem vyznávají zločinecký Putinův režim v Rusku v domnění, že jsme bratři Slované. Takové kolaborantské plivání do tváře obětem okupace v roce 1968, jaké předvádí Moskvou placení či podporovaní kandidáti Stačilo!, to je největší dno, jakého polistopadová politika dosáhla. Včetně relativizace normalizace v okupované zemi. Ten práh drzé nestoudnosti se posunul a také ochota lidí, tomu naslouchat. A to všechno dohromady vidím jako nebezpečné, protože i současná doba je nebezpečná. Je třeba neustále připomínat, že patříme do společenství evropských zemí.
Richard Nicolaus Graf Coudenhove-Kalergi po první světové válce vymyslel princip spojených států evropských, na kterých by se budovala hospodářská spolupráce, aby byl zachovaný mír v Evropě. Tuto myšlenku zničil nacismus, druhá světová válka a nástup bolševiků, kteří hned po válce připravovali půdu pro budování své společnosti. Komunisté nás pak „osvobodili” a připravili další desetiletí totality. Svými koncentráky, mučením a všemi prostředky, které komunisté používali, byl jejich režim na stejné úrovni jako nacistická diktatura. Političtí vězni obou režimů říkali, že stoprocentně můžou potvrdit, že komunisté se při mučení chovali hůř než Němci.
Existuje početná skupina lidí, které nemá tušení, jak pracuje Parlament ČR, vláda a státní úřady. Není poněkud zvláštní, že tito lidé vlastně netuší, co se děje v zemi, kde se narodili a kde žijí jejich rodiny?
Ano, tito lidé jsou mezi námi, pro odpovědného člověka je to nepochopitelné. Tato skupina lidí je také pro svoji neznalost velmi snadno ovlivnitelná. Roste skupina lidí, kteří nechodí k volbám, jsou mnozí právem otráveni, zklamáni, že věci se nevyvíjejí, jak si přáli, dílem pohodlní přemýšlet, nad vážností situace. Dokonalá demokracie neexistuje, protože neexistuje dokonalý člověk, říkal filozof demokracie Vladimír Čermák. Myslím na Vladimíra Čermáka, charismatického věřícího křesťana, pozdějšího elitního soudce zakladatelské generace Ústavního soudu, často. Sleduju, jak se v části mladé generace relativizuje totalita a nesvoboda, humánní a sociální cítění se zaměňuje za krmení v kleci zoologické zahrady. Vladimír Čermák považoval demokracii za snadno zranitelnou a zneužitelnou, oponoval lidem kladoucím na demokracii přehnané cíle. Tvrdil, že čím neskutečnější jsou, tím lhostejnější bývá jejich uskutečňování. Ústy Perikla v naší slavné inscenaci Rozrazil, kterou jsme udělali v roce 1988 spolu s Husou na provázku, za kterou nás režim, chtěl zavřít, říkal:„Stává se ale, že se i v demokratické společnosti láska k hmotným statkům vyvíjí rychleji než vědomí a potřeba svobody. Potom se občané rádi nechají vést k takovému cíli a tyran má otevřenou cestu k získání moci.“ Kampaň změnila v marketingové souboje a o programech se nediskutuje. Dočítáme se pouze, že někomu bude líp, že někoho odněkud vyhodí. Komunisté vyhrožují, že pozavírají členy současné vládní koalice a vyhrožují, že zruší demokratické strany. To by měl být velký signál pro občany.
To ale znamená, že ani nechápou, že strana, která vyhraje volby, dostává do rukou státní aparát, armádu, bezpečnostní složky, zpravodajské služby, státní pokladnu.
Bohužel. A také si neuvědomují, co se skrývá za některými postavami, které se objevily na politické scéně. Například když se podíváme na úroveň některých zjevů a hochštaplerů třeba v SPD. Jde o obchodní projekt Tomia Okamury, který laskavě přijal na kandidátku dva nebo tři lidi z uskupení, které jsou postavené na strašení a lhaní veřejnosti. Z hloubi duše pohrdám tímto způsobem politiky, když někdo děsí společnost. Jednou imigranty, podruhé sudetskými Němci, ukrajinskými uprchlíky nebo zlým západem. Jsou to lidé, kteří straší národ. A pak se zjeví jako jeho velcí zachránci. To je velmi nebezpečné, to není politika, ale ani populismus, který k politice patří, to je něco nesmírně odporného. Děsit důchodce, či dezorientované lidi, kteří se nemohou bránit.
Psali jsme
KOMENTÁŘ: Je velice zajímavé sledovat osud současné ministryně spravedlnosti zejména na sociálních sítích. Ať reaguje na jakýkoli problém, okamžitě…
Udělal jste si už pro sebe odhad výsledků voleb?
Nejsem Miloš Zeman, který jako „slavný“ prognostik v roce 1990 předpověděl zánik komunistické strany. Té strany, kterou teď občas vesele podporuje. A také její různé pokračovatele, třeba v hnutí ANO, v jehož čele stojí normalizační komunista a člověk, kterému dřív Zeman nemohl přijít na jméno. Nejsem tak neseriózní, abych hádal z křišťálové koule. Je ale zřejmé, že nastane určitý pohyb a nebude to nic pěkného. O to víc vzroste role Senátu a svobodných médií.
Před nedávnem vás potkala celá série nepříjemných a smutných záležitostí. Léčil jste se, pak jste měl úraz, zemřela vám maminka.
V minulém roce jsem prodělal onkologickou operaci, to jsem ještě nebyl senátorem. Na začátku letošního roku jsem ještě chodil denně dva měsíce na ozařování a jako nepřímý důsledek této procedury a osteoporózy bylo nalomení páteře v oblasti ozařování. Snažil jsem normálně v Senátu pracovat, ale ta nalomená páteř to první týdny trošku zkomplikovala. A do toho všeho mi zemřela maminka. Šlo to všechno ruku v ruce. Ale já jsem takový trochu terminátor. Samozřejmě, že smrt matky člověka zasáhne, ale bylo jí 97 roků a zemřela ve spánku, to si vždy přála. Nebyla v kómatu, netrpěla, nebyla nemocná a jezdili jsme za ní několik let každý týden. Denně jsem s ní telefonoval, pokud mohla telefon brát. A když jsem za ní nemohl jet s Monikou nebo sám, tak jezdily děti. Přál jsem si, aby věděla, že je pořád obklopena láskou, kterou jí vracím já a moje děti i vnoučata.
V jakém stavu a rozpoložení jste nyní, po tom všem, co máte za sebou?
Konečně se cítím zdravotně dobře. Před několika dny jsem absolvoval poslední vyšetření a teď budu mít pár dní dovolené. Nic jsem ale nevzdával, jsem náturou bojovník a teď, přes léto, se snažím dát do pořádku, abych mohl zase od září naskočit do služby a věnovat se práci v Senátu. Teď to bude velmi důležité, protože chci ještě s Kolegou Zdeňkem Papouškem absolvovat několik debat právě na témata před volbami. Jsem připravený na to, aby lidé velmi tvrdě diskutovali o tom, co jim vadí, co se jim třeba na politice a její podobě v České republice zdá špatné, nefunkční. Jsem připravená naslouchat, brát to vážně, ale také argumentovat, přít se a hádat…Podstatou demokracie je dialog.