„Snad neskončím ve Vltavě.“ Poslankyně STAN promluvila o chobotnici i hnutí ANO

ROZHOVOR „V hnutí ANO jsem přišla o všechny iluze. Ohlušující ticho kolem známé kauzy zámku Štiřín ve mně vyvolává určité nejistoty. Děj se vůle boží, snad neskončím někde ve Vltavě,“ řekla serveru PrahaIN.cz Hana Naiclerová (STAN), poslankyně a místopředsedkyně Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny.

Budete na podzim opět kandidovat do Poslanecké sněmovny?

Rozhodla jsem se, že chci jít do voleb. Zapojila jsem se proto do Podpisovky, kterou STAN pořádá. Proto sbírám podpisy od občanů, abych se mohla ucházet o jedno z prvních tří míst na kandidátce u nás v Olomouckém kraji. O pořadí kandidátů pak rozhodne krajský sněm. Do volebního klání určitě jít chci.

Patříte k politikům, kteří se nebojí občas otevřeně kritizovat například dění ve státní správě a podobně. Jak jste spokojená s výkonem vlády premiéra Petra Fialy?

Myslím, že vládní kabinet za tři roky odvedl velké množství kvalitní a dobré práce. Bohužel prezentace směrem k veřejnosti nebyla vždy adekvátní, ve srovnání s tím, jak opozice hlasitě prosazuje svoje názory. Vnímám to tak, že jsme se v koalici museli dohodnout na řadě kompromisů. Byla jsem u toho, když se například dával dohromady konsolidační balíček, všichni jsme měli určité představy, a tím, co jsme nakonec schválili, jsme oddálili dluhovou brzdu až někam za rok 2035. Proto si myslím, že práce jsme odvedli dost. To samé platí o důchodové reformě, to je úplně to stejné jako přes kopírák. Penze by byly do budoucna neudržitelné. V zájmu budoucích generací není rozházet všechno teď a pro ty, co přijdou po nás, téměř nic nenechat. Demografická křivka je neúprosná. Každý rozumný člověk chápe, že bude stále méně lidí, kteří budou přispívat na důchody těch, kteří budou v penzi. S těmito hlavními reformami, které vláda provedla, jsem spokojená.

Opoziční strany na vládu útočí a jejich představy o reformách jsou zcela jiné. Jak hodnotíte jejich výhrady? Jsou relevantní?

Vždy jdou některé věci udělat lépe. Jak už jsem řekla, v řadě věcí jsme museli přistoupit na určitý kompromis. Je to ale pořád lepší, než kdyby nedej Bože existovaly v rozpočtu například takové schodky, jak je plánovala bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Čtyři sta miliard a podobně, to by byla skutečná katastrofa. Takže opakuji, jsem spokojená s tím, co vláda v této oblasti dokázala udělat. Bohužel trochu selhala naše prezentace směrem k lidem, toho samozřejmě využívá opozice. Teď se setkáváme s veřejností a slyším zpětnou vazbu. Lidé nám opakují takové ty jednoduché věty a argumenty, které dostávají v řetězových e-mailech, když se pak ptáme na podrobnosti, tak oni je neznají. Opakují jenom ten narativ, že je všechno předražené a energie jsou u nás nejdražší v Evropské unii. Pak se do toho ještě zapletou chemtrails a kauzu Dozimetr. Když si pak s těmi lidmi sedneme a začneme s nimi mluvit otevřeně a do hloubky, tak už pak nevidí všechno tak černobíle. Vidíme, jak ANO čtyři roky makalo na prezentaci svých názorů a je pravda, že my jsme v tom tak důslední nebyli. I s tím se ale dá pořád něco dělat.

Setkáváte se s lidmi ve vaší poslanecké kanceláři? S jakými problémy se na vás nejčastěji obracejí?

Překvapilo mě, že lidé ke mně chodí poměrně často. Většinou se potřebují poradit o osobních problémech, například když mají problémy s úřady. Většinou je odkazuji na kancelář ombudsmana. Málokdo totiž ví, že tam občan dostane zdarma právní pomoc proti nezákonným postupům úřadů. Názor ombudsmana není sice závazný, ale on jistým způsobem určí směr. Nebo se třeba snažím v jejich případech doptat na ministerstvech, kde by dostali relevantní odpověď, protože nadřízený orgán ve státní správě je ministerstvo. Další lidé přicházejí s náměty, co by se dalo změnit v legislativě.

Kdysi jste byla členkou hnutí ANO. Proč jste odešla, co se stalo?

Do politiky jsem vstoupila v roce 2013, respektive v roce 2012 jsem viděla, jak Andrej Babiš sháněl těch pověstných dvě stě statečných do boje proti korupci. Protože v našem městě vládlo ČSSD a ODS asi dvacet let, tak jsem viděla určité nešvary. Například výprodej městského majetku, nevýhodné smlouvy pro město. Nebo jsem sledovala, jak peníze odtékají tam, kam nemají. Tehdy mi to dalo jakousi naději, že opravdu se bude bojovat proti korupci. Domnívala jsem se, že konečně vzniká nějaké hnutí, alternativa pro ty, kteří s tím chtějí něco udělat. Byla jsem jednou z asi pěti zakládajících členů v Olomouckém kraji. Jeden z nich byl samozřejmě pan Jaroslav Faltýnek. Vytvořili jsme základní tým a měli jsme asi čtyřicet členů. Postavili jsme kandidátku do Parlamentu, pak kandidátku do zastupitelstva Prostějova, kde jsem byla lídr. Pořád jsem měla ideály o tom, jak to všechno ve městě můžeme změnit.

Pak jste přišla o iluze?

Ano. Po komunálních volbách jsem v zastupitelstvu narazila. Pan Faltýnek byl celou dobu předtím v ČSSD, takže například ty nevýhodné smlouvy pro město byly z minulé doby, kdy měl tady vytvořené určité vazby. Prostě se nedalo měnit nic, byli jsme v opozici. Situace se vyostřovala, až to skončilo tím, že se na dvě části rozpadl náš zastupitelský klub. Vyvrcholilo to pak na sněmu, kde mi ani nedali slovo. Prostě oni nechtěli, abychom vůbec do něčeho mluvili, ale abychom pouze zvedali ruce při hlasování. Tak jsme se tehdy asi s pětadvaceti lidmi zvedli a ze sněmu jsme odešli. Pak nám ještě přišel pokyn z hlavní kanceláře ANO, že musíme dát žádost o podání vysvětlení a odjet do Prahy na rozhodčí a smírčí výbor, tam už jsem ani nejela. Podávat vysvětlení už mě nedonutili a vystoupila jsem z hnutí. V prostějovském zastupitelstvu jsem zůstala jako nezávislá a pokračovala jsem v práci s těmi ostatními zastupiteli, co také vystoupili z ANO. V dalších volbách jsem kandidovala Za změnu pro Prostějov a do zastupitelstva jsem se dostala znovu.

To znamená, že jste narazila na staré struktury, které ovládly Prostějov?

Přesně tak. A v podstatě ty struktury tady fungují dodnes. Je to taková místní chobotnice. Hrozně těžko se to osekává, protože chapadla jsou dokonale prorostlá. Jsou tady určité penězovody a hrozně těžko se to mění. Ale to neznamená, že bychom s tím měli přestat bojovat. To určitě ne.

Dostala jste cenu za odvahu od Nadačního fondu proti korupci. Jak hodnotíte politickou kulturu a úroveň korupce v České republice?

Myslím si, že jsou státy, kde je daleko větší korupce než u nás. Úplně dobře ale na tom taky nejsme. Takže si myslím, že jsme někde uprostřed. Proto já jsem se snažila i ve Sněmovně, abychom schvalovali protikorupční zákony. Aby například bylo možné oznámit korupci anonymně, protože opravdu se ti lidé strašně bojí. Když napíšou oznámení za sebe, za svou osobu, tak je ta chobotnice schopná zlikvidovat tak, že je připraví o práci a dostanou je třeba až úplně na dlažbu. Měla jsem zkušenost právě z toho Nadačního fondu proti korupci. Setkala jsem se s tím, jak lidé bojují v jednotlivých městech. Pro některé to bylo fatální, ta místní klika je úplně zlikvidovala.

V Prostějově útočili i na vás. Jak to tehdy bylo?

Pracovala jsem ve firmě v pracovněprávním vztahu na hlavní pracovní poměr. Majitel firmy byl vystaven obrovskému tlaku, aby mě propustil. Ale to se týkalo celé mojí rodiny. Například firma mého manžela tehdy přišla o všechny zakázky. V Prostějově už zakázku nedostane. V noci nám pak před naším domem polili nesmyvatelnou barvou nové auto Škoda Kodiaq, měla jsem ho na úvěr tři měsíce. Polili ho tak, že se muselo úplně rozebrat do posledního šroubku, protože barva zatekla i do gumových těsnění, plechy se musely čistit odstraňovačem na asfalt a pak znovu nalakovat.

Začíná volební kampaň, jaké jsou vaše priority a s čím půjdete do voleb?

Teprve se začínám připravovat, ale moc toho měnit nebudu. Můj životní program je boj proti korupci, udržitelné hospodaření státu a ochrana zvířat a přírody. Jsem z malého města a v mém kraji je spousta vesniček, samozřejmě podporuji rozvoj regionů a menších obcí. Ony si zaslouží, aby se na ně nezapomínalo. Ale prioritou je pro mě boj proti korupci, protože to musíme zase posunout dál.

Nebojíte se? Po zkušenostech, které máte za sebou.

Abych řekla pravdu, například teď to ohlušující ticho kolem známé kauzy zámku Štiřín ve mně vyvolává určité nejistoty. Ale když jsem viděla ten boj pana Václava Hrubého, bývalého ředitele zámku Štiřín, tak si přeji, aby tady bylo víc lidí, kteří se nekalostem postaví. Protože nikdy by to nefungovalo, kdyby nespolupracovali v tom negativním slova smyslu lidé, kteří to umožňují. To nedělá jeden člověk. To musí být vždycky velká skupina. Děj se vůle boží. Snad žijeme v právním státě a neskončím někde ve Vltavě.