Stát řeší ochranu Miroslavy Němcové

ROZHOVOR: „Situaci nepodceňuji. Zástupci bezpečnostních složek se mnou jednají o zajištění mojí bezpečnosti. Podrobnosti uvádět nemohu,“ řekla serveru PrahaIN.cz senátorka Miroslava Němcová (ODS).

Místopředseda Bezpečnostní rady Ruska, exprezident Dmitrij Medveděv, ostře napadl senátorku Miroslavu Němcovou (ODS). Na sociální síti Telegram napsal, že jí přeje, aby zahynula v krvavých vichrech nového Pražského jara. Jeho slova se na Telegramu objevila poté, co ruské sdělovací prostředky zveřejnily zfalšovaný tweet. V něm prý měla senátorka údajně vyzvat k opětovné blokádě Leningradu. Miroslava Němcová ovšem nic takového nenapsala. Když se zfalšovaný příspěvek objevil v online prostoru, aktivisté dezinformační scény v Česku i na Slovensku jej rychle rozšířili prostřednictvím sociálních sítí. Stejně rychle byl zveřejněn i v některých ruských médiích. Na incident reaguje senátorka v rozhovoru pro naši redakci.

Jste zkušenou političkou. Během své kariéry jste zažila ataky různého druhu. Jak se ale vyrovnáváte s útokem, který přišel ze zahraničí?

Je to hranice, kterou jsem doposud nepoznala. Ty útoky, které se na mě vedly v minulosti, některé byly skutečně vážné a musela jsem požádat policii o jejich přešetření, byly vedené z domácího prostředí. Vedeno v této úrovni, teď myslím Medveděva, nejbližšího spolupracovníka Vladimíra Putina, mi nikdo zatím nevyhrožoval a musím se s tím nějak vyrovnat.

Je to těžké?

Doporučila bych každému, kdo se na to ptá, aby si to zkusil sám na sobě představit. Odpověď mu bude jasná.

Myslíte si, že to, co napsal Medveděv, byl ještě výrok normálního člověka?

Dlouhodobě se v různých médiích komentuje, a je to dohledatelné, že je alkoholik. Pod jakým vlivem byl, když psal tuto reakci a výhrůžku, to nevím. Ale budiž řečeno, že v tom nebyl sám. V českém prostoru se málo věnujeme tomu, jaká byla skutečná reakce v Rusku. Podobně jako Medveděv tam totiž vystupovala celá řada vlivných poslanců ruské Státní dumy, mluvčí Kremlu Peskov, gubernátoři a představitelé Petrohradu. A byly to výroky obdobného charakteru. To znamená výhrůžky smrtí, únosem, vězením. Nebyl to pouze izolovaný výrok Medveděva, o kterém zase ti, kteří rozumí ruské politice, říkají, že to samé může říct Putin. Nebo když to nechce říct Putin, tak to za něj říká Medveděv. Měli bychom to měli brát velmi vážně, ať už to říkal pod jakýmkoli momentálním vlivem. Nelze pouze konstatovat: Medveděv se zase opil a něco říká. Tak to bohužel není.

Učinila jste v této souvislosti kroky k zajištění vaší bezpečnosti?

Ano, jednám s lidmi, kteří jsou relevantní k těmto opatřením. Absolvovala jsem blok rozhovorů a na dalším postupu se dohodneme. Dál to nemohu a nebudu zatím komentovat.

Budou vás chránit lidé z Ochranné služby?

To teď nebudu vůbec zmiňovat.

Vy jste vždycky usilovala o udržení jisté úrovně politické kultury v České republice. Jak dalece se změnila za posledních deset let?

Politická kultura se zhoršuje nejen v České republice, ale všude ve světě. Svůj vliv na to mají bezpochyby i sociální sítě, protože míra anonymity, kterou poskytují, je příležitostí pro jedince, kteří by se neodvážili se svým názorem veřejně vystoupit. A skryti anonymitou sami ze sebe vydávají to nejhorší a probouzejí tak i v dalších lidech to nejhorší. To není bohužel jenom záležitost České republiky. Bezpochyby se úroveň zhoršuje. Kouzelný nástroj nebo metodu, jak to změnit, nikdo nemá. Jedinou cestou je, že část občanů i politiků bude trvat na tom, že některé věci prostě jsou nepřípustné. A že nedáme se zastrašit a budeme se proti nim ohrazovat.

Hovořili jsme o poklesu úrovně politické kultury. Nedávno se objevila fotografie, kde politik z nové strany má zdviženou pravici, už dříve člen jiné strany pronášel výroky o árijských holčičkách a podobně. Čekáte, že se tento stav bude zhoršovat?

Zhoršovat se bude podle toho, zda dovolíme, aby se to zhoršovalo. Jestliže tady jsou například výroky narážející na rasu, tedy rasisticky podbarveny, jsou postižitelné právním řádem. Pořád věřím, že pokud by ji odpovědné osoby vyhodnotily v konečném trestním řízení jako závažnou činnost, měly by podle příslušných zákonů postupovat. A pokud to balancuje na hranici beztrestnosti, tak je záležitostí celé občanské komunity, aby tomu dokázala čelit. Jak je to v té pohádce o jeskyňkách, jen dva prstíčky ohřejeme a hned zase půjdeme. A nakonec vidíte, že vám rozvrátily celý život a zničily vás. Nemůžeme pořád čekat na nějakého spasitele, který to vyřeší za nás. Musíme i my dávat najevo občanské postoje a bránit se.

Předseda SPD se před časem vyjádřil, že by stál o vytvoření koaliční vlády s Andrejem Babišem a bude usilovat o obsazení vnitra a spravedlnosti. Pokud by SPD tyto resorty skutečně získalo, znamenalo by to bezpečnostní riziko pro Česko?

První věc je uvědomit si, jaké politické cíle má pan Okamura, když deklaruje, že v případné vládě by mu šlo zejména o tato dvě ministerstva. To je prostě základní vyjádření, že mu jde o to, aby měl v rukou tyto mocenské opratě. Druhou věcí je, zda je někdo ochoten dát bezpečnost České republiky, vnitřní i vnější, všanc těmto silám. Zda je to právě Andrej Babiš, který to dovolí. Považuji za velmi nebezpečné dát těmto silám možnost zastávat tyto pozice a dostat se do těchto vládních funkcí. Z mého pohledu by to bylo přímé ohrožení vnitřní bezpečnosti České republiky. Pokud jde o to, zda to udělá Andrej Babiš, nevím. Spíš si myslím, že by se snažil situaci řešit tak, že vytvoří menšinový kabinet. Tak, jak to udělal v minulosti a opře se o hlasy některých politických formací, které budou v Poslanecké sněmovně. Tehdy vládl za podpory komunistů, kterým dával různé úplatky ve smyslu politických dohod. I rozpočtově jim přispíval na to, co oni považovali za důležité, například na podporu Svazu bojovníků vedeného plukovníkem Vodičkou a podobně. Vzpomeňte si, tím tehdy podmiňovali komunisté, že pokud dostane tento pofidérní spolek deset milionů ze státní pokladny, tak státní rozpočet podpoří. Na tom příkladu pouze ukazuji, že Andrej Babiš už si model v menšinovém kabinetu vyzkoušel. Opřel se tehdy o komunisty a nějak s nimi celé ty roky obchodoval a vycházel jim vstříc v jejich ideových i jiných zájmech. Takže totéž by se pokusil vytvořit podle mě znovu. Jak silný by byl v tomto ohledu Tomio Okamura a zda by se nechal takto koupit, to teď neumím odhadnout.

Bývalý zpravodajec mi kdysi popisoval, že když vidí, jak někteří občané přistupují k volbám, tak je zoufalý z toho, že si neuvědomují, co všechno svým hlasem dávají do rukou některým politikům. Armádou a policií začínaje, státní pokladnou konče. Vidíte to podobně?

Bavíme se o tom, že se politika překlápí hodně na úroveň marketingu. A v tom poněkud nezáleží na tom, jak kvalitní zboží máte na pultě nebo v ruce, ale jak dobře ho umíte prodat. Na to by si lidé měli dávat pozor. Protože pokud masově nabíhají na různé slevy, aby si domů nakoupili mraky třeba vadných potravin, pak zrovna tak si mohou pomocí levného marketingu nakoupit i vadné politiky, kteří jim pak budou dělat vadnou politiku. A to se jim pak může v životě hodně vymstít.

Ve volebních průzkumech opět rostou preference KSČM a Stačilo. Co říkáte na tento vývoj?

Komunistický režim je prostě jako rakovina. Když napadne organismus, tak ho velmi silně poničí. A občas metastázuje. U nás existoval čtyřicet let a ve společnosti toto pochmurné dědictví stále je. My jsme si mysleli, že to nějakým zázračným proutkem zmizí. To ale byl omyl. Nezmizí, ten organismus je pořád nemocný a ty buňky přitavené k rakovinnému rašení v něm pořád jsou. Neznám moc ty průzkumy, které teď probíhají. Ale když se podívám na všechny průzkumy z minulých let a vím, jak nakonec dopadly volby, tak se tím nechci nechat moc ovlivnit. Nicméně očekávám, že my demokraté právě na hrozbu komunismu a návratu lidí, jako je paní Konečná, se v nastávajících volbách hodně zaměříme.

Někteří voliči premiérovi Fialovi a ODS vyčítají, že velmi špatně komunikuje s veřejností…

Ať se každý podívá, jak komunikuje doma se svou rodinou, kde mají všichni všechno báječně vysvětlené. Všichni si všechno vyříkali, všechno tam klape jako na drátkách a potom, ať vykládají, jak má někdo něco komentovat a komunikovat s těmi ostatními. Dělá chybu vláda, dělá ji každý jednotlivý politik, dělají ji i jednotliví občané. Navzdory některým komunikačním chybám tento vládní kabinet nás ve výsledku odklonil od ruského vlivu. Pevně zakotvil Českou republiku v západních strukturách a udělal z nás respektovaného partnera. Ať už v Evropské unii nebo v NATO. Posílil naši vnější bezpečnost, protáhl nás krizovými dopady ruské agrese. Tyto problémy musel řešit celý svět. My jsme jimi prošli tak, že to vlastně ještě nikoho ani nezabolelo. Proto bych si daleko více všímala toho, co skutečně vláda udělala, než jak dobře o tom mluvila, nebo nemluvila. Nepodceňuji komunikaci, myslím si, že je důležitá, ale domnívám se, že není dobré si říkat, že ten, kdo dokáže promluvit a vymluvit lidem díru do hlavy, a přitom je za ním jenom zkáza, má být tím, kdo bude hodnocen lépe.

Zmínila jste ruský vliv. V dobách Borise Jelcina se mnoho lidí, včetně politiků, domnívalo, že se Rusko definitivně vydá demokratickou cestou. Dnes se někteří omlouvají za naivitu.

Ti, kteří očekávali, že se Rusko pohne někam směrem k demokracii, možná podcenili proudy, které skutečně tvoří ruskou mentalitu. To je ta pověstná potřeba být imperiální velmocí. Za každou cenu a všemi prostředky prosazovat svoje zájmy a svůj vliv. A to nikoli demokratickou cestou, ale jakoukoli jinou, a tedy i tou vrcholně zločinnou, jako je třeba rozpoutání války. To je Rusku vlastní. Je to země, která se vždycky těmito pravidly řídila. Jenom my občas chováme naději, že to, co je pro nás blízkou a setrvalou hrozbou, se snad samo od sebe nějak odvrátí a změní. Ale v tomto pohledu jsme velmi naivní. Vždy bychom si měli přiznat realitu a počítat s tím, že se Rusko samo v tomhle ohledu nikdy nezmění. O to důležitější je vymanit se z jeho vlivu všemi možnými ekonomickými, politickými i kulturními vazbami. Co nejvíc se Rusku vzdálit. A nepočítat s tím, že se někdy stane nějakým váženým partnerem pro nás.

S ohledem na nedávnou minulost a naše zkušenosti…

Samozřejmě. Vzpomeňte jenom na to, že to bylo Rusko, které v roce 2021 označilo Českou republiku za nepřátelský stát. Tehdy vydalo tu listinu a dekretem Vladimíra Putina to oznámilo v roce 2021 po událostech ve Vrběticích. Na seznamu jsme tehdy byli my a Spojené státy americké. Od té doby, od roku 2021 do roku 2025, Rusko potřebuje nějak vyfutrovat to označení, potřebuje vyrobit nějakou legendu, že skutečně jsme jeho nepřátelé. A když se podíváte do historie, tak bych se zeptala, kdy jsme byli přáteli. Bylo to snad v roce 1948, když u nás Rusko vedlo hlavní slovo a s pomocí českých komunistů způsobilo státní převrat? Nebo to bylo v padesátých letech, kdy v naší zemi působili jako zásadní ruští poradci, kteří tady utvářeli vnitřní politiku a byli strůjci justičních vražd, včetně vraždy Milady Horákové a ostatních? Nebo to bylo v roce 1968, kdy nás přepadli a do roku 1989 okupovali? Ptám se, kdy nás tedy vlastně považovali za přátele? Odpověď je, že nikdy. Nikdy! Vždy bylo jejich zájmem pouze to, aby nás přidali do svého prostoru, a vytvořili z nás svou podřízenou gubernii. A pokud si to neuvědomujeme ani po zkušenostech z minulosti, tak děláme velkou chybu ve svých úvahách a v hodnocení Ruska.