Štěpán Štrébl: Nyní cítím, že v Česku neexistuje poptávka po řešeních, která nabízím

POLITICI VLASTNÍMI SLOVY Komentář zastupitele Prahy 3 za Piráty na Fóru Pirátské strany 9. listopadu ke své rezignaci na mandát zastupitele

Vážení občané, kolegové, přátelé,

jelikož delší dobu vím, že nechci obhajovat svou funkci, rozhodl jsem se rezignovat na mandát zastupitele a dát prostor těm, kteří se o funkce budou ucházet v komunálních volbách 2022. Na prosincovém zastupitelstvu se bude volit můj nástupce ve funkci místostarosty. Toto je již delší dobu známo, ale neuškodí napsat k mému rozhodnutí ještě pár řádek na vysvětlenou.

Před třemi lety jsem ani netušil, že budu kandidovat. Za tehdejších složitých okolností v místním sdružení na mě lídrovství tak trochu spadlo, a tak jsem své životní plány odpovídajícím způsobem upravil. Proč se koneckonců nevěnovat čtvrti, kde jsem žil? Následně jsem se tři roky handrkoval s konzervativními politiky a úředníky o jakoukoliv změnu, kterou jsme chtěli prosadit. Při tom všem jsem dokázal nemálo věcí změnit k lepšímu a víceméně úspěšně prosazovat pirátský program, jehož moderní vize je na hony vzdálená realitě úřadu. Jsem vděčný za tu šanci, vnímám to jako cennou zkušenost a tu práci jsem vykonával rád, s maximálním nasazením často na úkor sebe i vlastní rodiny. Snažil jsem se uspět a odevzdat 100% výkon, ostatně jako při jakékoli činnosti, které se věnuji.

Zanechávám za sebou místní sdružení v nejlepším stavu, v jakém kdy bylo. Věřím, že jsem jej vždy srdnatě a důstojně reprezentoval. Máme spoustu kvalitních kandidátů na všechny pozice, včetně mnoha kompetentních žen, zvolili jsme si skvělou lídryni. Primárky probíhají hladce a v pozitivním duchu. Panuje mezi námi vesměs přátelská atmosféra spolupráce, což je k nezaplacení, a doufám, že to tak do budoucna zůstane. Kdo si vzpomínáte na situaci před minulými volbami a během uplynulých let a na to, čím jsme si prošli, vnímáte jistě ten rozdíl.

Opouštět funkci je málokdy snadné. Je mi jasné, že to způsobuje komplikace. V této situaci bychom se však octli třeba i v případě, kdy bych uspěl ve volbách do Sněmovny nebo se účastnil vládního angažmá. Funkci beru jako prostředek k dosažení cíle, nikoli cíl samotný, ač mnozí politici prahnou právě po funkci bez zásadní vize (a ti jsou paradoxně vybaveni větší vůlí v ní setrvat). Osobně jsem na své funkci nikdy nelpěl. I díky tomu se nám podařilo vždy dojednat dobré podmínky v rámci koalice a udržet koalici stabilní. Dospěl jsem nyní k závěru, že do konce volebního období už nemám Praze 3 ani místnímu sdružení co dát. Můj úkol je hotov. Mám mladou rodinu, hledám stabilitu, prosperitu, ale také smysluplné nové výzvy a životní zkušenosti. Vnímám také, že si nějaký čas chci celkově od politiky odpočinout. Ty tři roky byly opravdu náročné. V průběhu následujících měsíců se proto s rodinou plánujeme usadit v USA.

Nevylučuji, že se do Čech jednou třeba vrátíme a do politiky ještě zasáhnu, ale v tuto chvíli cítím, že v Česku neexistuje poptávka po řešeních, která nabízím. Studoval jsem pod vedením špičkových odborníků na nejlepších školách ve světě, abych dokázal pomoci zemím jako Česká republika zbohatnout. Když jsem se po návratu do Čech pustil do politiky, šel jsem do toho s tím, že chci nabyté znalosti aplikovat. Jenže jsem se vrátil do země, kde ambici stát se bohatou zemí už skoro nikdo nemá. Češi v 90. letech měli ambici dohnat Západ a pustili se zásadních změn typu transformace ekonomiky. Jenže tyto ambice se vytratily a dnes po zásadních změnách již není poptávka. Nevnímám ji na radnici, kde jsem dostal příležitost své myšlenky prosazovat, a nevnímám ji ani ve vyšších patrech politiky. Lidé by si možná v duchu přáli vydělávat jako Švýcaři, ale nejsou ochotni opustit svou komfortní zónu a učinit nezbytné radikální změny. Respektuji to. Je to směr, kterým se Česko vydalo, ale není to můj směr.

Odcházím s tím, že jsem za sebou něco pozitivního a hmatatelného zanechal na Praze 3. Máme na Praze 3 třeba Montessori školku, kvalitní program výuky angličtiny s rodilými mluvčími, nastartoval jsem bilingvní třídy, sehnal jsem pro Prahu 3 v zahraničí ty nejlepší mozky v oblasti vzdělávání, které mohou našim školám pomoct předběhnout zbytek republiky a klidně i zbytek světa. Zásadnější inovace bohužel často troskotají na demotivující byrokracii, chybějící politické odvaze, a těžkopádných a konzervativních zákonech, které znemožňují inovovat v rozumném čase při rozumných nákladech, případně inovace úplně zazdí. Potenciál však existuje. Doufám, že občané těchto příležitostí využijí a politici je budou nadále rozvíjet.

Za dobu mého působení jsem si na sebe také vydělal. Našel jsem efektivity v hodnotě zhruba 5,3 milionu korun ročně. Nebýt mě, daňoví poplatníci by každý rok zbytečně zaplatili o tolik víc – zcela zbytečně. Jde o věci typu úspor na pověřencích GDPR (kde jsme dosáhli úspory 1.5 pracovního místa), software na vyúčtování útraty za mobilní telefony, který jsem naprogramoval, open source dotační software, a další položky. Šlo by udělat ještě víc, ale člověk naráží na limity dané politicko-byrokratickou realitou. Automatizace, zefektivňování činnosti a snižování počtu pracovníků například naráží na politiky, kteří se odmítají modernizací seriózně zabývat.

Nemohu opomenout ani další aspekt, který silně mé angažmá poznamenal. Půlka republiky mě zná v negativním kontextu kvůli dovozu ochranných prostředků během pandemie, spíše než díky tomu, co jsem na radnici dokázal. Uvědomil jsem si díky této zkušenosti, že Češi mají pořád komunismem pokřivené vnímání, když i 30 let po revoluci jste jako majitel firmy sprostým podezřelým. Je přitom jedno, že má firma byla transparentní a veřejné prostředky získávala rovněž transparentně v soutěžích, kam se mohl přihlásit úplně každý, a prokazatelně ušetřila občanům peníze. Místo toho, aby se lidé ptali, zda to bylo výhodné a kolik ušetřili, jsou naštvaní, že jiný mohl vydělat. Firma mé rodiny prokazatelně dodávala kvalitní certifikované produkty levně a uspěla ve veřejných soutěžích. Každý se mohl přihlásit, každý mohl uspět. Uspěli jsme ve veřejném sektoru paradoxně až poté, co se začalo soutěžit. Na tom žádný senzacechtivý novinář nic nezmění. Osobně jsem se navíc ani chodu podnikání neúčastnil mimo strategická rozhodnutí a investici vlastních peněz v době, kdy se jiní investovat báli. Nikdy jsem tedy nevěnoval podnikání ani čas na úkor mé veřejné funkce. Jsem si vědom odpovědnosti, kterou s sebou pobírání veřejných prostředků nese.

Odcházím v každém případě s vědomím, že jsem pro občany naší městské části pracoval, jak nejlépe jsem uměl, a že jsem prokazatelně daňovým poplatníkům přinesl víc, než kolik za mě zaplatili. Dění na Žižkově i v Česku budu nadále sledovat jako občan. Nastal čas se posunout dál a čas i životní energii věnovat jiným věcem než jen veřejnému blahu.

Life, Liberty and the pursuit of Happiness

Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze