Tam už ne, říká k ČT senátor Hraba

ROZHOVOR: Patří k nepřehlédnutelným a nejvýraznějším členům Senátu. Své pravicové názory otevřeně prezentuje na plénu horní komory i na sociálních sítích. „Považuji za zásadní úkol chránit hodnoty, které jsme zdědili po našich předcích, a předávat je dalším generacím,“ řekl serveru PrahaIN.cz Zdeněk Hraba (BEZPP), senátor a předseda Komise Senátu pro Ústavu České republiky.

Probíhá ideologická bitva o postavení České televize a Českého rozhlasu. Na kterou stranu se přikláníte? Měla by zůstat veřejnoprávní, nebo měla být státní?

Vůbec bych to neviděl tak, jak je tato věc vykreslena v některých médiích. Ti, kdo nechtějí jakoukoli změnu a chtějí zachovat koncesionářské poplatky, argumentují tím, že se bude zestátňovat televize. To je nesmysl. Televize zůstane pořád stejná, samostatná, zákonem zřízená. Pouze se změní to, na základě jakého důvodu do ní potečou peníze. To je jediná změna. Samozřejmě se nejedná o zestátnění a veřejnoprávní charakter zůstane dál zachován. Osobně bych preferoval, a je to pro mě naprosto nepřekročitelné, nestrannost televize. Všichni zastánci koncesionářských poplatků mluví o nezávislosti, ale nezávislost neznamená nestrannost. Nezávislost znamená, že si dělám, co chci. A to, že si dělám, co chci, pouze na jednu stranu, není nestrannost. Já chci, aby veřejnoprávní televize dávala prostor všem názorovým proudům. Nechť se politici argumentačně bijí v médiích. Nefér argumenty o zestátnění a nezávislosti jsou nesmysl.

Za neobvyklých okolností odešel z České televize známý moderátor Václav Moravec. Jaký je váš názor na jeho odchod i způsob, kterým svůj konec v televizi oznámil?

Působilo to podle mě poněkud trapně. Václav Moravec pro mě nepředstavoval garanci nezávislosti České televize. Za klíčové považuji především nestrannost, způsob moderování a výběr hostů. Například pořad Fokus Václava Moravce podle mého názoru o skutečné nestrannosti nesvědčil. Moje osobní zkušenosti s publicistikou České televize jsou bohužel negativní. Pokaždé, když jsem souhlasil s účastí na natáčení, byl výsledný materiál sestříhán způsobem, který mě překvapil. V jednom případě byla dokonce uznána stížnost na nevyváženost reportáže, ve které jsem vystupoval. U jiného případu jsem stížnost nepodal, protože jsem nechtěl ztrácet čas, i kdyby se později potvrdilo pochybení, reportáž už byla odvysílána. Po třetí nabídce jsem se proto rozhodl účast v podobných pořadech odmítnout a na tomto postoji nehodlám nic měnit.

Na politické scéně neustávají místy vášnivé diskuse o snížení financí na obranu. Například Polsko buduje silnou protivzdušnou obranu a moderní armádu a už dlouho veřejně hovoří o obavách z Ruska. Jaký je v této věci váš názor? Pokládáte Rusko za hlavní nebezpečí pro Českou republiku?

Domnívám se, že moderní války se vedou jak těmi konvenčními, tak ale i ekonomickými prostředky. Tu největší páku na bezpečnost České republiky tak má více regionů ve světě. I Poláci říkají, že budují silnou armádu kvůli situaci na východě, ale i kvůli situaci ve světě obecně. Poláci to dělají s rozmyslem dopředu. A dělají to dobře. Myslím, že vybudovat silnou armádu, aby byla schopna bránit stát, je samozřejmě priorita. Je potřeba si říct, čím a jak se budeme bránit a kolik to bude stát. Souhlasím s tím, že je nutné budovat obranyschopnou armádu, spolupracovat v rámci NATO, Visegrádu nebo celkově střední Evropy na specializaci a zastupitelnosti některých typů vojsk. Je potřeba nejprve určit, jak se budeme bránit, protože konflikty na Ukrajině i na Blízkém východě ukazují, že nemusíte mít tankovou brigádu, která nikam nedolétne, nebo vojska plná pěšáků, ale mnohem více roste důležitost dronů a podobně. Války se už vedou jinak. Nepochybně i v kyberprostoru.

Jak hodnotíte aktuální situaci na české politické scéně po nedávných volbách a jaký je váš názor na budoucnost ODS, která je nejsilnější opoziční formací?

Politické strany se po volbách hledají a zároveň si hledají svoji pozici v novém rozestavení sil. To se týká nejen opozičních, ale samozřejmě i vládních stran. To se týká také ODS. Hledá vlastní cestu, stejně jako všechny subjekty, které byly v koalici SPOLU, a myslím, že celkem rozumně. Uvidíme, zda se to ODS podaří.

Byl jste příznivcem koalice SPOLU, nebo naopak pro samostatnou cestu ODS?

Do klubu ODS jsem vstoupil poté, co jsem odešel z klubu STAN, protože politické směřování této formace bylo na můj vkus až příliš progresivistické a liberální. Členem ODS jsem se ale nestal. Nicméně ODS mě podpořila jako jednu ze čtyř stran v senátních volbách. TOP 09 proti mně postavila protikandidáta Dominika Haška a KDU-ČSL mě z nejvyšších míst odmítla podpořit, na rozdíl od nižších složek, kde jsem podporu měl. Pro mě tedy SPOLU neexistovalo jako jednotný subjekt už od samého počátku, co mě ODS podporovala.

Od části voličů i členů ODS a TOP 09 občas slýchám, že chtějí návrat k původním ideovým hodnotám svých stran. Byl nástup na liberální kurz chybou bývalých vládních stran?

Přesně tak. Původní voliči ODS a dalších uskupení chtějí návrat tradičního konzervativního vidění světa – v ekonomických i sociálních oblastech. Myslím si, že bylo zbytečné ustupovat progresivistům v otázce desítek pohlaví, transgender problematiky, změny pohlaví před osmnáctým rokem věku a všem nesmyslům, které prosazují Piráti, a kterým bylo ustupováno v zájmu udržení minulé vlády. Přitom, jak se později ukázalo, Piráti vůbec v koalici nebyli potřeba. Výsledkem byla ztráta hodnot, za které stálo bojovat. ODS pak ustoupila i v otázce majetkové daně, což byl jeden ze stěžejních pilířů ODS. Já pro tento návrh nehlasoval.

Byl to tedy návrh v rozporu s vaším přesvědčením?

Samozřejmě. Považuji se za bytostného konzervativce, pokud jde o základní hodnoty a životní principy, které jsou pro mě důležité, tedy o určité „opěrné body“, o něž se člověk může v životě opřít. Konzervativní přístup podle mě spočívá v tom, že jsme převzali určité hodnoty od našich předků, máme je chránit a předat dalším generacím. Právě to považuji za zásadní. Domnívám se, že tento pohled progresivisté nesdílejí, jako by se od minulosti odtrhli a zároveň nekladli důraz na odpovědnost vůči budoucím generacím.

Jak si vysvětlujete překvapivý ústup například v oblasti majetkových daní? Na venkově vždy platilo, že lidé si za pomoci příbuzných a přátel vlastními silami postavili domek a platili minimální daň z nemovitosti. A teď na jejich dům uvalila bývalá pravicová vláda poměrně vysoké daně.

Majetkové daně považuji za nespravedlivé. Pokud jsou používány třeba ke správě silnic či přístupu k nemovitostem, budiž. Ale městské rozpočty je často „rozfofrují“ jinak. Většina měst a obcí je přebytková, takže majetkovou daň vůbec nepotřebuje. Osobně v tom vidím zdanění už jednou zdaněného. Tento princip mi velmi vadí. Jsem pro zdaňování spotřeby – kdo spotřebovává hodně, nechť zaplatí více na spotřebních daních, včetně regulace škodlivých látek typu alkohol či tabák. Zájem státu samozřejmě není spotřebu snižovat, jde především o fiskální důvod.

V dubnu proběhne sjezd KDU-ČSL. Sledujete dění v této straně a jaká je podle vás její budoucnost?

Během senátních voleb jsem viděl, že je velký rozdíl mezi tím, co chtějí řadoví členové KDU-ČSL a co si myslí nejužší vedení strany. Členové na nižších úrovních mě podpořili, vedení mě nepodpořilo. Viděl jsem, že uvnitř strany nefunguje jednotná linie na určitý názor či pohled na věc. Pokud na sjezdu zvítězí progresivistická část KDU-ČSL, znamená to podle mě exodus členů. Tito lidé pak budou hledat politické subjekty, které budou hájit jejich zájmy a klíčové hodnoty, například obhajobu křesťanských hodnot, a najdou konzervativní subjekt, který je bude hájit. Nezůstanou „na ulici“, ale půjdou jinam, k pravým konzervativcům.

Začaly mizet tradiční strany – sociální demokracie, ODS jako druhá klasická strana bude mít tak 13 procent, TOP 09, lidovci mají přes dvě procenta. Jak si vysvětlujete posun na české politické scéně, že ty klasické strany, včetně těch nejstarších, pomalu odcházejí a nahrazují je hnutí?

Myslím, že každých dvacet až pětadvacet let se česká politická scéna reformuje a objevují se nové subjekty. Ty, které prokázaly neživotaschopnost, mizí – například sociální demokraté, kteří nechali tradiční voličstvo napospas a věnovali se progresivistické propagandě, takže po zásluze vypadli z Parlamentu. Hnutí, která osloví voliče netradičním způsobem nebo cíleně na úzce profilovaná témata, třeba ekologické strany, získají podporu určité části veřejnosti. To mohou být i hnutí, která nabízejí jiný pohled na řešení důležitých problémů, například hnutí Martina Kuby. Zde deklarovaná ochota jednat s těmi, kdo chtějí spolupracovat a mají zájem posunout republiku dál, je podle mě novinkou. Zažíváme reformování celého systému politických stran.

Pokud bude Martin Kuba úspěšný a vytvoří celorepublikovou strukturu, mohl by teoreticky nahradit ODS na pravici?

To ukážou následující měsíce. Už jen fakt, že oznámil vznik hnutí a veřejnost to zaregistrovala, může zvýšit poptávku po racionálních řešeních a způsobit odliv hlasů z ODS.

Pokud přijde nabídka od Martina Kuby, stal byste se členem jeho hnutí, případně byste za něj kandidoval?

Říkal jsem, že se mi líbí, jak Martin Kuba řídí Jihočeský kraj, a že jde o racionálně uvažujícího politika. Jeho přístup i řešení se mi líbí. Nemyslím si, že hnutí, které založil, bude bezvýznamné. Naopak, budu rád spolupracovat na všech důležitých tématech.

Na podzim se konají volby do Senátu. Podpoříte veřejně některého z kandidátů?

Předpokládám, že ano. Nebojím se vyjádřit svůj názor a některé obhajující senátory určitě podpořím, například senátora Jana Holáska. Uvidí se, kdo bude vůbec kandidovat, protože někteří zatím kandidaturu zvažují a sbírají podporu.