foto: Hans Štembera / PrahaIN.cz/Advokát JUDr. Tomáš Sokol
ROZHOVOR: „Jiříkovský daroval státu miliardu v bitcoinech a noví majitelé pak zjistili, že mají nulovou hodnotu. Pokud ho chtějí stíhat, budou mu muset dokázat, že to, s čím manipuloval, mělo nějakou cenu,“ řekl serveru PrahaIN.cz Tomáš Sokol, bývalý ministr vnitra a advokát.
Pokračuje miliardová kauza spojená s bitcoiny. Dá se odhadnout, jaký bude další osud Tomáše Jiříkovského, který byl už v minulosti odsouzen?
Pozor, vy říkáte miliardová kauza. Ale jaká miliardová kauza? Lidé si koupili bitcoiny a zjistili, že mají nulovou hodnotu, protože se je pokusili prodat a nikdo si je od nich nekoupil. Říká se bitcoinová aféra a miliardová aféra. Jiříkovský daroval státu miliardu v bitcoinech, když se je pak noví majitelé, kteří je od státu koupili, pokusili prodat, zjistili, že mají nulovou hodnotu. Otázka tedy zní, zda měly nulovou hodnotu už v době, kdy je Jiříkovský převáděl na stát. A pokud měly nulovou hodnotu, může to být trestný čin? Můžu se dopustit trestného činu krádeže nebo legalizace výnosů z trestné činnosti, když to, co se pokouším legalizovat, nemá žádnou cenu? Problém je v tom, že si to všichni směšují s penězi. Ale ony to peníze nejsou.
Probíhá vyšetřování, Jiříkovský je ve vazbě. Domníváte se tedy, že se nepodaří prokázat jeho vinu?
Připomíná mi to dávnou cibulkovou mánii v Holandsku. Ve stejné době, kdy v našich zemích zuřila třicetiletá válka, propukla v Holandsku kolem roku 1636 takzvaná tulipánová aféra, která svého vrcholu dosáhla začátkem roku 1637. Najednou se všichni zbláznili a nakupovali tulipánové cibulky s tím, že jsou úžasné a velmi cenné. A jednoho dne to spadlo a všichni měli doma jen bezcenné cibulky. Vraťme se ale do současnosti. V první řadě by musel někdo dokázat, že ty bitcoiny, které ten člověk daroval státu, nějakým způsobem získal a že se tím obohatil a někoho okradl. Jestliže vyjdeme z toho, že se ony bitcoiny potom nedaly prodat, pak buď byly bezcenné od začátku, nebo se jejich cena někde ztratila. To ale nikdo neumí říct. Domnívám se, že u bitcoinů nikdy nevíte, zda jsou cenné, nebo nejsou, protože se dají prodat pouze na několika regulérních tržištích. A ta najednou řekla, že je nechtějí. Pokud máte doma nějaký bitcoin, zkuste ho prodat. Třeba vám také řeknou, že ho nechtějí, pak je bezcenný. Na to, co se bude v tomto případu dít, jsem docela zvědavý. Podle mého názoru, pokud budou toho člověka chtít za cokoli stíhat, budou mu muset v první řadě dokázat, že to, s čím manipuloval, mělo nějakou cenu. A jsem zvědavý, jak to budou dělat.
Jak hodnotíte z pohledu práva probíhající jednání mezi prezidentem Pavlem a předsedou ANO Andrejem Babišem?
Obávám se, že mnoho vám neřeknu. Teď už je to souboj ústavních právníků. Na jedné straně je nepochybně tým možná budoucího pana premiéra, v současné době poslance Andreje Babiše, na druhé straně stojí tým prezidenta Pavla. Probíhající situace je z mého pohledu nepřehledná a nehodnotitelná. Netuším totiž, s jakými argumenty a informacemi oba týmy pracují. Hovoří se o možném střetu zájmů, mluví se také o tom, že střet zájmů lze jednoduše vyřešit tím, že by firmy Andreje Babiše nepobíraly žádné dotace. Někdo naopak tvrdí, že toto řešení možné není. Pro mne jako právníka je to v mlhách.
Lze tedy v současném okamžiku odhadnout, kdy bude spor mezi prezidentem a Andrejem Babišem vyřešen a jak dopadne? Můžeme se za určitých okolností dočkat i úřednické vlády?
Teď se výsledek nedá odhadnout z jednoho prostého důvodu. Jak už jsem zmínil, nevíme, jaké argumenty si obě strany při jednáních vyměňují. Nevíme, co konkrétního si řekli. To je pouze mezi nimi. Zaznívají obecná upozornění a obecné možnosti, že by mohlo dojít ke střetu zájmů a že není možné jmenovat ministerským předsedou někoho, kdo je ve střetu zájmů. Z druhé strany se ozývá, že se tato situace dá vyřešit lusknutím prstu. V takovém případě se budete ptát, jak to konkrétně uděláte. Musel bych slyšet, jak konkrétně by to udělali. Podotýkám ale, že bych se k tomu stejně nevyjádřil, protože to je věc sporu ústavních právníků. Spor se může přenést o patro níž – například do roviny, zda by případné řešení nebylo v rozporu s nálezem Ústavního soudu nebo jinými rozhodnutími. Víme, že Agrofert dostal jisté pokuty. To všechno je ode mě poměrně daleko. Beru na vědomí, jak to je, ale žádné závěry k tomu mít nemohu.
Setkal jste se jako právník s podobnou situací třeba v jiných státech?
Ne, nesetkal. Možná, že v některých státech podobné situace byly a možná se nějak vyřešily, ale zatím jsem o tom nikde nic nečetl. Upozorňuji však, že se o tuto problematiku nijak zásadně nezajímám. Moje právní kvalifikace a profesní záběr se týká trestního a civilního práva, nikoliv ústavního. Navíc o probíhajícím sporu nevíme téměř nic. Na jedné straně může mít Andrej Babiš pravdu, když říká, že situaci vyřeší lusknutím prstu. Na druhé straně pravdu mít nemusí. Stejně tak když ráno otevřu elektronická média, někde píší, že Babiš to může vyřešit, jinde uvádějí, že jde o neřešitelnou situaci. Opravdu nevím.
Ozývají se hlasy například soukromých zemědělců, že pokud by se Andrej Babiš rozhodl prodat společnost Agrofert, mohlo by vzhledem k dominantnímu postavení firmy dojít k ohrožení zemědělství a potravinové bezpečnosti Česka. Jsou tyto obavy na místě?
Neříkám, že je to naprosto absurdní, to určitě ne. Nepředpokládám ale, že by tato varianta byla pravděpodobná. Prodeji takového podniku, jako je Agrofert, předchází dlouhá příprava. Měsíce se zkoumá hospodářská situace firmy, vypracovávají se právní analýzy, odborné posudky a podobně. Provádí se například analýza možných sporů a jejich výsledků, což ovlivňuje cenu podniku. A to je opravdu jen zlomek toho, co by se zkoumalo zde. V minulosti jsem se účastnil prodeje mnohem menších podniků, než je Agrofert, a vím, co takové transakci předchází. Odhaduji, že příprava trvala minimálně půl roku. Tak velká společnost se nedá ze dne na den vzít a prodat. Proto si tuto variantu jako řešení nedokážu představit. Předpokládá se, že kdo takový podnik kupuje, činí tak proto, aby na něm vydělal, nebo alespoň neprodělal. Nepočítá se s tím, že by jeho činnost zastavil. V opačném případě by to musela být krajně podezřelá obchodní operace. Třeba aby si někdo koupil podnik, který vlastní většinu sýpek v zemi, a poté je zlikvidoval. Úplně katastrofickou variantu vyloučit nemohu, ale nepřipadá mi vůbec reálná. Domnívám se také, že kdyby k takové situaci mělo dojít, stát by musel nějak zasáhnout.