foto: Archív Ivo Kaplána, se svolením/Ivo Kaplán a generální tajemnice Evropského hnutí Nikola Šrubařová na zasedání v Poslanecké sněmovně.
ROZHOVOR: Mimořádnou pozornost vyvolalo oznámení vládního kabinetu, že z tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany byla vyřazena americká společnost Westinghouse. Důvody, proč došlo k tomuto kroku, ale i další aktuální události v energetické oblasti nám vysvětlil Ivo Kaplán, expert pro energetiku Institutu evropských demokratů (The Institute of European Democrats).
Vláda před několika dny oznámila, že z tendru na dostavbu jaderných bloků vyřadila známou americkou společnost Westinghouse. Co si o tom myslíte?
Tam je jeden problém, se kterým si budou muset poradit třeba Poláci. Jsou vlastně dvě firmy. Bechtel, který dodává všechno potřebné, podobně jako kdysi u nás firma Výstavba elektráren, pak je firma Westinghouse, která vlastní takzvaný jaderný ostrov a dodává klíčové technologie. Ten důvod k vyloučení z českého tendru byl v tom, že není závazně doloženo, že tyto firmy jsou dostatečně propojeny, což je jeden ze základních aspektů, ke kterým hodnotitelé přihlíželi. Dalším důvodem byla skutečnost, že firma podala pouze nezávaznou nabídku. Oficiálně byl sdělen tento důvod. Pokud byly ještě nějaké neoficiální, tak je neznám.
Jde o krok správným směrem?
Po celém světě jsou na výstavbu jaderných elektráren vždy potřeba státní garance. Taková je realita. Je například dobré se podívat do Japonska. Tam po havárii ve Fukušimě probíhá jakýsi proces, který by měl do deseti let skončit. Až na dva nebo tři bloky by se jaderné elektrárny měly opět spustit. Všechno se ale děje pod garancí státu. Jak známo, u nás má tuto oblast na starost Státní úřad pro jadernou bezpečnost. V této souvislosti vidím ještě další důvod, proč byla hodnotiteli trochu zpochybněna nabídka Westinghouse. Spojené státy těžko mohou ručit za jadernou bezpečnost v České republice. A zase, už jsem se s tím setkal před třiceti lety, české státní orgány se zdráhají převzít plnou odpovědnost za to, že nedojde k havárii, když to Westinghouse postaví. To jsou velmi složité nuance. Těmto aspektům se například paní Drábová věnuje hodně, protože ona ručí za jadernou bezpečnost v naší zemi. Na tuto oblast existuje i speciální zákon. V této souvislosti si dovoluji konstatovat, že pro Českou republiku je daleko přínosnější přijmout nabídku od některé z členských států Evropské unie.
Odborníci včetně vás upozorňují, že velmi pomalu dochází k potřebným změnám v energetické oblasti. Co se stalo? Proč je Česko tak pozadu?
Už v roce 2016 byly na stole všechny potřebné dokumenty o rozvoji jaderné energetiky v České republice. Předložena byla i Státní energetická koncepce včetně předlohy koncepce o nakládání s jadernými odpady. Ten čas, který od té doby uplynul, můžeme považovat za zcela prohýřený. Minimálně šest let se v Česku promarnilo jakýmsi nepochopením jaderné energetiky. A to jde na konto všech politických stran, které sedí, nebo seděly v té době v Parlamentu. Důvod k tomuto chování je v tom, že politické strany v devadesátých letech se opíraly o expertní stanoviska mnoha lidí, kteří byli ve veřejných funkcích, a to včetně některých politiků. Tento stav se ale postupně měnil, až tito lidé s odbornými znalostmi vymizeli z veřejných funkcí úplně. Místo řešení problémů v této strategické oblasti se vrcholní představitelé politických stran zabývali vzájemnými půtkami. Nezajímala je ani odbornost svých vlastních členů.
Náš nejbližší soused, se kterým nás spojují úzké ekonomické vazby, zahájil už před lety radikální změny v oblasti energetické politiky. Lze tento model použít i v České republice?
Němci, včetně odborníků z ministerstev, se nikdy netajili tím, že takzvaná německá cesta je pouze německou cestou. Dokonce na jednom mezinárodním fóru veřejně účastníky varovali: „Ne, aby vás napadlo vydat se naší německou cestou.” To jsem jako účastník slyšel několikrát na vlastní uši. Jaderné fórum vlastně v roce 2007 založil Mirek Topolánek v době, kdy byl předsedou vlády. Evropská komise tedy schválila, že bude zasedat jeden rok v Praze a další rok Bratislavě. Kromě pandemických let se to skutečně plnilo.
Česká společnost je zasažena tím, že se u nás doma velmi těžce šíří pravdivé informace expertního charakteru. Neustále dokola se omílá to, proč něco nejde, proč někde jsou obtíže a zda si Jirka nebo Petr zlomil nohu o někoho jiného. Podle mě je to problém zrání demokracie. Green Deal je od samého počátku mylně komunikován. Trochu za to mohou i autoři, kteří takto nazvali největší technologickou změnu od přechodu páry ke spalovacím motorům. Například v USA to bylo nazváno jako zákon o snížení inflace. To pouze dokládá to, že dnešní veřejný prostor je zahlcen nejrůznějšími spekulacemi a faktické věci do něj těžko pronikají.
Často dochází k poměrně agresivním protestům takzvaných klimatických aktivistů. Jak hodnotíte jejich aktivity?
Znám osobně lidi, z nichž někteří byli dokonce na pozici předsedů výboru pro životní prostředí v Evropském parlamentu, kteří něco podobného prováděli v Německu v sedmdesátých a osmdesátých letech. To, co se děje nyní, už tady kdysi bylo. Musíme to brát tak, že v demokracii může každý vyjádřit jistým způsobem svůj názor. Samozřejmě, pokud působí nějaké škody na majetku, je třeba podat žaloby a dělat taková opatření, aby se tyto aktivity nerozšiřovaly.
Mezi těmito aktivisty jsou i odpůrci jaderné energetiky...
Je jasné, že pokrok v technických energetických otázkách je obrovský. Dnes už málokdo pochybuje o tom, že klimatická změna může přinést značné ohrožení a škody. Může v budoucnu dokonce znemožnit život na části planety. Tyto otázky se několikrát probíraly například na ekonomickém fóru v Davosu. Teď už není ani jedna velká platforma, která by pochybovala o tom, že se v této souvislosti musí provádět odpovídající opatření. Součástí těchto opatření na snižování vlivu člověka na klimatické změny je právě výstavba jaderných elektráren.
Ivo Kaplán vystudoval gymnázium a obor jaderná energetika na elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. Od roku 2009 do roku 2020 byl manažerem mezinárodních vztahů Správy úložišť radioaktivního odpadu při Ministerstvu průmyslu a obchodu. Je předsedou Správní rady Evropského Institutu Renaissance a hlavním expertem pro energetiku Institutu evropských demokratů (The Institute of European Democrats).