foto: Hans Štembera / PrahaIN.cz/Ústavní právník JUDr. Zdeněk Koudelka.
ROZHOVOR: Část zákonodárců tvrdí, že je třeba jasně vymezit pravomoci hlavy státu, které se týkají jmenování členů vlády. Podle změn Ústavy, které navrhují, by prezident nemohl odmítnout jmenovat ministry, osoby nominované premiérem. Právník Zdeněk Koudelka ale takové změny odmítá. „V demokracii rozhodují voliči ve volbách, nemusí se měnit Ústava podle toho, jak se to zrovna hodí,“ řekl serveru PrahaIN.cz.
Část poslanců chce omezit v Ústavě pravomoci prezidenta při jmenování ministrů. Důvodem byla situace, kdy prezident Petr Pavel odmítl jmenovat Filipa Turka (Motoristé sobě) ministrem životního prostředí. Je z hlediska práva tato úprava v České republice možná a prošla by Parlamentem?
Změna jmenování ministrů je možná, ale nemá šanci na přijetí ústavní většinou členů obou komor Parlamentu. Podobná změna Ústavy, omezující roli hlavy státu při jmenování vlády, byla přijata 28. ledna 2000 Poslaneckou sněmovnou na základě dohody Václava Klause a Miloše Zemana, tedy ODS a sociální demokracie. Ústavní změna však neprošla Senátem. Změna byla namířena proti prezidentu Václavu Havlovi. Byl jsem tehdy poslanec a hlasoval jsem proti této změně, byť byla navržena sociální demokracií, jejímž jsem byl členem. Prezident je významný představitel státu.
Snahy omezovat postavení hlavy státu, protože není politicky „náš“, jsou krátkozraké, jelikož situace se může otočit, určitý politický proud ztratí vládu a bude mít prezidenta. Dokazuje to i skutečnost, že když se stali Václav Klaus a Miloš Zeman prezidenty, využívali svých pravomocí i v situacích, za které jako premiéři kritizovali prezidenta Václava Havla.
Směji se politikům a ústavním právníkům, kteří kritizovali Miloše Zemana za to, že nejmenoval určité kandidáty na ministry, a nyní adorují Petra Pavla za nejmenování Filipa Turka. Takové lidi považuji za právní, morální i politické bahno. Vždy jsem tvrdil a tvrdím, že pravomoc jmenovat členy vlády dává Ústava ČR prezidentu republiky, ten za jmenování odpovídá právně a může být kvůli tomu sesazen Ústavním soudem. Pakliže má prezident za jmenování ministra právní odpovědnost, má i možnost rozhodnout, koho jmenuje. Navrhovací právo premiéra není silnější než jmenovací právo prezidenta.
Psali jsme
ROZHOVOR: „Zákon o střetu zájmů zakazuje, aby člen vlády byl členem představenstva nebo dozorčí rady Agrofertu. Pouhé vlastnictví akcií nezakazuje,…
Pokud by návrh Parlamentem prošel a Ústava by byla tímto způsobem upravena, neznamenalo by to zásah do nezávislosti hlavy státu?
Těžko se vyjadřovat k něčemu, co zatím nebylo ani formálně navrženo. Je samozřejmě možné, že Ústava stanoví, že ministry jmenuje premiér, případně je volí Poslanecká sněmovna. I podle prozatímní ústavy první československou vládu v roce 1918 zvolilo Národní shromáždění. Platí, že když někdo jmenuje na návrh jiného, musí se oba shodnout, jinak k jmenování nedojde. Chce-li někdo z jmenování vlády vyřadit hlavu státu, je to právně možné. Jsem ale odpůrcem takové změny Ústavy, přestože jsem byl též navržen v roce 2004 premiérem Vladimírem Špidlou na ministra spravedlnosti a nejmenován prezidentem Václavem Klausem. Demokratickým řešením je, že ten, kdo podporuje vládu a není spokojen s jednáním prezidenta, který je vůdcem opozice, postaví v příštích prezidentských volbách kandidáta, který porazí Petra Pavla a podpoří vládu. Prostě v demokracii rozhodují voliči ve volbách, nemusí se měnit Ústava podle toho, jak se to zrovna hodí. To ji budeme měnit každé čtyři roky?
Nebyl by tento návrh v rozporu s principy parlamentní demokracie?
Vyřazení prezidenta z jmenování vlády je v rozporu s parlamentní demokracií. Chybně se totiž parlamentní demokracie dává do protipólu s prezidentskou republikou, kde má prezident dominantní vliv ve výkonné moci. Opakem prezidentské republiky však není parlamentní republika, ale vláda shromáždění, kdy je vláda volena Parlamentem. Nyní je vláda shromáždění ve Švýcarsku a v historii byla za první francouzské republiky, kdy vedla k jakobínské diktatuře. Ve vládě shromáždění je popřena dělba moci, což není dobré. V parlamentní demokracii vláda není závislá jen na hlavě státu jako v prezidentské republice nebo jen na Parlamentu jako ve vládě shromáždění. V parlamentní demokracii je vláda závislá na dvou orgánech – na hlavě státu, která ji jmenuje, a na Parlamentu, který jí vyslovuje důvěru. A jako nemusí parlament dát důvěru prezidentem jmenované vládě, nemusí prezident jmenovat každého ministrem jen proto, že kandidát je součástí parlamentní většiny.