Vánoce v Litoměřicích jsem prožil v cele s advokátem a krysami, říká bývalý plukovník BIS

ROZHOVOR: V dobách komunistického režimu strávil pět let ve vězení. V celách prožil troje vánoční svátky. „Seděli jsme ve špinavé cele plné krys. Vánoce ve vazbě byly úplně stejné jako každý jiný den. Ani k jídlu jsme nedostali nic lepšího,“ řekl serveru PrahaIN.cz František Stárek, pracovník ÚSTRu a bývalý plukovník BIS.

Na pobyt ve vězení se intenzivně připravoval už během roku 1977. Dokonce si dopředu opatřil i právního zástupce.

„Chystal jsem se do kriminálu v době, kdy začali estébáci předvolávat k výslechům signatáře Charty. Především zjišťovali, kdo jim text petice dal podepsat. V Teplicích jim několik lidí řeklo, že jsem jim Chartu přinesl já. Nebylo to hezké, ale řekli to všichni. Protože jsem věděl, co to znamenalo být poprvé u výslechu na StB, tak jsem jim to neměl za zlé. Odborný termín byl „posral se u výslechu“. Čekal jsem, že mě zatknou, proto jsem šel v Teplicích do advokátní kanceláře a řekl jsem jim, že jsem seděl za skupinu The Plastic People of the Universe a mám nově na krku několik svědectví na StB v souvislosti se sbíráním podpisů Charty. Že tedy mohu čekat, že půjdu do vazby, a chtěl bych si proto domluvit advokáta. Oni mi řekli, na tyto případy tam mají Zdeňka Svobodu. Byl to dobrý právník, navíc byl v obraze. Asi v noci poslouchal Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu. Podepsal jsem mu plnou moc a měl jsem svého advokáta,“ řekl redakci PrahaIN.cz František Stárek.

S advokátem v cele

K překvapení Františka Stárka tehdy za šíření textu Charty 77 a za sbírání podpisů zatčen a obviněn nebyl. Do vazby byl umístěn až za tři roky za vydávání samizdatů. Svého advokáta pak potkal v místech, kde by jej nikdy nečekal.

„Tehdy mě nezavřeli. Snad to na ministerstvu vnitra nějaký náměstek odmítl podepsat a nedostalo se to k podpisu ministrovi. Do kriminálu mě dostali až v roce 1981 za samizdatový časopis Vokno. Zatkli mě 10. listopadu. Když mě pak nastěhovali do vazební cely v Litoměřicích, tak tam k mému překvapení seděl i můj advokát Zdeněk Svoboda. Připravili na něj totiž provokaci a ‚udělali ho‘ na úplatky. Někdo mu za něco zaplatil a vzápětí do jeho kanceláře vtrhla policie. Měla čísla bankovek, které dostal. Na cele seděli ještě nějací vykrádači samoobsluh a byl k nám nasazen i konfident, ale toho jsme odhalili velmi rychle. A jeden člověk od jehovistů, který měl na starost všechny jejich buňky v republice, jakýsi jejich koordinátor. Ve třech jsme byli docela dobrá sestava, měli jsme si o čem povídat a rozuměli jsme si. S nimi jsem pak v litoměřické věznici prožil Vánoce,“ řekl redakci PrahaIN.cz František Stárek.

Svoboda v kriminále

První pobyt ve vazbě prožil disident v roce 1976 ve věznici na Borech v Plzni. O pět let později ve vazbě v Litoměřicích už proto věděl, co ho čeká.

„Byl jsem klidný. Věděl jsem, co dělám, i to, že mě mohou zavřít. Od komunistů jsem vždy čekal jenom to nejhorší. Depresemi jsem ve vazbě netrpěl, pro mě bylo důležité cítit vnitřní svobodu. Byl jsem tak svobodný i v cele, dokud myslím, jsem svobodný člověk. Samozřejmě jsem o mnoha věcech přemýšlel a bilancoval jsem naši redakční činnost. Byl jsem spokojený. Zatkli nás, když jsme vydali šesté číslo Vokna, v base ze mě jako ze šéfredaktora spadly všechny starosti s tím, že přešly na lidi, kteří zůstali venku. V kriminále má člověk hlavu čistou. I během svátků. Výslechy kolem Vánoc žádné nebyly, protože policajti nepracovali a byl klid,“ řekl popsal Stárek naší redakci.

Drsné Vánoce

Někomu se může dnes zdát, že jeho vyprávění o událostech, které prožil před 44 lety, zní jako úsměvné vzpomínky z vojny. Realita ale prý byla drsná.

„Vazba v Litoměřicích nebyla žádná legrace. Cely byly přecpané a v místnosti 6 × 2,5 metru nás bylo šest. Museli jsme se střídat, abychom mohli po cele projít. Chodili jsme vždy po dvou a ostatní seděli. Seděli jsme ve špinavé cele plné krys, velkých skoro jako kočky. V noci do cel lezly z tureckých toalet. Záchod jsme vždy museli na noc ucpat a zabezpečit stoličkami tak, aby se do cely krysy nedostaly. Kdo tam byl poprvé a neznal to, tak zažil, jaké to je, když se mu v noci krysa prošla po těle. Vánoce ve vazbě byly úplně stejné jako každý jiný den. Ani k jídlu jsme nedostali nic lepšího. Štědrovečerní večeře byla rozdílná pouze v tom, že jsme dostali cosi jako salát. Ale to byly pouze brambory s cibulí. Později, už po soudu na lágru, byly Vánoce lepší. Tam jsme měli cukr, nějaké sušenky i trochu másla. Připravili jsme si z toho „cukroví“ a vařili jsme si černý čaj. Nejžádanějším šlágrem byla značka Cejlon,“ ukončil vzpomínání František Stárek.