VÍKENDOVÝ SERIÁL Primátor reformátor a život jako z Bondovky. Petr Zenkl...

15. 05. 202219:01
VÍKENDOVÝ SERIÁL Primátor reformátor a život jako z Bondovky. Petr Zenkl...
foto: Jakub Mračno, PrahaIN.cz/Staroměstská radnice

PÁNI V ČELE METROPOLE Primátor z tohoto dílu neovlivnil jen Prahu, ale položil také základy sociálního státu v Československu. Život Petra Zenkla byl tak trochu jako z bondovky, dějiny ho dostaly do situací, ve kterých žádný jiný z nositelů primátorského řetězu nebyl. Slavnému agentovi se podobal i tím, že se ani v nejprekérnější situaci nevzdával.

Jako osmý syn samostatného krejčího v Táboře se narodil 13. června 1884, nakonec měl devět bratrů a jedinou sestru. Jeho otec byl typickým příkladem malého živnostníka v čase velkých změn v druhé polovině devatenáctého století, který se musel otáčet, ale rozhodně mu nechyběly ambice. V otcově krejčovském podniku dostali všichni jeho potomci školu samostatnosti i odhodlání.

Osmý Zenklův syn ale od dětství projevoval studijní vlohy, které ho po táborském gymnáziu přivedly na filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1907 byl promován doktorem, přičemž byl jedním z vůbec nejmladších lidí honosících se tímto titulem v českých zemích.

Vystudovaný filolog se stal učitelem, ale v jeho případě rozhodně neplatilo, že kdo neumí, ten učí. Během deseti let kantorské kariéry se stihl vypracovat z Obchodní akademie v Karlíně do obchodního odboru Vysokého učení technického a působil i v Táboře na Vysoké škole zemědělské. Pro jeho další životní směřování ale byla klíčová jeho účast na chodu organizace jménem Osvětový svaz. Ta se zabývala místní osvětovou organizací a mimo jiné i zakládala lidové knihovny.

Zenkl v sobě nezapřel učitele a diplomovaného filologa, takže redigoval edici knih Za vzděláním, které roku 1914 začalo vdávat Vilímkovo nakladatelství. Jeho redakční činnost skončila až u 112. svazku edice.

V roce 1914 stále iniciativnější buditel prosadil vznik Výboru pro oslavy Husovy, 4. července 1915 se pak konala velkolepá manifestace v Obecním domě k 500. výročí mistrova upálení. Za války Zenkl vedl přednáškové kurzy správné češtiny, což mělo nejen praktický, ale i vlastenecky povzbuzující dopad.

Od těchto občanských aktivit byl jen krok do politiky. Petr Zenkl jej učinil ještě před válkou, v komunální politice v tehdy ještě samostatném městě Karlíně. Nebyl spokojen s politikou Staročechů, kteří na karlínské radnici vládli, takže založil nestranický Klub občanů karlínských. V programu byl kladen důraz na sociální otázky. Karlínští občané se dostali do zastupitelstva a roku 1919 se stal Zenkl starostou. Roku 1922 vznikla Velká Praha, Karlín se stal jednou z připojených obcí, a populárnímu starostovi se otevřely možnosti na úrovni milionové metropole.

Masarykovy domovy

Doktor Zenkl si vybudoval pověst především na meziválečném rozvoji sociálních služeb, který byl do značné míry jeho dílem. Od roku 1923 byl předsedou Ústředního sociálního sboru hlavního města Prahy. Prosadil projekt Ústředních ústavů sociální péče v Krči, areál měl rozlohu 30 hektarů a ústavy se nacházely v 21 budovách, péči zde mohlo najít až 3 000 osob.

Při desátém výročí vzniku Československa byly ústavy přejmenovány na Masarykovy domovy a první chovanci byli přijati během května 1929. Spolu s městskou nemocnicí na Bulovce z roku 1931 tím byla utvořena základní kostra pražské sociální péče.

Roku 1926 Zenkl nastoupil do funkce ředitele Ústřední sociální pojišťovny. Díky této pozici mohl ovlivňovat sociální politiku ještě více. Podílel se na vytváření soustavy nemocenského a starobního pojištění, za velké hospodářské krize během 30. let byl hlavním autorem plánu na boj s nezaměstnaností v Praze.

V dubnu 1937 kvůli svému zdraví rezignoval Karel Baxa, který byl starostou či primátorem Prahy skoro dvě desetiletí. Zenkl byl jeho spolustraníkem z Československé strany národně sociální a při hledání nástupce byl celkem jasnou volbou. Nový primátor měl velké plány, ale neměl štěstí na dobu. Jeho osud jakoby předeslala hned první oficiální událost, které se „s řetězem“ účastnil. 21. září 1937 vedl městskou pražskou delegaci v průvodu na pohřbu T. G. Masaryka.

Další léta jeho primátorování rámovala vyhrocená národnostní situace mezi Čechy a Němci. Bojovník Zenkl byl velkým odpůrcem Mnichovské dohody a stavěl se proti kapitulaci bez boje. Dokonce se v jeho bytě konala schůzka významných osobností, kde se debatovalo o alternativách odporu, včetně možnosti vojenského převratu proti prezidentu Benešovi.

Vedle těchto teoretických debat se ale Zenkl tak jako vždy snažil hlavně prakticky pomáhat. Takže přijal roli ministra bez portfeje, který řešil otázky sociální péče a zdravotnictví. V časech po Mnichově, kdy do republiky přišly statisíce uprchlíků z pohraničí, to bylo velmi zásadní.

Druhá republika ale přinesla řadu změn, takže 24. února 1939 bylo Zemským úřadem rozpuštěno městské zastupitelstvo pražské a primátor byl bez řetězu.

Jako přední národní socialista si svými skutky vydobyl také přední místo na seznamu gestapa. Hned 1. září 1939 si pro něj tajná policie přišla domů. Tam ho nenašla, Zenkl byl nakonec zatčen v zaměstnání v sociální pojišťovně. Rozsáhlé zatýkání předních československých občanů bylo realizováno v rámci Aktion Albrecht der erste, jinak též Zvláštní akce A.

Okupační úřady šly podle připravených seznamů osobností, které by dle nich mohly přispět k nepokojům českého elementu v Protektorátu. Jednalo se o preventivní zatýkání, v jeho rámci byli zatčeni například i Josef Čapek, Emil Fila či Ferdinand Peroutka. S německou pečlivostí bylo na seznamy zapsáno nejméně 1 247 představitelů československého národa.

Zenkla čekala cesta na Pankrác, následně koncentrační tábor Dachau u Mnichova, konečnou stanicí se stal koncentrační tábor Buchenwald. Zde se dočkal i konce války, během níž se zapojil i do samosprávy tábora. I zde se zasazoval hlavně o sociální podmínky, dohlížel na hygienu a minimalizaci rizika nakažlivých nemocí. Přesto se v prostředí tábora šířily nakažlivé nemoci, včetně epidemie tyfu.

Snad kdyby se nevrátil, přáli si komunisté

Na samém konci války, 5. dubna 1945, se bývalý primátor v Buchenwaldu přiblížil velmi blízko smrti. K táboru se blížila americká armáda a jeho velitel se obával vzpoury, rozhodl se tedy exemplárně popravit 45 významných vězňů, Zenkl byl jediným Čechem.

O pomoc požádal komunistické vězně, ale ti ani v táboře neodkládali stranické brýle a politického konkurenta ukrýt odmítli. Nakonec Zenkla zachránili ti, kteří patřili v koncentračních táborech mezi spodinu – vězni se zeleným trojúhelníkem. Ten byl znakem osob trestaných opakovaně za kriminální zločiny. Tito lidé nezapomněli vzdělanému doktorovi jeho lidský přístup při kontrole dodržování čistoty a ukryli ho pod podlahou baráku ve své sekci. Poté se Zenkl ukrýval na takových místech jako byl tyfový barák, kanalizační roura nebo psí bouda.

Ani po osvobození tábora nenastal klid. Komunisté moc dobře věděli, že populární Zenkl je jim se svými sociálními programy v Praze velkou politickou konkurencí. Už v Buchenwaldu se tedy pracovalo s tím, že by bylo mnohem lepší, kdyby se z tábora nevrátil.

Zenkl byl varován a rozhodl se nespoléhat na oficiální postup. Velmi dobrodružně z tábora uprchl, dostal se na stanoviště americké armády, tam pak zařídili jeho přelet do Frankfurtu, následoval přesun do Paříže, a ještě poté do Londýna. Přitom se v turbulentních poválečných časech dozvěděl dvě zprávy. Že byl v nepřítomnosti zvolen předsedou Národních socialistů, a že na jeho místo primátora v Praze usadili komunistu Václava Vacka.

Když se v srpnu 1945 po návratu opět ujal magistrátu, zjistil, že celý aparát za pár týdnů obsadili svými lidmi komunisté. Následující rok pak probíhal ve znamení radničních bojů, až do květnových voleb.

V nich těsně vyhráli komunisté a na radnici se triumfálně vrátil Václav Vacek. Zenklovou rozlučkou bylo zahájení prvního ročníku festivalu Pražské jaro.

Únorová rezignace a druhý únik

Konec politické kariéry to ale pro předsedu ČSNS neznamenalo, spíše naopak. V parlamentních volbách skončili národní socialisté druzí, takže se stal místopředsedou vlády.

Kromě toho jeho strana získala další tři ministerská křesla, ta byla obsazena Prokopem Drtinou, Hubertem Ripkou a Jaroslavem Stránským.

Následovala obhajoba předsedy strany na počátku března 1947. Co se dělo dál, to už je velká historie, vedoucí Únoru 1948.

Komunistická strana s premiérem Gottwaldem a ministry na všech klíčových postech stupňovala své požadavky a v průběhu dvou let po volbách čím dál více utahovala šrouby. Když na začátku roku 1948 ministr vnitra, komunista Nosek, vyměnil několik pražských policejních velitelů za loajální komunisty, Zenkl a dalších jedenáct nekomunistických ministrů se rozhodlo na protest rezignovat. O jejich kroku se dodnes vedou debaty, chtěli jím dosáhnout pádu celé vlády, ovšem po týdnu politického vyjednávání a hrubého nátlaku od komunistů se prezident Beneš rozhodl akceptovat návrh premiéra Gottwalda a vládu místo nich doplnit lidmi zcela loajálními Gottwaldovi.

Následovalo čtyřicet let, během kterých vládla KSČ a komunistická ideologie

Petr Zenkl rezignoval i na mandát poslance a jako jeden z nejnebezpečnějších politických konkurentů vládnoucí strany se ocitl pod trvalým dohledem Státní bezpečnosti.

Neúnosnou situaci se s manželkou rozhodli vyřešit ilegálním přechodem přes spouštějící se železnou oponu. Nakonec se usadili ve Spojených státech amerických.

Ani v exilu politický nezmar nezahálel, stal se předsedou Rady svobodného Československa a předsedou exilové Československé strany národně sociální. Obě organizace ale neměly kvůli vnitřním sporům a své nejednotnosti v exilu významnější vliv. 

Petr Zenkl zemřel v Severní Karolíně v USA dne 3. listopadu 1975, v požehnaných jednadevadesáti letech. V roce 1991 mu byl in memoriam prezidentem Havlem udělen Řád T. G. Masaryka II. Třídy. Během roku 1992 byly na Vyšehradském hřbitově pochovány jeho ostatky, vrátil se tak do milované Prahy.

V ní najdeme ještě jednu připomínku primátora reformátora. Zenklova ulice se táhne Libní od Palmovky až ke Kobyliskému náměstí. Míjí přitom Nemocnici na Bulovce, jeden ze Zenklových projektů.

Tato tepna Prahy 8 se předtím nazývala Třída Rudé armády. Její přejmenování bylo tedy symbolickým uzavřením souboje o srdce pražských levicových voličů.

Primátor reformátor, buchenwaldský odsouzenec a národní socialista Petr Zenkl tento souboj nakonec vyhrál.

Autorkou textu je Mgr. Bc. Radka Vosáhlo, historička

 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných