foto: Profimedia, na základě licence Flowee s.r.o. (0862875295)/Exministr kultury a bývalý předseda sněmovny Milan Uhde
ROZHOVOR: Někdejší disident patřil k výrazným polistopadovým politikům a členům ODS. Mezi jeho přátele patří i expremiér Petr Fiala. „Jeho rezignace na novou kandidaturu na předsedu strany byla hluboce uvážená a je třeba ji respektovat,“ řekl serveru PrahaIN.cz Milan Uhde, exministr kultury a bývalý první předseda Poslanecké sněmovny.
Sledujete přípravy na kongres ODS?
Už dávno nejsem členem ODS a netroufám si věštit, co ji čeká. Myslím, že v tomto okamžiku je před ní velký úkol. Usadit se na nějakou dobu, možná čtyřletou, možná ještě delší, v opozici. Na funkci předsedy jsou dva kandidáti. Jeden je mladý, velmi ostře kritický. Druhý je zkušený, i když nikoli starý, spolupracovník bývalého premiéra a předsedy Petra Fialy, který už si nepřeje kandidovat. Jaká je čí vyhlídka, to si netroufám komentovat. Myslím, že velkou šanci má Martin Kupka. Co to všechno představuje pro budoucnost strany, skutečně neumím v tuto chvíli odhadnout.
Už delší dobu se ozývají hlasy, že by se ODS měla vrátit ke svým ideovým kořenům. Jak hodnotíte tyto diskuse?
Musel bych být členem a musel bych se účastnit přípravy kongresu. Já skutečně o vnitřních pohybech v této straně nemám žádnou bližší představu. Jsem toho názoru, že vrátit se ke kořenům znamená, že člověk musí mít názor, co ty kořeny byly. Zda to bylo období, kdy byl předsedou strany Václav Klaus, nebo zda pozdější předsedové, pokud já vím, obměňovali tu původní linii. Jde tedy o to, zda se vrátit k Mirkovi Topolánkovi, Petru Nečasovi, anebo k někomu jinému. Existuje jistě podobná otázka, ale netroufám si na ni odpovědět. Bylo by nezodpovědné, abych mluvil o nějakých svých pocitech, protože je v této věci vlastně nemám. Jsem přítel Petra Fialy a ten skončil. Moje představy jsou proto velmi povrchní.
Zmínil jste vaše přátelství s bývalým premiérem Fialou. Byla z vašeho pohledu jeho vláda úspěšná?
Vládní kabinet podle mě úspěšný nebyl, protože ve volbách nezvítězil. Podle mě to byla dobrá vláda, měla dobré záměry, ale některé se nepodařilo uskutečnit. Nevím proč, ale z nějakých vnitřních příčin se to nepodařilo. ODS je nyní v opozici a Petr Fiala je řadovým poslancem. Zůstávám ale přítelem Petra Fialy s velikým pochopením pro jeho snahu a pro jeho osobnost.
Psali jsme
ROZHOVOR: Varuje, že změna služebního zákona nebo zrušení kontraktu z USA vyvolá reakce zahraničních partnerů a upozorňuje, že ČR přijde o peníze…
Je pro ODS ztrátou, že Petr Fiala už nebude jejím předsedou?
Jsem přesvědčen, že osobnost s jeho vzděláním, jeho opravdovostí a poctivostí by se ODS velmi hodila. Zároveň jsem ale přesvědčen, že jeho rezignace na novou kandidaturu na předsedu strany byla hluboce uvážená a je třeba ji respektovat. Je to zároveň také vyjádřením toho, že svou úlohu premiéra a předsedy strany nepokládá za dobře splněnou. V opačném případě by kandidoval.
ODS je klasickou politickou stranou. Když sledujete současné dění v Evropě, ve světě i u nás, co říkají vaše dlouholeté zkušenosti a jak hodnotíte současný vývoj?
Všímám si jako čtenář nejrůznějších sdělovacích prostředků a zpráv toho, že takzvané tradiční politické strany trpí úbytkem energie, dynamiky a vlivu. Na politické scéně se objevují úplně nové celky, výhradně založené na popularitě svých vedoucích představitelů. Jde o formace okrajové a mnohdy s extrémními představami. Tradiční strany jsou na ústupu. Podívejte se na samotnou ODS. Ještě nedávno měla osmnáct tisíc členů, dnes jich má prý pouhých devět tisíc. Na scéně se čím dál častěji objevuje osoba, nikoli osobnost, takzvaného influencera. To je člověk, který na svém vlastním sdělovacím prostředku v rámci sociálních sítí zveřejňuje určité názory a určitá prohlášení. Sbírá sympatizující hlasy a mění svá přesvědčení a postoje tak dlouho, až se trefí do velkého množství sympatizantů, třeba dvou set až tří set tisíc. A srovnejte to s počtem členů tradičních politických stran.
Influencer prostě vstoupí na scénu a přichýlí se k některému politickému seskupení. Pak ho obdaří svým vlivem a svými sympatizujícími příznivci. Nenamáhá se s demokratickými principy růstu, kariérního vzestupu a přesvědčení o tom, že to, co říká, míní vážně, z vlastního přesvědčení. Že to není jen zrcadlo veřejného mínění. To je jev, se kterým se tradiční politické strany musejí nějakým způsobem vyrovnat. Jak to udělají, netuším. Za několik měsíců se "doufám" dožiji devadesáti let. Mám sice jisté zkušenosti, ale opravdu nemám žádnou konkrétní představu, jak má postupovat politická strana tradičního typu, jejímž stoupencem jsem byl a kterou jsem volil. Netuším, jak si má v této situaci správně počínat, aby obstála.
Budoucnost dalšího vývoje v naší zemi, ale i ve světě je poněkud nejistá. Jste ve svých myšlenkách a pocitech optimista, nebo spíš propadáte temnějším vizím?
Občas si připomínám, že v minulosti se několikrát Evropa i celý svět dostaly do velkých krizí. A dostaly se z nich. Připomínám třeba dávný vzestup Hitlera, to nebylo jen v Německu. V obrovské spoustě zemí, v USA, Velké Británii, Francii, Rumunsku, Itálii, Maďarsku, se objevily velké zástupy lidí, kteří viděli v Adolfu Hitlerovi spasitele, který svět postaví na novou, pevnější základnu. To byla velká a hluboká krize. Vždyť dějiny druhé světové války ukazují, že dlouho hrozilo, že by se Hitler ve spojení s Japonci mohl skutečně zmocnit vlády nad celým světem. Svět je způsobilý v hluboké krizi sesbírat síly a překonat ji. Jsem ale také přesvědčen o tom, že jistotu nemá nikdo. Například apel na lidský rozum, protože třetí světová válka by poškodila úplně všechny. Nevím, zda by v ní byli vítězové. Pokud ano, šlo by o Pyrrhovo vítězství. Jsem přesvědčen, že k další světové válce nedojde, že lidský rozum zvítězí. Ale to je pouze moje devadesátileté očekávání.
Spisovatel, scénárista a dramatik Milan Uhde patřil k výrazným osobnostem protikomunistického disentu. Po listopadu 1989 byl jmenován ministrem kultury české vlády. Od roku 1993 byl prvním předsedou Poslanecké sněmovny České republiky. Od ledna až do února roku 1993 také vykonával vymezené funkce prezidenta republiky. Jako šéf Poslanecké sněmovny kontrasignoval Ústavu České republiky.