„Vláda tančí na palubě, zatímco Titanik se potápí,“ říká Jaroslav Ďuriš, lídr hnutí Praha bez chaosu pro PrahaIN.cz

Podle vlastních slov vyrostl v pražském dopravním podniku, kam nastoupil na počátku osmdesátých let a kde se postupně vypracoval až na pozici generálního ředitele. Dnes zastává Jaroslav Ďuriš (1959) stejnou funkci v holdingu Wero, který podniká v energetice a financování ekologických projektů. Jako profesionální manažer kandiduje v komunálních volbách coby lídr hnutí Praha bez chaosu. Ptali jsme se nejen na oblast dopravy, ve které platí za špičkového odborníka, ale také na řešení současné energetické krize i možné povolební spolupráce s jinými politickými subjekty.

Začněme tím, jak jste se dostal k politice...

Potom, co se tady vloni na podzim dělo s dopravou, kdy jsme viděli, jak nekompetentně jsou řízeny výluky, jak se rozkopávají objízdné trasy jiných výluk a podobně, jsme se rozhodli, že s tím musíme něco udělat. Začali jsme na tom intenzivně pracovat, postavili jsme od základu nové hnutí, sestavili kandidátky... A teď žijeme volbami, zahájili jsme kampaň, plánujeme diskusní setkání s občany a další akce na podporu našich kandidátek pro Prahu i pro jednotlivé městské části.

Kde všude Praha bez chaosu postaví kandidátky?

Hned od začátku jsme si řekli, že pokud budeme kandidovat do zastupitelstva hlavního města, měli bychom postavit kandidátky i v městských částech. V tomto ohledu jsme vycházeli z toho, kde dokážeme najít kvalitní lidi včetně lídra, který bude schopen oslovit voliče. Aktuálně máme podané kandidátky v Praze 5, v Praze 6, v Praze 8, v Praze 10 a v Praze 13.

Dokážete říct, co bylo onou pověstnou poslední kapkou, která vás přiměla se politicky angažovat?

Těch kapek bylo víc, dokonce bych řekl, že to byl celkem hustý déšť. Začíná to už velmi nátlakovým, neúměrným prosazováním cyklistické dopravy na úkor individuální automobilové dopravy. V reálu to hrozí řadou krizových situací, kdy je v sázce i zdraví, ne-li životy, účastníků provozu. Jenom cyklopruhy stály za poslední volební období neuvěřitelnou miliardu korun, která se podle nás měla investovat do jiných, kultivovaných a kvalitně připravených dopravních projektů.

Je tedy podle vás třeba tyto kroky stávajícího vedení Prahy třeba napravit?

Jednoznačně, musí se to napravit, protože tahle cesta vede ke kolapsu, který by mohl do budoucna zastavit chod celého města. Doprava ve městě jako je Praha, je velice citlivý organismus. Dala by se přirovnat ke krevnímu oběhu v lidském těle, bez kterého tělo nefunguje. Musí dostat krev i do těch nejmenších kapilár v konečcích prstů. To samé platí i pro dopravu. A pokud nebudeme systematicky, tvrdě a odborně pracovat na dopravním řešení města, tak dojde ke kolapsu. Na některých místech jsou cyklopruhy vyloženě nebezpečné, způsobují problémy řidičům větších vozidel, ale jsou nebezpečné i pro samotné cyklisty. Třeba na Evropské jsem v životě neviděl cyklistu v pruhu, ty, které jsem viděl, a nebylo jich mnoho, jeli po chodníku. Pak máme třeba Podolí, kde je cyklopruh hned vedle cyklostezky. Kdo tohle vymyslel a kdo to schválil? Podobné to je na Plzeňské, kde se cyklopruhy několikrát předělávaly, protože byly vyloženě nebezpečné a hrozily neustálými nehodami. Na tom všem je vidět, že to dělají lidé, kteří o dopravě nic nevědí.

Co podle vás aktuálně Prahu nejvíce trápí v oblasti dopravy?

Největší problém v Praze je aktuálně doprava v klidu, a právě do ní by měly jít investice. Parkovacích míst je nedostatek, což vede lidi k tomu, aby auty zajížděli až do centra města, které pak kolabuje, protože i tam místa k parkování chybí. Na sídlištích je týž nedostatek míst, takže tu zase lidé parkují tak, že potom ohrožují průjezd vozidel integrovaného záchranného systému.

A pak je tu pan Scheinherr, který začínal jako bojovník za řešení situace okolo Libeňského mostu. Když se ale koukneme, co se s ním stalo za poslední čtyři roky, tak jediné, co vidíme, je, že se na Libeňském mostě zrušila pomalá jízda tramvají. To je vše.

Na druhé straně se současné vedení Prahy nezdráhá pochválit třeba za zahájení stavby metra D...

Jedním z klíčových investičních záměrů je stavba metra D, na níž jsme odvedli velký kus práce v době, kdy jsem vedl dopravní podnik. Takže vedení Prahy se teď chlubí tím, co jsme jim od základu připravili. V našem harmonogramu přitom měla být trasa D hotová v roce 2024, teď se s velkou slávou uvádí, že to bude „už“ v roce 2029 a nejsem si zdaleka jist tím, že to nebude ještě později.

Myslíte, že toto zpoždění padá na hlavu stávajícího vedení Prahy, nebo se na něm podepsalo i předchozí vedení za primátorky Adriany Krnáčové?

K mému odvolání z čela dopravního podniku došlo v roce 2016, takže už to předchozí vedení dopravního podniku a hlavního města pod vedením paní primátorky Krnáčové mělo dotáhnout připravený projekt do konce, ale ani jim se to popravdě řečeno moc nedařilo. Další zpoždění nastalo za stávajícího vedení Prahy, které se na druhé straně alespoň dobralo k zahájení výstavby.

Přejděme k politice. Jaké šance si jako Praha bez chaosu dáváte, jaký očekáváte volební zisk?

To je otázka pro křišťálovou kouli, protože jen když si vezmeme kauzu Dozimetr, vidíme, jak zamíchala s předpokládanými volebními výsledky přinejmenším u STANu, TOP 09 a možná i v případě dalších stran. Nedivil bych se ani, kdyby se ještě v těch několika týdnech do voleb objevily další informace, které v tomto ohledu dopadnou na voliče a ovlivní jejich rozhodování.

Troufnu si nicméně říct, že velké šance má v těchto volbách koalice SPOLU, která se v průzkumech pohybuje někde mezi dvaceti a třiceti procenty, mezi deseti a dvaceti procenty mohou získat i Piráti, ANO a také Praha sobě. Pak už bychom se tam rádi objevili my. Náš realistický předpoklad je někde mezi osmi a deseti procenty i s ohledem na to, že v současnosti, tři týdny po zahájení kampaně, kdy jsme se vůbec představili veřejnosti, voličům, jsme mezi třemi a čtyřmi procenty, takže máme potenciál ten předpoklad naplnit.

Jiné strany rozjely kampaň už před prázdninami. Nezačali jste s vaší kampaní trochu pozdě?

Naše kampaň by měla být spíše krátká, ale intenzivní. Je to otázka naší strategie pro komunální volby, start kampaně v polovině prázdnin nám přišel jako optimální. Je to ale také otázka financí, protože na rozdíl od velkých a bohatých politických stran si nemůžeme dovolit dlouhou a nákladnou kampaň. Hledali jsme efektivní řešení, aby byl poměr ceny a výkonu v náš prospěch.

Řekněme, že po volbách získáte deset procent. S kým si dovedete představit spolupráci v zastupitelstvu a s kým to naopak nepřipadá v úvahu?

Obecně bychom byli ochotni spolupracovat s každým rozumným. Jak už jsem říkal, máme dost současného aktivismu, nezodpovědnosti a tváření se, že je všechno v pořádku, zatímco se Titanik potápí. Naším základním heslem je slušnost a zdravý selský rozum, na tom principu můžeme uvažovat o spolupráci na základě průmětu volebních programů. Když budu konkrétní, neumím si představit spolupráci s Piráty a s Prahou sobě, s těmi dalšími jsme určitě schopni vyjednávat.

Je v případě dua Piráti a Praha sobě důvodem jejich „aktivistické“ pojetí politiky?

Jednoznačně. Takhle se město prostě neřídí a to, jakým způsobem to zástupci těchto dvou subjektů poslední čtyři roky vedou, stálo Prahu obrovské peníze. Třeba takový Pražský inovační institut, o kterém mnozí ani nevědí, že existuje, má rozpočet osmdesát milionů korun ročně. A výsledek za dva roky práce? Nula nula nic. A to je jenom jeden příklad.

Napadá vás takhle spatra nějaký další?

Další může být třeba velká pochvala pana primátora Hřiba za instalaci laviček před budovou Nové radnice na Mariánském náměstí od paní poslankyně Olgy Richterové. Ta se rozplývala, jak je to tam bez zaparkovaných aut krásné. Bohužel jí asi nikdo nesdělil, že ta auta nezmizela, že dnes za velké peníze parkují jinde, například v podzemních garážích u Rudolfina. Takže taková Potěmkinova vesnice, která stojí Pražany vyšší náklady na parkování. Další drobná, byť drahá ukázka toho, jak diletantsky jsou řízeny činnosti na magistrátu, je třeba aktuální problém s nespojeným betonem na Barrandovském mostu, kde absolutně chybí například kontrola dodavatele. Typická ukázka šlendriánu a amatérismu v řízení města.

Vnímáte úspěch „aktivistické politiky“ v minulých komunálních volbách jako trend? A pokud ano, je to trend v dnešní době pozitivní?

Je to poměrně logický trend, protože nejen v Praze, ale také ve vysoké politice, je velké množství lidí, kteří v životě nepracovali, kteří se od studentských let věnovali jenom politice, vyrostli jako mladí politici v té které straně a dnes jsou ve vysokých funkcích. To jsou lidé, kteří vůbec nemají ponětí o reálném životě, nevědí, co manažeři ve firmách musí řešit a jakým problémům čelí. Ten aktivistický přístup se dá tolerovat v době konjunktury, kdy je klid a je všeho dost. Je ale jasně vidět, že v době krize tento přístup naprosto nefunguje. V době krize musí nastoupit krizoví manažeři. To je ostatně princip Prahy bez chaosu, kdy se opíráme o odborná stanoviska lidí, kteří jsou v těchto oborech typu energetika nebo doprava špičky.

Sám jste léta pracoval v dopravním podniku, který jste i vedl coby generální ředitel. Jak vnímáte situaci v podniku teď, když jím otřásla kauza Dozimetr?

V dopravním podniku jsem vyrostl, strávil jsem v něm třicet let vlastně od vojny a postupně jsem prošel od výkonných dopravních pozic přes ty ekonomické a personalistické až na post předsedy představenstva a generálního ředitele. K tomu podniku mám velmi vřelý vztah, je to podnik plný srdcařů, skvělý podnik, který se pravidelně ocitá na špičce v mezinárodních srovnáních podobných firem. Ale to, jakým způsobem je dnes řízen ze strany majitele, tedy města, respektive městské rady, to je zoufalost.

Jak je možné, že lidé dosazení a tolerovaní vedením města se dopouštějí trestné činnosti? Nejde jen o pana Hlubučka, ale také o manažery jako je pan Augustín, kterého tam dosadila tato klika, což opět umožnilo vedení města. Podobná kauza přitom roste kolem pana Masaroviče, který byl na post ředitele Pražské strojírny dosazen v době, kdy Prahu řídilo hnutí ANO a prsty v tom měl pan Faltýnek. Teď je pan Masarovič zapleten do kauzy na severní Moravě a nevšiml jsem si, že by současné vedení města jeho pozici jakkoliv řešilo. Ať si každý udělá sám názor na to, jak jsou dnes město a jeho firmy řízeny.

Do jaké míry věříte náměstkovi Scheinherrovi, že jen konal svou povinnost a vše věděl, ale nikomu nic nemohl říci a udělat? Jak osobně vnímáte roli koalice v kauze Dozimetr?

Považuji to za neuvěřitelnou zbabělost, že nikdo ze stávající koalice nevnímá žádnou odpovědnost. Je to tato koalice, která si dosazuje lidi a řídí městské podniky a v momentě, kdy se objeví nějaký problém, tak se nikdo k odpovědnosti nehlásí, jako by jim u toho nesvítili. Vždyť za pana Hřiba a jeho náměstka Scheinherra se toto děje... A to vůbec nechci otevírat otázku účasti pana Vyhnánka, který v tom podle mě také hraje negativní roli.

Aktuálním tématem je bezesporu i zdražování energií. Jak vnímáte z pozice manažera firmy, která se této oblasti věnuje současnou situaci v energetice?

Říkejme tomu krize, protože to krize je. A dost možná je to největší krize od druhé světové války, protože ani ropná krize v polovině sedmdesátých let neměla takové dopady na ekonomiku, hospodářství a běžné obyvatele. To, že vláda na palubě tančí a Titanik se potápí, mě upřímně děsí. To, že se nikdo nesnaží hledat reálné možnosti, je evidentní. Rada, že si máme obléci dva svetry, je pak na jedné straně směšná, ale na druhé straně je to vrchol arogance. Přitom je vidět, že evropské státy i přes válku na Ukrajině umí jednat o dodávkách plynu ze zemí, kde ten plyn mají. Proč to tedy nedělá Česká republika?

Vidíte nějaké řešení, které by Pražanům v této situaci pomohlo?

Když zůstaneme na území Prahy, máme tu dva příklady, dvě akciové společnosti ve vlastnictví města, dopravní podnik a Pražskou plynárenskou. Dopravní podnik už léta poskytuje veřejnosti velmi kvalitní služby za dostupnou cenu, která je legislativně regulovaná a zbytek dorovnává město ze svého rozpočtu.

Proč to už dávno takto nefunguje i v případě Pražské plynárenské, která se namísto toho chová jako gauner, který neustále vyhrožuje svým klientům, v podstatě jim neříká pravdu a tlačí na ně psychologickými zbraněmi, aby z nich dostala co nejvíc peněz? To mi přijde absolutně nepřijatelné, na výměnu vedení tohoto podniku.

Řešením by tedy byla regulovaná cena plynu z Pražské plynárenské?

V tomto ohledu by Praha bez chaosu šla cestou tlaku na městské společnosti, aby sloužily městu, respektive jeho obyvatelům, Pražanům. Jsme v situaci, kdy tyto podniky musí dát přednost pomoci lidem před vlastním ziskem. Musí pomoci alespoň těm vrstvám obyvatelstva, na které energetická krize doléhá nejvíce. Vezměte si třeba seniory, zdravotně postižené, sociálně slabší, to jsou lidé, kteří si nemohou říct o vyšší plat, lidé, na které energetická chudoba doléhá už dnes velmi drasticky. A nikdo to neřeší.

Jaký čas vidíte na ciferníku hodin, které měří současnou energetickou krizi?

Vzhledem k tomu, co všechno se děje v okolním prostředí a jaké dopady to může mít na lidi, bych řekl, že je za minutu dvanáct. Blíží se zima, není alokovaný plyn a to, co nám vláda tvrdí, z velké části není pravda, protože zásobníky nejsou v českém vlastnictví a plyn v nich není jenom český. Nespoléhal bych se na to, že Německo omezí svůj průmysl, aby nám pomohlo, jak říká pan ministr Síkela a premiér. Dopady současné krize, konkrétně na obyvatele Prahy, budou velmi dramatické, protože ceny energií jsou už nyní enormní a dále rostou. Navíc není nikde psáno, že plyn i za tyto enormní ceny vůbec bude. Proč už dávno někdo nejedná o dodávkách plynu, když ne z Ruska nebo Řecka, tak proč ne třeba z Maďarska?

Říkal jste, že se Praha bez chaosu bude opírat o zkušenosti odborníků. Můžete některé z nich představit?

Když vezmeme lidi z naší kandidátky, mohu jmenovat například Romana Petruse, bývalého úspěšného starostu Prahy 8, Pepu Noska, úspěšného politika, který se osvědčil v době povodní jako výborný krizový manažer, Pavla Jaroše, který je také zkušený manažer. Z těch externích odborníků, s nimiž konzultujeme zásadní témata, mohu jmenovat třeba Pavla Janečka, bývalého ředitele Pražské plynárenské, jehož práce, odbornosti a zkušeností si nesmírně vážím. Totéž platí o Ivanu Noveském, který je taktéž velkým odborníkem v energetice a známá osobnost, nebo někdejším děkanovi dopravní fakulty ČVUT a ministru dopravy Petru Moosovi, se kterým konzultujeme řadu věcí. Dodám, že mě velmi těší, že se řada odborníků na nás obrací z vlastní iniciativy poté, co se dozvěděli o Praze bez chaosu a nabízejí nám odbornou pomoc.

Co říkáte „tradici“ posledních let, kdy se pražské zastupitelstvo pod vedením primátora Zdeňka Hřiba namísto řešení konkrétních problémů věnuje z velké části politikaření a nejrůznějším sporům?

K politice jistě patří emoce, asi se dají pochopit i osobnější útoky či různé antipatie, to tu bylo, je a bude. Ale ta naprostá impotence, nemožnost se čehokoliv konkrétního dobrat, to je to nejhorší. Tato koalice jako největší témata řešila, zda bude nebo nebude ohňostroj na Letné, nebo třeba přebarvení vozidel MHD, kterému dnes lidé v dopravním podniku říkají pejorativně pyžamo, protože to jako pyžamo prostě vypadá, aniž by to mělo cokoliv společného s nějakou městskou nebo pražskou tradicí. To jsou jediné viditelné věci, které tato koalice za čtyři roky řešila.

Vyjádření Pražského inovačního insitutu k informacím, které uvedl Jaroslav Ďuriš v rozhovoru: 

Pražský inovační institut (Pii) se ohrazuje proti nepravdivému tvrzení Jaroslava Ďuriše, lídra hnutí Praha bez chaosu, že Pii za sebou nemá za dva roky žádné výsledky práce. Výsledky práce Pii jsou nezpochybnitelné, za dva roky velmi početné a pravidelně prezentované na webu Pii, na webu MHMP a v médiích. Na činnost instituce dohlíží Magistrát hl. města Prahy a Ministerstvo školství ČR. Rovněž informace o 80 milionech Kč rozpočtu, o němž pan Ďuriš hovoří, je velmi nepřesná, neboť se nejedná o roční výši rozpočtu, nýbrž o kumulovanou částku určenou na realizaci konkrétních projektů, nikoliv o disponibilní prostředky pro volné nakládání. Takové prostředky Pii nemá. 

PrahaIN.cz postupně přinese rozhovory se všemi stranami, které mají šanci na prolomení pětiprocentní hranice nutné pro vstup na pražský magistrát. A samozřejmě i s těmi, které jsou jasně nad ní.