Všichni si myslí, že mají nárok na všechno! Profesor Beneš rozebral lékaře i pacienty

ROZHOVOR: Nešetřit tam, kde to nemá smysl, a nemít nemocnici za každým rohem jen proto, že si to přeje volič. Profesor Vladimír Beneš mluví o efektivitě systému, nebezpečí ideologií a umělé inteligenci, která nikdy nebude víc než jen velmi chytrý stroj. Kdyby byl na den ministrem, některé věci by prý udělal lépe než ti, kdo se dnes snaží šetřit za každou cenu.

Pane profesore, mozek máme všichni a každý ho používá po svém. Vy k němu přistupujete s úctou, znalostí i nadhledem. Co o lidském mozku dnes vlastně víme? 

Mozek je to nejsložitější, co je. Jediný, s čím je srovnatelný, je vesmír, který asi bude ještě komplexnější. Mozek je 86 miliard nervových buněk. Trilion spojů mezi těmi buňkami. Takže ta vlákna dohromady mají dvacetkrát kolem rovníku, 850 tisíc kilometrů. A je tam de facto spojeno všechno se vším, takže my zas o tom tolik moc nevíme. A naše operativa je tak trošku jako jít nakupovat do klenotnictví s bagrem. 

Do našich životů vstupuje umělá inteligence, chytré telefony máme teprve osmnáct let, všichni je máme v kapse, nic si nemusíme pamatovat, vše si najdeme. Má to nějaký dopad na naše mozky?

Mozek se kupodivu zmenšil poprvé po zemědělské revoluci. Najednou se člověk už nemusel starat o všechno, takže z 1 500 gramů šel na 1 300. A teď se začínají objevovat články, že všechny námi používané IT technologie jsou druhý takový bod, kdy se mozek začíná zmenšovat. Ještě to není vědecky prokázané, ale už se objevují publikace, že nyní znovu dochází ke zmenšování mozku, je to asi jen otázka času.

Když jsme narazili na umělou inteligenci, tak umělá inteligence jako taková je založená na silikonu. Mozek je založený na uhlíku. To je zásadní rozdíl ve stavbě. A to, co dokáže uhlík vyrobit, silikon nedokáže. Takže ona může být sebekomplexnější, ale pořád to bude jenom soubor procedur a soubor ohromných dat a algoritmů. Nikdy nebude mít emoce, nikdy nebude mít individualitu, nikdy nebude mít kreativitu, nikdy nebude mít schopnost generalizace. Tedy umění pochopit podstatu věci a přenést ji do jiné situace. Ale díky obrovskému množství dat a algoritmů nás může docela dobře ovládat.

Co vidíte jako neefektivní ve zdravotnictví?

Postupně přibývá byrokratické zátěže. Do budoucna by bylo dobré z tohoto procesu doktora vytáhnout, protože on je moc drahý na to, aby psal na počítači. Školenější sestry či jiný personál by byly výborné. Když jsem začínal, tak byly chorobopisy takové hubené, nebylo tam skoro nic. No teď jsou to spisy, když ten člověk od nás odchází. Všechno se to tam musí zapsat, v tom nám sice počítače hodně pomáhají. Ale zabírá to hrozného času. Ten by měl lékař využít k vlastnímu léčení a ke svému vzdělávání.

Jak je to v praxi?

U nás jezdí doktor v sanitě k úrazům. To je pitomost, protože to jsou zcela jasně dané algoritmy, jak se záchranář musí chovat. Jeden krok navazuje na druhý. A on to udělá lépe než lékař, který nad tím začne přemýšlet. Před časem nás 3 chirurgy poslali na školení od Advanced Trauma Life Support. To je soubor algoritmů, které musíte jako záchranář udělat. Byli jsme tři doktoři a všichni tři jsme u zkoušky vylítli, protože jsme nad tím přemýšleli. Záchranáři všechno, co bylo v těch osmdesátistránkových skriptech, měli pod kůží a všichni uspěli. A nám všem třem doktorům ta záchranářská panna zahynula, my jsme přemýšleli nad postupy a léčbou. Teď jsem naštval lékaře – záchranáře. Původem jsou anesteziologové a chirurgové. Ať se zamyslí na tím, jak fungují v terénu a jak v nemocnici. Bude to značný rozdíl.

Jste také kritikem počtu nemocnic…

Nemocnici máme pomalu v každém městečku. A nikdo těm voličům nevysvětlí, že když pojedou dvacet kilometrů dál, bude jedna lepší nemocnice pro větší oblast, protože se zajistí péče pro širší okruh pacientů, budou tam víc specializovaní a zkušenější doktoři. S lepším, tedy dražším, vybavením. Ale volič chce mít nemocnici doma. A politik chce být úspěšný, tak mu ji drží za každou cenu. Zrušit nemocnici není populární, protože každý pacient je taky volič. A když mu nechám nemocnici a doktora za barákem, no tak on bude spokojený. Na většinu věcí to samozřejmě stačí, ale když potřebujete specializovanou péči, tak holt musíte někam popojet.

Kdybyste byl na jeden den ministrem zdravotnictví

Ne! Ani na jeden den! 

…ale za ten jediný den byste mohl byste změnit tři věci, jaké by to byly? 

Jako první bych se pokusil zredukovat a zefektivnit počet zařízení, protože existuje něco, čemu se říká volume dependent outcome, to znamená, že čím víc toho uděláte, tím lepší máte výsledky. Tudíž opravdu centra. Je rozdíl, jestli někdo operuje denně, nebo jednou za měsíc, zkušenostmi se stále učíme. Druhá, velmi funkční věc, by byla možnost připojištění pro každého. Dneska si můžeme pojistit všechno, jenom ne zdraví. Třeba v Německu, když jste připojištění osobně, tak vás bude léčit šéf kliniky. Nějaký vhodný model bychom určitě našli. Třetí věc opět souvisí s efektivitou. Ambulance jsou zprivatizované, ale nemocnice ne. Ty soukromé fungují velmi dobře, například v Hořovicích nebo Berouně to funguje perfektně. Takže bych tam pustil co nejvíce soukromých peněz. Zdravotnictví rozhodně není zadarmo. 500 miliard ročně není málo. Když se někde staví, tak je to nemocnice, nebo letiště. A všichni si myslí, že mají nárok na všechno. I na mnohamilionovou neprokázanou genovou léčbu vzácné neurologické poruchy. A to je špatně. My nejsme nároková společnost, my bychom měli být zásluhová společnost. Ale teď máte nárok na všechno, na to, aby se k vám hezky chovali, aby se na vás nikdo křivě nepodíval, na to, abyste měla zadarmo metro… a co já vím, na co všechno si lidi myslí, že mají nárok. Musí být taky nějaká zásluha, ne? Dnešní společnost je nastavená tak, že je tu malá skupinka lidí, která ví nejlíp, co je pro vás správné. To je ten progresivismus. A ta celá ta novodobá ideologie, to je náboženství. A nebezpečné. To už je nebezpečnější, než byl komunismus.

Vidím, že do politiky se nehrnete. 

Nabídek jsem dostal dost, ale to bych nikdy nechtěl. Leda, že bych se chtěl doživotně odrovnat. V současném politickém prostředí má politik životnost jako ten brouk, tedy asi čtyři roky. To zrovna nevede k vizionářství či k atraktivitě pro lidi s vůdcovskými schopnostmi.

Co plánujete?

Mám tu výhodu, že už dělám jenom to, co mě baví. Vybírám si operace, u kterých chci být. Vyšla mi jedna knížka, uvažuji o další, diametrálně odlišné, chtěl bych sepsat zážitky z mých cest. Rád bych jel ještě několikrát na brouky, protože nevím, jak dlouho to ještě budu zvládat. Chtěl bych, aby děti (vnučky, dvojčata, pozn. red.) dobře vystudovaly, našly si dobrou práci a byly spokojené, neměly žádné trable. Aby se synovi dobře dařilo v Motole, abychom se ženou pořád spolu dobře vycházeli a neměli žádné zdravotní problémy.

A obecně? Návrat ke zdravému rozumu, k prosperitě Evropy, omezení vlivu všemožných nevolených skupin. Aby EU byla to, co bylo dříve EHS. Volný pohyb zboží a osob. Respektování a tolerance jiného názoru. Aby se naší zemi dařilo dobře, aby politici byli poctiví a uměli se domluvit. Něco jako návrat společenské smlouvy. Konec dotací a preferenčního zacházení s různými skupinami. Fandit tomu, kdo sdílí naše hodnoty, třeba Izrael, a netolerovat toho, kdo je nesdílí, třeba Rusko.

Profesor Vladimír Beneš je přední český neurochirurg, dlouholetý přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a 1. LF UK v Praze. Patří mezi nejuznávanější neurochirurgy světa a jako jediný Čech byl zvolen prezidentem Evropské asociace neurochirurgických společností. Navázal na svého otce, který v Československu neurochirurgii zakládal. V oboru dnes pokračuje i jeho syn, který působí v pražském Motole.  Jeho celoživotní vášní je sběr brouků – jeho entomologická sbírka čítá přes 25 000 kusů.