foto: Profimedia, na základě licence Flowee s.r.o. (0862875295)/Milan Uhde
Bývalého disidenta a chartistu Milana Uhdeho překvapila vlna nenávisti, když podpořil sjezd sudetských Němců v Brně. Ze svých názorů ale neustoupí. „Žádná diskuse není možná, jakmile vás někdo začne systematicky urážet a obviňovat,“ řekl serveru PrahaIN.cz exministr kultury a bývalý první předseda Poslanecké sněmovny.
Čekal jste tak bouřlivé reakce na oznámení o sjezdu sudetských Němců v Brně?
Jsem si vědom, že svým postojem něco otevírám, a nebyl jsem první. Můj pohled je pohled člověka, který se dožil bez tří měsíců devadesáti let. Moje maminka byla Židovka. Prožil jsem proto na vlastní kůži pronásledování za nacistické okupace a vím, jaké to bylo.
Vím ale také, jak vypadaly věci práva po roce 1945. Že tam nebylo všechno v pořádku, pokud jde o zacházení s vyháněnými Němci. Říkalo se tomu odsun. V Brně jsem byl svědkem těchto událostí a pamatuji si je.
Kvůli svému stanovisku jste se stal terčem osočování a urážek. Jaké jsou vaše pocity?
Přiznám se, že před tím stojím jaksi bezmocně. Myslím, že ta věc stojí za posouzení ze všech možných hledisek tak, jak se sluší posuzovat lidské dějiny a lidské počínání. Nejsme andělé, nikdo nejsme svatí. Ale nikdo nejsme jenom a jenom zločinci. Je to pro mě otevřená otázka. Ovšem řešit ji nadávkami, spíláním a podezíráním, že zpochybňuji dějiny a ztráty na životech během války, je poněkud nemístné.
Osmnáct členů naší rodiny zahynulo v koncentračních táborech, vesměs na pochodech smrti. Nikdo z nich nemá hrob a nemám kde uctít jejich památku. A říct o mně, že plivu na jejich hroby, je nehorázné. Pro mě je těžké vůbec na tyto věci reagovat nebo dokonce vysvětlovat.
Psali jsme
ROZHOVOR: Někdejší disident patřil k výrazným polistopadovým politikům a členům ODS. Mezi jeho přátele patří i expremiér Petr Fiala. „Jeho…
Část vaší rodiny byla během okupace odvlečena do koncentračních táborů. Vy jste ale zažil pronásledování i později, v dobách hlubokého míru.
V koncentračních táborech zahynul můj dědeček a babička z matčiny strany. Jako malý kluk jsem tehdy nevěděl, že jsem také v nebezpečí. Ale dobře vím, jaké je být pronásledován nacistickou okupační mocí.
A máte pravdu. Nebylo to jediné ohrožení, které jsem v životě zažil. O mnoho let později jsem jako chartista dostával výhružné vzkazy, že bych se měl vystěhovat z tehdejšího Československa. Že by mě měly úřady naložit i s rodinou do vlaku a vyvézt někam za hranice.
Ustoupíte ze svých názorů?
V žádném případě. Jsem přesvědčen o tom, že z procesu smíření, pochopení a spřátelení s Němci nemají být vylučováni ani potomci, ani vnuci, pravnuci a synové někdejších sudetoněmeckých vyhnanců nebo občanů, kteří museli po válce nedobrovolně opustit Československou republiku.
Osobně jich řadu znám a myslím si, že už dali plné záruky toho, že mají na skutečnost válečnou i poválečnou názor, který, není-li totožný s naším, tak je mu nesmírně blízký.
Proti sjezdu nejhlasitěji protestuje SPD Tomia Okamury společně s komunisty. Překvapilo vás to?
SPD je poměrně nová strana, zatímco s komunisty už máme určitou neblahou zkušenost. Já to otočím. Komunisté spáchali v naší zemi obrovské a neodčiněné viny. Nikdo je za to nevyhazuje z národa a nikdo je nenazývá národními zrádci. Existují dál jako součást vyšší politické scény a veřejně se polemizuje s jejich názory.
A pokud je otevřená diskuse vedená poctivými úmysly, vede k lepšímu objasnění jádra věci. Myslím, že by bylo dobré, aby se i druhá strana, která stojí na opačném pólu, řídila podobnými principy. Zatím to ale nedělá.
Jaké bude vaše stanovisko, pokud Poslanecká sněmovna přijme usnesení, které doporučí sudetským Němcům, aby se vzdali myšlenky uskutečnit sraz v Brně?
Označil bych to za politováníhodné, protože ono usnesení shledává nebezpečí jinde než v současném vývoji. Vnucuje přesvědčení, že zlo je dědičné. Tedy že pokud dědeček páchal zlo, je nutno podezírat i jeho syna, vnuka a pravnuka. S tímto hlediskem by Poslanecká sněmovna neměla vůbec pracovat - a vůbec žádný parlament, který jedná v zájmu mezinárodní shody.