foto: Hans Štembera / PrahaIN/Pražský primátor Zdeněk Hřib
POLITICI VLASTNÍMI SLOVY Primátor hl. m. Prahy za Piráty na svém Facebooku k výročí 17. listopadu
Vážené dámy a pánové, milí Pražané,
rád bych Vás pozdravil u příležitosti 17. listopadu, který si připomínáme jako Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva a který je jedním z nejvýznamnějších státních svátků u nás. Obě události, ke kterým dnešní den odkazuje, tedy uzavření vysokých škol nacisty a pád komunistického režimu, se odehrály ve velké míře na území hlavního města, a tak se ho přímo dotýkají.
Moc bych si přál, aby 17. listopad nebyl jen den vyhrazený vzpomínkám a nostalgii. Nezapomenout na odkaz našich předků a vše, co pro nás vybojovali, je bez debaty důležité. Jen díky jejich odvaze se nakonec podařilo nacistickou i komunistickou diktaturu v naší zemi ukončit. Věřím ale, že je nutné abychom neusnuli na vavřínech a na odkaz 17. listopadu navázali vlastní prací směrem ke svobodnější a spravedlivější společnosti.
Nebojme se proto otevírat témata, která jsou opravdovou hrozbou pro soudržnost naší společnosti a udržitelnost našeho žitého světa. Jsme například očitými svědky klimatických změn s konkrétními dopady na naši krajinu a přírodu. Zažíváme nebývalou krizi bydlení, která nalamuje důvěru v budoucnost nejen mladých lidí. Statisíce lidí jsou ohroženy chudobou, nyní dokonce energetickou, nebo se nacházejí v exekucích a dluhových pastech. Ve vyloučených lokalitách a chudších regionech mají lidé nespravedlivě méně nadějné vyhlídky do života. Ve společnosti jsou pořád zakořeněné mnohé nerovnosti. Ženy, ale i muži čelí sexualizovanému násilí a tohle téma je stále velké tabu.
Všechno tohle má přímý dopad nejen na náš každodenní život, ale i lidskou důstojnost a osobní svobodu jako takové. Pokud nám záleží na budoucnosti nás i našich dětí, ignorování těchto problémů by byla zásadní chyba.
Neměli bychom ale zapomínat ani na bezpráví, která se dějí za hranicemi naší země. Na mysli mám například situaci v Bělorusku, kde loňské události nedopadly jako náš listopad 1989 a lidé tam musí kvůli nesouhlasu s režimem Alexandra Lukašenka čelit věznění, mučení a dalším perzekucím. V Číně zase provozují koncentrační tábory pro náboženské a jiné menšiny podobně jako v Evropě po roce 1939 a dochází tam k mučení, odebírání orgánů či nedobrovolným sterilizacím. Všechny tyto informace nám dnes a denně připomínají, jak křehké svoboda a demokracie jsou a jak složitá cesta k nim vede.
P.S.: Vzhledem k nepříznivé aktuální pandemické situaci a k tomu, že jsem krátce po nemoci a v respirátoru bych to neudýchal, dnešní den slavím na dálku. Přispěl jsem ale na oslavy a zapálil svíčku se vzkazem alespoň online. Můžete vyzkoušet také ZDE. Co se týče dnešních větších shromáždění lidí, doporučuji nosit respirátor i venku. Součástí svobody je přece vždy také odpovědnost k druhým.
Psali jsme
KOMENTÁŘ Zatím jsem mlčela, byť dramatických vzpomínek na 17. listopad ´89 se vyrojilo tolik, že bychom jimi vydláždili Sokolovskou z Florence až…
Publikováno v rámci přehledu prohlášení i jiných mediálních výstupů jednotlivých volených zastupitelů v Praze