foto: Bob Asher, Prahain.cz/Hrob Josefa Plojhara v prominentní části Olšanských hřitovů.
Začátkem března roku 1902 došlo v Českých Budějovicích k pochmurné události. Narodila se bytost, kterou dnes historici řadí mezi nejodpornější figury komunistického režimu. „Josef Plojhar je jedna z nejtemnějších postav Lidové strany. Zrádce a kolaborant. Pozitivního se o něm nedá říct nic,“ řekl portálu PrahaIN.cz expředseda KDU-ČSL Cyril Svoboda.
Josef Plojhar, katolický kněz a člen Československé strany lidové (2. 3. 1902 - 5. 11. 1981), byl během druhé světové války vězněn v koncentračním táboře Buchenwald a Dachau. Mnoho lidí i spolustraníků proto po válce považovalo Plojhara za hrdinu a statečného člověka. Skutečnost ale byla jiná. Krátce po roce 1945 se stal tajným členem KSČ a v roce 1948 aktivně pomáhal komunistům provést puč. Přestože byl z Československé strany lidové vyloučen, za pomoci příslušníků ozbrojených složek násilím převzal majetek i vedení strany a udělal z ní poslušný nástroj komunistického režimu. On sám komunistům sloužil celý život. O jeho životě natočila pořad například Česká televize.
Temná postava
Za odměnu dostal Plojhar funkci ministra zdravotnictví, ve které zůstal 20 let. Pražský arcibiskup Josef Beran Plojhara exkomunikoval z řad církve, a tím začal jeden z nejzuřivějších střetů komunistů a katolické církve. Arcibiskup Beran ale neměl šanci. Byl zbaven úřadu a téměř 20 let byl držen v nedobrovolné internaci.
„Josef Plojhar je jedna z nejtemnějších postav Lidové strany. Pozitivního se o něm nedá říct vůbec nic. Zrádce a kolaborant, který dělal celý život kašpara komunistům. Jako člen vlády musel nosit kolárek, aby vyvolával zdání, že i v komunistickém Československu může být katolický farář členem vlády. Ruští poradci mu říkali továrišč pop,“ řekl naší redakci expředseda KDU-ČSL Cyril Svoboda.
Hrob Jana Palacha je nedaleko hrobu Plojhara. Foto: PrahaIN.cz
Smrt na recepci
Komunisté rozpoutali teror po celém Československu. Ve věznicích v otřesných podmínkách živořily tisíce politických vězňů, estébáci u brutálních výslechů umlátili k smrti desítky lidí. Zatímco celým státem „letěla“ vlna brutálního násilí, Plojhar se členy komunistické vlády pořádali divoké večírky a pravidelně se účastnili recepcí na sovětském velvyslanectví.
Po okupaci v srpnu 1968 byl Plojhar v očích veřejnosti tak zdiskreditovaný, že byl komunisty odstaven na vedlejší kolej. Stal se pouhým poslancem Federálního shromáždění a v této funkci zůstal až do konce života. Okolnosti jeho smrti připomínají divadelní frašku. Zemřel totiž při oslavách Velké říjnové revoluce ve společnosti sovětských diplomatů.
„Je symbolické, že Plojhar zemřel na podzim 1981 během recepce na sovětském velvyslanectví. Domnívám se, že u něj všechno začalo tím, že byl chorobně ctižádostivý. Udělal nějaké kompromisy, za to ho chytila pod krkem Státní bezpečnost a začala jej úkolovat. Mohlo to být třeba kvůli osobnímu životu. Hodně pil. A přestože byl katolickým farářem, tak žil se svou milenkou. Státní bezpečnost pak Plojhara celé roky dirigovala, jak potřebovala, vlastně až do konce jeho života,“ řekl Cyril Svoboda.
Hrob Josefa Smrkovského. Foto: PrahaIN.cz
Na příkaz ÚV KSČ byl pohřben na Olšanských hřbitovech na prominentním místě mezi známými osobnostmi. Je to podivné, ale nedaleko jeho hrobu je pochován oblíbený herec Vladimír Menšík a slavný hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster. Zřejmě největším paradoxem ale je, že nedaleko je pohřben i reformní komunista Josef Smrkovský. A je až neuvěřitelné, že zde má místo posledního odpočinku student filozofické fakulty Jan Palach, který se v roce 1969 upálil na protest proti ruské okupaci. Právě příjezd ruských tanků a nástup Husáka k moci totiž zajistil Plojharovi pokračování jeho politické kariéry.