Adam Ondra před olympiádou promluvil o svém zdraví. Jako vždy s úsměvem

ROZHOVOR: Celosvětově známá sportovní hvězda, sportovní lezec Adam Ondra už zanedlouho odletí do Paříže na olympijské hry. Olympijská nálada ho ale prý zatím nepohltila. „Zatím se asi soustředím na to, abych dal všechno do tréninku a nad samotnou olympiádou zatím úplně nepřemýšlím,“ usmívá se jednatřicetiletý sympaťák.

Letošní hry v Paříží jsou pro Evropany obzvláště zajímavé, protože se po dvanácti letech znovu vrací do evropské metropole. Pro Adama Ondru má místo konání i jistou symboliku, protože, jak vysvětluje, Francie je ve sportovním lezení velmi významnou zemí.

„Francie je jednou z takových kolébek sportovního lezení. Hlavně jih Francie, to třeba v osmdesátých, devadesátých letech byl takový středobod vesmíru, tam se jezdilo do skal, byly tam jedny z prvních závodů, které na začátku devadesátých let vůbec probíhaly. Pak samozřejmě v Paříži je velká koncentrace lezců, v její blízkosti je lezecká oblast Fontainebleau, to se dá považovat za kolébku boulderingu vůbec, opravdu se zde pohybuje velká koncentrace lezců,“ vysvětluje Adam Ondra serveru PrahaIN.cz.

Adam Ondra. Zdroj: PrahaIN.cz

Rameno?

Ondra později i s dalšími zástupci médií hovořil hlavně o svém zdravotním stavu. V posledních týdnech ho totiž trápí pochroumané rameno, média hned začala spekulovat, jaká bude jeho výkonnost.

Lezecká star je ale pozitivní, rameno ho prý bolí jen v určitých pozicích.

„Vůbec o něm nevím, ale v určitých pozicích je ten sval, jen úpon, přetížený a ve velmi specifických pozicí se do toho dostávám. To je pozice, které se v lezecké hantýrce říká backhand, my jsme to okopírovali od tenisu, ale v českém jazyce se to používá. Záleží, jestli je rameno v té správné zablokované pozici, nebo jde do vnitřní rotace. Pokud jde do té vnitřní rotace, tak to může zabolet. Snažíme se na tom s fyzioterapeutem zapracovat, abych i v těch pozicích, které nejsou z fyzioterapeutického hlediska správně zacentrované, nebolelo. Jsou na to ještě tři týdny, aby se to zhojilo,“ říká Adam Ondra.

Vysvětluje, že na takzvaných boulderech je riziko mnohem vyšší, neboť zde přichází agresivní pohyby.

„Ale i v lezení na obtížnost tam může být krok, který není úplně agresivní, ale v té extrémní únavě může rameno povolit z dobré pozice. Pokud to ale bude ve finále olympiády, tak se na to mohu méně ohlížet, protože zároveň není nějaká velká šance, že bych si to pocuchal na dlouhé měsíce dopředu,“ usmívá se.

„To, co se mi v posledních týdnech stává, trochu to zabolí, trochu mě to zakřečuje, cítím to další den, ale další den je to znovu, jak to bylo, což je příklad, co se stal SP v Chamonix. Blbé je, když se mi to stane na půl cesty a v průběhu lezení to musím rozhýbávat, v Chamonix se mi finálová cesta vůbec nelezla dobře, měl jsem v hlavě Paříž, mám pokračovat? Zbytek lezení nechci říct, že bych byl nesoustředěný, ale s vědomím, jestli je moje rameno v pořádku,“ přidává.

Jako vždy usměvavý Adam Ondra. Zdroj: PrahaIN.cz

Adam Ondra je jedním z fenoménů lezení, několikanásobný mistr světa a Evropy v boulderingu a lezení na obtížnost je také držitelem několika prvovýstupů. V rekordním čase překonal přetěžkou vícedélkovou cestu Dawn Wall v masivu El Capitan, zvládl také nejtěžší cestu světa v norském Flatangeru.

Cenný kov z olympijských her mu zatím chybí, premiéru si odbyl před třemi lety v Tokiu, kde nakonec skončil na 6. místě.

Umístění by jistě rád vylepšil.