Češi padli s Finskem. Do koše létala jedna trojka za druhou

Devadesát osm bodů inkasovali čeští basketbalisté ve čtvrtém zápase domácího Eurobasketu proti Finsku. Většina úspěšných střel přitom byla z trojbodové vzdálenosti. Porážka značně zkomplikovala jejich plány na postup, které tak závisí na vítězství ve čtvrtek nad Izraelem. Finsko předvedlo další z výborných výkonů.

Oči celého basketbalového světa se doposud na Finsko upřely pouze jednou, a to za velmi zvláštních okolností.

Na podzim 2005 se rozhodl jeden zápas ve finské lize odehrát Denis Rodman. Bylo mu v té době už čtyřiačtyřicet, ale pořád byl jednou z nejvýraznějších tváří světového basketbalu vůbec.

Kluk ze sídláku v New Jersey sám sebe prezentoval jako problematického teenagera a svou sportovní kariéru začal brát vážně až po dvacítce. Přesto dokázal pětkrát vyhrát NBA a být součástí hned dvou legendárních týmů.

Tím prvním byli Detroit Pistons druhé poloviny osmdesátých let. Tady byl Rodman hlavní tváří týmu, který dvakrát za sebou vyhrál celou NBA a změnil basketbal. Fanoušci se však neshodnou, jakým směrem ta změna byla. Zatímco do té doby soutěži dominovali elegantní a nápadití Los Angeles Lakers a Boston Celtics, Detroit získal přezdívku „Motor Town Bad Boys“, protože přinesl do basketbalu drsnou obranu s osobním hlídáním, štípáním, kopanci a dalšími věcmi, které v něm doposud byly považovaly za neslušné. A Rodman v tom vynikal ze všech nejvíc, takže byl opakovaně vybírán jako nejlépe bránící hráč ligy.

Časem mu však došlo, že být králem devastátorů nemusí být jeho strop, takže se v roce 1995 objevil v šatně Chicago Bulls. Tam měli přesně opačný problém - supertalentovaní hračičkové Michael Jordan a Scottie Pippen si tu mnoho let hráli na krásu a bavili fanoušky, aniž by jejich královsky placené parádičky měly náležitý odraz ve výsledcích.

Příchodem bojovníka Rodmana dostal tým chicagských býčků tu pravou igredienci, aby se stal nejslavnější dynastií devadesátých let, a podle mnohých i jednou z nejlepších v celé historii basketbalu. Jeho obranné bloky a nasazení v každé vteřině hry ohromovaly soupeře a strhávaly spoluhráče, takže Bulls tři roky přepisovali veškeré ligové statistiky. O jejich třetím titulu v řadě vznikl oceňovaný dokument Poslední představení.

Rodman v něm vystupuje nejen jako srdce týmu, ale také jako potížista, který na několik dní zmizí, než si pro něj osobně dojede hlavní hvězda Michael Jordan. A v jeho ložnici najde tehdejší vyhlášenou seriálovou krasavici jménem Carmen Electra...

Mimo hřiště byl totiž Rodman hvězdou se vším všudy, hlásící se hrdě ke svému původu ve slumu východního pobřeží i k vybojovanému bohatství. Hrál v reklamách i filmech, bulvár sledoval jeho avantýry se supermodelkami, a když na konci tisíciletí přestoupil do Los Angeles, kde si tehdy na čestné tribuně Lakers vydržovaly permanentky největší holywoodské celebrity, nabrala jeho životní jízda ještě větší grády.

Na kvalitě hry to ale nebylo znát, v NBA patřil k největším hvězdám ještě po čtyřicítce. Pak kariéru dohrával v nižších soutěžích v USA a Mexiku, než na podzim 2005 dostal další ze svých bláznivých nápadů. Nechal se zaregistrovat ve Finsku a odehrál jeden zápas za helsinský tým Torpan Pojat.

V roce 2008 ve stejném klubu hostoval i jeho spoluhráč ze slavné éry v Chicagu

Proč tu tak sáhodlouze popisuji jednu spíše pouťovou hostovačku? Protože srdcař Denis Rodman si možná zemi modrého kříže nevybral náhodou.

Jeho záskok se potkal s vlnou nárůstu zájmu o basketbal ve Finsku, která na začátku tisíciletí dokázala stvořit nejlepší košíkářskou generaci, co kdy mezi tisíci jezery měli. Od Eurobasketu 2011 a devátého místa se dokázala prosazovat i mezinárodně, o tři roky později se podívala i na mistrovství světa.

Hlavní hvězdou byl Petteri Koponen, ročník narození 1988. Draftovaný v roce 2007 na třicátém místě prošel v kariéře nejlepšími evropskými kluby.

Koponen přijel i letos do Prahy a po celý zápas předváděl jistotu své ruky. O jeho trestných hodech závistivě zaznívalo, že je sází jak na playstationu.

Jinak trenér Lassi Tuovi přivedl velmi pestrou sestavu, od osmatřicetiletého veterána Shawna Huffa, po o dvacet let mladšího borce jménem Miro Little, který hraje basketbal na americké škole - ne vysoké, ještě střední.

Největší hvězdou týmu je ale Lauri Markkanen, pětadvacetileté křídlo z NBA, draftovaný v roce 2017 na devátém místě a hrající za Utah Jazz. Česku nasází 34 bodů.

Finsko zatím v libeňské O2 Areně překvapovalo. S Izraelem prohrálo pouze o dva body, pak porazilo o třicet bodů Poláky, se kterými český tým prohrál. Pondělní porážka s lídrem skupiny ze Srbska jejich euforii nemohla narušit.

Do zápasu s domácími soupeř ze Skandinávie vtrhl tak, že by z něj Denis Rodman musel mít radost. Svižně, agresivně, a po několika minutách mělo náskok 14:7.

„Nenapracují se tolik na své body,“ povšiml se televizní expert. Zmínil i mimořádné statistiky doskoků, což vždy byla hvězdná disciplína jejich mentora.

Finům senzačně vycházely trojky, kterých nakonec měli úspěšných více než dvoubodových pokusů, což je unikát.

Během druhé čtvrtiny se náskok hostů v bílých dresech navýšil až na patnáct bodů. Před poločasem se domácím povedla zdařilejší pasáž, takže jsme skóre přiblížili až na jednu trojku. Tu ale pár vteřin před závěrem trefil soupeř a nadšení zase trochu ochladlo.

Ve druhé půli poslal trenér Ginzburg na hřiště i Tomáše Satoranského, ale právě v tu chvíli domácím na nějakou dobu odešla střelba. A když se přepůlila třetí čtvrtina, bylo to zase o patnáct bodů a Češi museli opět do práce.

V jednom charakteristickém momentu zápasu byla tvrdě vybojovaná dvojka dua Bohačík-Auda soupeřem během několika vteřin oflekována dlouhým pasem, po kterém finský snajpr skóroval naprosto pohodově, nikým nebráněn.

Češi přitvrdili, což se však vymstilo, když se v poslední čtvrtině domácí tým vyfauloval už po dvou a půl minutách. A po další půl minutě si pátý faul připsal Jan Veselý, do té doby nejlepší z domácích, pro kterého zápas skončil.

Náskok kolem deseti bodů se Finům, kteří měli v O2 Areně díky zhruba polovině fanoušků takřka domácí prostředí, podařilo držet až do konečných 98:88.

Česko si tak velmi zkomplikovalo postup do vyřazovacích bojů v Berlíně. Pokud by dnes večer Izrael porazil Srbsko, nebyla by už ani matematická možnost. V opačném případě by naše repre musela přeskočit jednoho z dvojice Finsko - Izrael, přičemž základním předpokladem je vítězství nad Izraelem. I tak by postup mohla ještě zkomplikovat porážka Finska s Nizozemskem.

Bez výhry v posledním zápase skupiny ale nemohou domácí na postup pomýšlet.