Česko zaplavila neobyčejná zábava. Jízda na koňské hlavě

Do povědomí široké veřejnosti se v posledních několika letech dostává nový sport. Jmenuje se hobby horsing a spojuje jezdecký sport s atletikou a divadelními prvky. Nejdůležitější pomůckou je přitom plyšová hlava koně. Tréninky pravidelně probíhají také v Praze a naše redakce se zajímala mimo jiné o to, jak probíhají.

Hobby horsing kombinuje gymnastické prvky, jezdecký sport a představivost. Vznikl ve Finsku už před více než dvaceti lety. Do České republiky se ale postupně dostává až v uplynulých čtyřech letech, a už i v Praze se mu věnuje několik specializovaných oddílů a dětských kroužků. Celkem se dle odhadů trenérů v Česku tomuto sportu věnují asi 2 až 3 tisíce dětí.

V Hostivaři trénuje každou středu Jitka Pšeničková, která v rámci svého Hobby Horse clubu pravidelně učí asi dvacítku dětí ve věku od 6 do 15 let. Díky popularitě a velkému zájmu bude navíc od září kapacitu tréninků navyšovat. Jak naší redakci přiblížila, na první trénink je potřeba jen chuť začít s novým sportem. Veškeré další vybavení je možné si přímo na místě zapůjčit.

Důležitý je správný pohyb i role play

„Tréninky kombinují jezdecký sport s živými koníky a s těmi plyšovými. Učíme se tedy správný pohyb po jízdárně tak, jak se to jezdí s živými koníky a pilujeme techniku hobby horsingu, aby pohyb člověka co nejvěrněji kopíroval pohyb koně po jízdárně, věnuji se převážně stylovému ježdění – tedy nejde o rychlost provedení, ale jeho přesnost, čistotu a dotaženost pohybu,“ přiblížila Pšeničková pro PrahaIN.cz průběh tréninků.

Důležitou složkou je podle ní v rámci tohoto sportu také role play, tedy divadelní prvky a představivost: „Koníci během tréninku řehtají, hází hlavou, něco se jim nelíbí nebo si z rozvernosti mohou poskočit – v této oblasti děti učím, aby takovéto předvádění nedělaly zbytečně často, aby to bylo vyvážené – vždycky jim říkám, že když se jezdecký kůň pětkrát lekne a třikrát vyhodí během 10 minut ježdění, je někde problém s jeho tréninkem a jízda na takovém koni je nebezpečná a je potřeba se vrátit k tréninku „ze země“. A ano, už jsem i holčičku během trénování z koníka „sesadila“ a trénovala s ním práci na ruce - tedy, že koníka měla vedle sebe a koníka vodila.

Trénink hobby horsingu. Foto: archiv Hobby Horse clubu

Součástí sportu je také péče o koňskou hlavu

Kroužek Hobby horsingu nabízí v Praze také Dům dětí a mládeže Prahy 9 (DDM). Jak redakci sdělila Martina Hošková, interní pedagožka, účastní se ho 11 děvčat ve věku od 9 do 11 let. Všechny mají vlastního hobby koníka (hobbíka). Součástí sportu je totiž také péče v podobě česání nebo výroby uzdy.

Tréninky tu začínají jako u klasických sportů rozcvičkou. „Poté se děvčata zlepšují v dovednostech základních chodů koně – krok, klus, cval. A následně se zaměřujeme na některou z disciplín. Věnujeme se jednotlivým disciplínám (parkur, drezúra, westernové displíny, trail) od úplných začátků včetně pravidel. Na konci tréninku je protažení a „vyválení“ koní,“ přiblížila Hošková.

Se sportem děti začínají nejčastěji doma nebo v parku

Dětem ale podle slov Kristíny Polakovičové, zakladatelky prvního e-shopu a online půjčovny hobby koníků v České republice myhobbyhorse.cz, stačí velmi málo: „Stačí chuť zkusit něco nového, chuť běhat nebo skákat za každého počasí a v každém ročním období. K tomu si koupit nebo vyrobit hlavu plyšového koníka, nechat si odřezat dřevěnou tyč dlouhou přibližně 65 centimetrů, do které se hlava zasune, a zábava může začít. Děti začínají skákat převážně v domácím prostředí, na zahradě nebo v parku.“

Dětem, které s hobby horsingem teprve začínají, nabízí její e-shop jedinečnou možnost si hlavu na 5 týdnů zapůjčit a sport si vyzkoušet. Pak ji mohou vrátit, anebo na trvalo odkoupit. Jedna hlava totiž v jejím obchodě vychází v základu na 2.490 korun. Podle náročnosti zpracování pak může vyjít i na 5 tisíc. K tomu je třeba počítat také s dalším doplňkovým vybavením, jako je dečka, čabraka, parelka, martingal a podobně.

Koníci se vyrábějí ve třech velikostech XS, S a M podle typu ježdění a stáří dítěte. „Hlava koně je vyrobená z umělé kůže v různých barvách, oči a nozdry jsou z eko kůže a hříva ze 100procentní vlny. To proto, že je nehořlavá. Děti i totiž hřívu rády upravují žehličkou na vlasy. Akrylová vlna by to nesnesla. Samotná hlava se ještě ručně dokresluje pomocí airbrush pistole. Takto upravený hobby koník je často uměleckým dílem a jediným společníkem,“ doplnila k výrobě Polakovičová.

Hobby koník může být uměleckým dílem i společníkem. Foto: archiv Hobby Horse clubu

Závody vycházejí z jezdeckého sportu

Stejně jako u každého sportu hrají i v rámci hobby horsingu významnou roli závody. Co nejvíce se přibližují závodům s reálnými koňmi. A kromě disciplín známých z reálného jezdectví na nich nechybí ani třeba opracoviště, kde se koníci na jízdu připravují. V každém klubu ale mohou probíhat trochu jinak.

Děti mohou se svými hobbíky startovat v několika disciplínách, z nichž nejrozšířenější jsou drezura a parkur. Obě mají svůj základ v jezdeckém sportu. Drezura se zaměřuje na soulad jezdce s koněm, kdy jezdec musí zajet sestavu cviků ve všech chodech. Hodnotí se přitom nejen jízda jako taková, ale často i celková estetika v podobě oblečení.

Parkur spočívá v překonávání překážek. Hodnotit se může na rychlost, tedy kdo trasu s překážkami projede za nejkratší čas, anebo na styl. „Hodnotím jakým stylem dvojice vjede do kolbiště, zda přidá divadelní předvedení prohlídky prvního skoku a styl pozdravu rozhodčím (u stylových soutěží je pozdrav součástí a vždy na něj děti upozorňuji). Dále se hodnotí samotný průjezd tratí – kvalita a přesnost cvalu, správný nezkrácený nájezd na překážky doprostřed a zda děti během trati cválají na správnou nohu. Posledním kritériem je sladěnost a celkový dojem dvojice – zde hodně pomůže, pokud oblečení jezdce co nejvíce připomíná jezdecké oblečení (nemusí být jezdecké rajtky – postačí bílé či krémové legíny za pár korun), pokud má jezdec na stylovém parkuru kraťasy a crop top – získá menší počet bodů za celkový dojem (děti to vědí, v pravidlech je to uvedeno),“ přiblížila své hodnocení Jitka Pšeničková z Hobby Horse clubu.

Součástí některých soutěží může být také skok mohutnosti, tedy disciplína, ve které se soutěžící snaží překonat co nejvyšší překážku.

Opravdoví koně mohou být výhodou, ne ale nutnost

I přes výrazné propojení hobby horsingu a jezdeckého sportu s živými koňmi se trenérky shodují, že dovednosti a znalosti od opravdových koní potřeba nejsou. Mohou ale představovat jistou výhodu, a u dětí není výjimkou, že oba sporty kombinují.

„Děti jsou v tomto směru hodně učenlivé a koho to baví, ten se to rychle naučí. Některé se věnují i živým koním i hobby horsingu a berou to jako výhodu. Když nesedí v sedle živého koně, můžou si zaskákat na plyšovém. Ale zase opačně některé děti, které jezdí, by se hobby horsingové hlavy ani nedotkly. Je to různé,“ uzavírá Kristína Polakovičová.