foto: Český badminton/Ivana Roháčková, se svolením/Adam Mendrek vloni před olympiádou
ROZHOVOR: Splnil si sen, když šel ve stopách svého otce a dostal se na olympijské hry. Deblový badmintonista Adam Mendrek se ale teď pomalu vytrácí ze špičkového badmintonu, jeho priority se v 29 letech posunuly jinam. „Vždy jsem razil filozofii a myšlenku: mít sny a makat. Dnes se to trochu vytrácí ze všeobecného povědomí,“ myslí si.
Připomeňme, že Adam Mendrek je synem Tomasze Mendreka, který se účastnil barcelonské olympiády v roce 1992. Tomasz byl prvním českým badmintonistou na olympiádě, Adam je zase společně se svým parťákem Ondřejem Králem prvním českým deblistou, který se největší sportovní akce účastnil.
Stálo to hodně sil a nervů. Adam Mendrek proto z náročného kolotoče badmintonu dočasně vystoupil, aktuálně hraje pouze extraligu v Brně a zanedlouho bude ještě reprezentovat naše barvy na evropském šampionátu smíšených družstev.
„S Ondrou Králem jsme moji pauzu komunikovali dlouho. Říkal jsem mu to už vloni v dubnu, že pokud pojedeme na olympiádu, budu si chtít dát příští sezonu pauzu. Opravdu byla ta sezona od ledna do olympiády velmi náročná. Cestování, hraní, tlak na výsledek. Tou olympiádou to ze mě trochu spadlo a věděl jsem, že mě čeká svatba, chci tak více času trávit se ženou a usadit se. Na druhou stranu jsem vedení svazu říkal, že pokud budou chtít pomoct v týmových turnajích, jsem připravený,“ vypráví Adam Mendrek v rozhovoru pro server PrahaIN.cz.
Na mistrovství Evropy se čeští borci museli kvalifikovat. V prosinci si tak společně zahráli po několika měsících. „Musím říct, že bylo vidět, že jsme fakt nic neztratili. Ba naopak. Možná to bylo ještě o něco lepší. Protože Ondra Král začal hrát s bráchou, tak je vidět, že on přebírá roli toho lídra v týmu a strašně se posunul ve vnímání hry. Byl jsem opravdu mile překvapen, jak mě vede, jak se snaží dirigovat hru,“ chválí Mendrek a v rozhovoru dále hovoří například o své vášni předávat zkušenosti mladým sportovcům.
Psali jsme
ROZHOVOR: Sport není jen o výkonech, které vidíme přímo na stadionu nebo u televizních obrazovek, píše také příběhy. A jeden z těch…
Mluvil jsi o velké zátěži. Je to spíš fyzická, nebo psychická zátěž?
Spíš si myslím, že to bylo víc psychické. Zažil jsem to už v roce 2021, kdy jsem nezvládl kvalifikaci na olympiádu a strašně mě to psychicky semlelo. Snažil jsem se z toho poučit a často jsem Ondrovi říkal, ať se nesoustředí na výsledky. Člověk sice něco jiného říká a něco jiného dělá. Člověk pořád přemýšlí, že olympiáda je kousek, a kdyby se to povedlo, je to úspěch, co kdyby se to nepovedlo... Pak to ze mě spadlo.
Tak jsi se rozhodl o takové stáhnutí z elitního badmintonu a chceš předávat zkušenosti dětem?
Ano, řekl jsem si, kdy jindy by člověk něco měl dětem předat než teď a dělat takového ambasadora našeho sportu. Ale i obecně zdravého životního stylu těm nejmladším sportovcům. Také je motivovat, aby měli sny a cíle, které si jednou mohou splnit. Třeba za pár let budou na té olympiádě oni.
Naplňuje tě to? Vidíš v tom budoucnost?
Ano, teď mě to moc baví. Komunikuji to s kluby a chodil jsem vlastně také do škol. Musím říct, že mě to naplňuje optimismem, protože se hodně píše o tom, jaká je mezi dětmi obezita a že se nehýbou, já ale v těch klubech vidím, že děti chtějí. Utvrzuje mě to v tom, že je to správná cesta a každá akce, které jsem se účastnil, měla nějaký význam. Otázka je, jak dlouho takto vydržím fungovat do budoucna. Plánujeme projekty v Brně do škol a myslím, že to má potenciál. Kdo jiný by měl mladé motivovat než olympionici, potažmo sportovci.
Říkáš, že v klubech dobré, ale co školy? Řeší se, že ve školách je málo tělesné výchovy, do toho omluvenky od rodičů...
Jak říkáš, v těch klubech je to dobré, ve školách je ale už hodně vidět, že tam je absence sportu a selektuje se to tam na sportovce a ty, kteří spíš tráví víc času za počítačem a u telefonu. Myslím, že tam se teprve rozevírají nůžky. Osvěta ve školách je myslím důležitá. Předávat děckám zkušenosti a snažit se je namotivovat. Ať už je to badminton, nebo jakýkoliv sport. Hlavně se hýbat a podporovat myšlenku zdravého životního stylu. Může jim to pomoct teď, ale také do budoucna.
Tobě je 29, jak to bylo za vás?
Tím, že jsem už ve třinácti, čtrnácti letech začal jezdit trénovat do zahraničí, tak jsem ty tělesné výchovy moc neměl. Tam je to hlavně o vnitřním nastavení, protože mě rodiče vedli ke sportu a mám k tomu velmi blízko. Vždy jsem razil filozofii a myšlenku: mít sny a makat. Dnes se to trochu vytrácí ze všeobecného povědomí. Když se naopak řekne nějaký cíl a sen, tak jsou pod tlakem, zaseknou se a nechtějí. Já si přitom myslím, že mít sny je důležité. O tom to je a snažím se to prezentovat.
Tvůj táta se účastnil olympiády v Barceloně. V dětství byl tvůj sen také startovat na olympiádě?
Rozhodně. Díky taťkovi jsem to odmalička chtěl dokázat. A to je právě to, co dnes chybí. Děcka nemají cíle a nemají se na co uchytit. Chci prezentovat, aby cíle měly. Ať už se naplní, nebo ne, je to jedno. Důležité je, že si za tím jdete. Hrozně to posilní a ponaučí. Máte díky tomu obrovské zkušenosti. Výsledek je už jen produkt, důležitější je cesta. Sami jsme si to prožili s Ondrou Králem, nakonec se nám to povedlo, možná i nakonec mé mezinárodní kariéry. O to víc si toho člověk váží.
Na závěr se zeptám, co tenhle rok plánuješ? Jsi relativně čerstvě ženatý, plánujete nějakou dovolenou?
Tu už máme za sebou. Vrátil jsem se zpátky do české extraligy, tak se snažím propagovat brněnský klub, v Brně žiji a začínal jsem tam hrát. Chci lidi na sport v Brně trochu nalákat a do budoucna extraligu budu hrát i nadále. Uvidíme, co mezinárodní kariéra. Jak už jsem říkal, s Ondrou jsme si splnili, co jsme chtěli a bude těžké to někdy zopakovat. Vidíme, jaká je úroveň, neustále se posouvá. Nesmíme usnout na vavřínech. Uvidíme do budoucna. A jestli budu ještě předávat zkušenosti, manažersky, trenérsky nebo mentorsky, to je další otázka. Zatím se chci soustředit na trénink a pomoct české reprezentaci kvalifikovat se na mistrovství světa.