_2.jpg)
foto: archiv Anny Červenkové, se svolením/Mladí biatlonisté z Klubu biatlonu Klecany
Zájem o biatlon začal před lety stoupat díky úspěchům českých reprezentantů a atraktivitě tohoto sportu. Základna biatlonu v ČR je široká už mnoho let. V různých regionech funguje spousta klubů, nejvíce jich je tam, kde jsou v zimě lepší sněhové podmínky, ale najdou se kluby i ve vnitrozemí.
Biatlon je sport, který je vhodný i pro děti, kombinuje dvě různé dovednosti – běh na lyžích a střelbu. Je ideální pro ty, které baví pohyb venku a mají rádi výzvy, protože vyžaduje nejen dobrou kondici, ale také trpělivost a přesnost. Nedaleko Prahy působí mládežnický oddíl Klub biatlonu Klecany, který vznikl v roce 2014 a je jedním z těch, které to mají do hor trochu dál. Zakladatele inspirovaly úspěchy českých biatlonistů na OH v Soči, a jelikož sami měli v té době děti, bylo jasné, koho budou zpočátku trénovat.
Oddíl se časem rozrostl, mezi dětmi je o biatlon zájem. V současné době má přibližně třicet pět sportovců a pět trenérů, kteří se věnují dětem jako neplacení dobrovolníci. Nejmladší zájemce berou od třetí třídy, kdy už pro ně zbraň není pouhou hračkou. Jak říká jedna ze zakladatelek a trenérka Anna Červenková: „Šikovné jsou ty děti, které jsou zvyklé od malička sportovat v rodině. Často se nadání přeceňuje, nerozlišujeme nikoho podle talentu. Důležitá je pracovitost, vůle a odhodlání, které se někdy objeví až v pubertě, kdy začnou makat i kvůli sobě.“
Časově náročné tréninky
Tréninky probíhají dvakrát týdně dvě a půl hodiny, trénují téměř za každého počasí venku. Trénink má většinou dvě části, pohybovou průpravu a střelbu, někdy přidávají v týdnu i třetí trénink na bruslích a kolečkových lyžích. V zimě jezdí odpoledne na otočku za sněhem, často se pak domů dostanou až pozdě večer. Nechybí ani mnohá letní a zimní soustředění a prodloužené víkendy.
Zajímalo nás také, z jakých zbraní děti střílí, zda začínají rovnou s malorážkou. Jak říká Anička Červenková, děti do patnácti let střílí z biatlonové vzduchovky vleže na 10 metrů, od loňské sezóny se zařazují také střelecké závody v klidové střelbě na 15 metrů. Vzduchovkovou střelnici má oddíl nedaleko, v areálu bývalých klecanských kasáren. Dorostenci od patnácti let střílí z malorážky na 50 metrů vleže i vestoje, to už ale znamená dojíždění na jinou střelnici.
Nedílnou součástí každého sportu jsou samozřejmě závody. Klecanští se se svými svěřenci účastní všech závodů Českého poháru v letním i zimním biatlonu. V létě se místo lyží běhá kros nebo jezdí na kolečkových lyžích. Zkušenosti se sbírají i na regionálních závodech. V každé sezóně tak přivezou několik medailí, mohou se pochlubit i tituly mistrů republiky. Nechtějí se ale profilovat jako vrcholový oddíl, těší je být do desátého místa mezi kluby. O svých úspěších pravidelně informují svůj věrný fanklub na Facebooku.
Velká finanční zátěž
Vybavení oddílu, zbraně, lyže i kolečkové lyže biatlonový klub nakupuje z dotací a sponzorských darů, samozřejmá je i podpora Svazu biatlonu. Rodiče platí klubu příspěvky na provoz, údržbu lyží a zbraní a hradí také pobyty se stravou a společnou dopravu. Náklady na oddíl a finanční náročnost jsou pro rodiny vysoké, ale hledají cesty, jak je snižovat.
Chybí však peníze od sponzorů, které by ulevily rodičům a umožnily oddílu lepší lyže, servis a oddílové auto. Silný sponzor by je posunul ke kvalitnějšímu vybavení a větší konkurenceschopnosti horským oddílům, kromě vzdálenosti od hor je pro ně nevýhodou i skromnější a levnější lyžařské vybavení.
Oddílové cíle versus medvěd
Zajímalo nás, co je smyslem jejich oddílu? „Nechceme vychovávat medailisty, ale všestranné sportovce. Smysl pro legraci a pro tým jsou přidanou hodnotou, na které náš oddíl od začátku stojí,“ říká trenérka. „Tím, že my trenéři jsme zároveň i rodiči, vychováváme všechny jako svoje vlastní děti. Chceme, aby sportovali celý život, vedeme je k fair play, rozhledu, rozumu a zodpovědnosti za své zdraví. Za zlom považujeme moment, kdy na sobě začnou sami pracovat.“
Ve vztahu s dětmi se klecanští trenéři učí brát vlastní chyby s humorem, například když Anička Červenková minulý týden při těžkém měřeném tréninku v dlouhém kopci všem dětem smazala v aplikaci časy a stálo jí to dvacet lízátek. Nebo když omylem stáhli z trati kontroly dřív, než je děti stačily oběhnout. A nejzajímavější zážitek? „Bezpochyby předloňské setkání s medvědem v Tatrách. Nejprve jsem si myslela, že si ho děti vymyslely, aby nemusely pokračovat v přípravném výšlapu za deště,“ uzavírá s úsměvem Anička své postřehy z biatlonového oddílu, který je pro ni činností, jež jí dává smysl.