-->

Ester, mimozemšťanka z Prahy. Další kapitola neuvěřitelného příběhu zimní královny

08. 02. 202208:45
Ester, mimozemšťanka z Prahy. Další kapitola neuvěřitelného příběhu zimní královny
foto: Vít Hassan, PrahaIN.cz/Ester Ledecká

U MUZEA ČTYŘI Ester Ledecká obhájila olympijské zlato. Po Martině Sáblíkové jako teprve druhá na zimní olympiádě. Paralelním obřím slalomem snowboardistek projela v červené dráze naprosto s přehledem a všechny soupeřky přiměla k chybě. Je potřetí zlatá a v pátek budeme držet palce na lyžích, aby název „U Muzea čtyři“ znamenal čtyři zlaté medaile pro Ester. Závod v Číně ukázal, že pro ni není nemožné asi nic.

Ester Ledecká od počátku měla olympijský obřák pod kontrolou. V kvalifikaci ovládla už první jízdu, v té druhé v lepší červené dráze nadělila všem více než vteřinu. Z prvního místa si tak mohla až do finále vybírat dráhu a pravidelně sahat po červené.

Italka Ochnerová v osmifinále i Polka Krolová ve čtvrtfinále při snaze držet s českou mašinou krok upadly. Ledecká svůj jediný krizový moment ustála. Němka Hofmeisterová, dvojka toužící po odvetě za minulou olympiádu, vypadla už ve čtvrtfinále.

I Holanďanka Dekkerová vyletěla z trati hned po několika brankách, když viděla Ledeckou několik metrů před sebou. „Ester nutí soupeřky jet ne na hraně, ale za hranou,“ konstatoval televizní komentátor.

Rakušanka Ulbingová se ve velkém finále dlouho držela, ale několik branek před koncem i ona přehnala riziko. Ester Ledecká projela cílem v klidu a s rukama nad hlavou.

Mimozemšťanka z Podolí

Někdy během lyžařské sezóny 1995 jsem v Krkonoších ve frontě na vlek viděl Janka Ledeckého. Popravdě, nevšiml jsem si ho já, ale maminka, protože hudební idol devadesátek měl tehdy fanynky od lolitek po babičky. Na lyže se tehdy vypravil sám, protože paní Zuzana, jinak taky nadšená sportovkyně, čekala na konci března radostnou událost. Tak moc radostnou, že za 23 let okouzlí nejen celou republiku, ale celý svět.

Nadšený lyžař a talentovaná krasobruslařka (dcera hokejového mistra světa) dali světu ten největší sněhový multitalent, jaký doposud viděl. Jejich dcera Ester nejen že v Pchjongchjangu získala zlato na lyžích i na prkně, ale pak dokázala čtyři roky v obou zimních sportech úspěšně obrážet světové poháry i mistrovství. Ani lyžaři, ani snowboarďáci nemůžou říct, že její titul z Koreje byla náhoda.

Když ji tatínek poprvé viděl v pražské porodnici, prý si opravdu pomyslel, že vypadá jako mimozemšťan. A o dvacet tři let později by mu dalo za pravdu čtyřicet čtyři z čtyřiceti pěti účastnic olympijského závodu v ženském superobřím slalomu, které byly poraženy snowboardistkou na vypůjčených lyžích.

Čtyři roky předtím olympijskou soutěž v Soči protrpěla s bolavými zády, i když už v osmnácti byla počítána mezi hlavní favoritky. S prknem začínala v pěti letech, předtím zkoušela lyže a ještě dříve hokej, ve kterém se proslavil její dědeček Jan Klapáč, křídlo bratrů Holíkových ve slavné éře jihlavské Dukly. Děda ji třeba ve třech letech vzal s sebou na letiště vítat zlaté hokejisty z Nagana. Tehdy prý poprvé mluvila s Jaromírem Jágrem, se kterým o šestnáct let později bude součástí jedné olympijské výpravy...

Ke snowboardu ji prý přivedl starší bratr Jonáš, který jezdil na prkně coby démonický umělec, ze kterého se postupně stane uznávaný autor komiksů. Ester se potatí ještě více- stejně jako otec propadne zpěvu a hře na kytaru. Má k tomu kuriozní historku, jak na růžovou elektriku získala podpis od svého největšího idolu Bryana Adamse.

Již od puberty ale bude zřejmé, že její hlavní talent je ve sportu. A díky rodinnému zázemí si může dovolit věnovat se na špičkové úrovni jak snowboardu, tak sjezdovkám. V sedmnácti je na prkně mezi brankami juniorskou mistryní světa, v osmnácti před olympiádou vyhraje dva závody světového poháru.

V Soči limitovaná bolestí zad prohraje ve čtvrtfinále s pozdější vítězkou, Švýcarkou Kummerovou.

Následuje spanilá snowboarďácká jízda okruhem Světového poháru. Rok po olympiádě se stane mistryní světa a uprostřed olympijského cyklu si poprvé zpestří sezónu závody Světového poháru na lyžích (tuto šanci si samozřejmě nejdříve musela vyjet v závodech nižších kategorií). V únoru 2016 v Garmichi poprvé závodí ve sjezdu i Super G a později bude vyprávět, jak se s ní v zázemí zapovídala slavná Tina Weiratherová a ona netušila s kým mluví, protože do té doby ji znala akorát v přilbě.

O rok později bude první závodnice historie, která v jedné sezóně stihne snowboardové i sjezdařské mistrovství světa. Pak už ale klepe na dveře olympiáda v Koreji a obojživelnice má být jednou z hlavních hvězd českého týmu.

Mně se nikam nechce- a pak všechny zbourala

Na snowboardu se od ní očekával velký výsledek, ideálně zlato. Rok předtím byla mistryní světa v paralelním slalomu i obřím slalomu. Novinář Tomáš Poláček se s ní před olympiádou vydal na závody Světového poháru do Itálie a půvabně zvěčnil úctyhodnou pozici, kterou trojnásobná mistryně světa mezi prknaři už tehdy měla.

Ale také vnitřní pocity dvaadvacetileté holky, které ta popularita a povinnosti kolem sportu občas vůbec nejsou příjemné. Tehdy Ester sama hovořila o tom, že je mimozemšťan, který má někdy problém být ve středu pozornosti, ale musí to nějak zvládnout.

V rozmrzelé náladě přichází po druhém místě mezi novináře, načež ze sebe vypraví hlášku, která zbourá úplně všechny a stane se základem všech novinových referátů: „Povedlo se mi to, ve finále jsem prohrála jen o prsa. Ina Meschiková je má větší než já – prsa jsou můj handicap,“ pronese se zcela vážnou tváří.

Z úplně stejné kategorie je její vystoupení na tiskovce po olympijském lyžařském Super G. Ester tam dorazí s nasazenými lyžařskými brýlemi a absolvuje tak celou konferenci. Omluví to tím, že s žádnou tiskovkou nepočítala, takže není nalíčená. A i s tímto vysvětlením bude královnou komentářů.

 Ona tomu nevěří...

Její Super G totiž dopadne tak, že televizní komentáři budou vážně hovořit o největším překvapení olympijských dějin. S vysokým číslem 26, které v závodech na jedno kolo představuje silný handicap rozmlácené trati, se pusti ze sjezdovky a od druhého mezičasu vede. Na superobřačkách vypůjčených od Mikaely Shiffrinové, hlavní hvězdy značky Atomic, klouže zatáčkami ideální stopou a diváci v Praze i zbytku Česka pomalu vstávají z křesel. Její agresivní styl zvedá tep i přes televizi a ranními paneláky se rozléhají první výkřiky.

Rakušanka Veitová, dlouholetá královna disciplíny, se na místě pro průběžně vedoucí závodnici ještě usmívá a komentátorské duo České televize, jak už jsme psali, také žádnou senzaci netuší.

Zbytek trati česká závodnice profrčí naprosto dokonale, pak ale přijde divoký skok na posledním terénním zlomu a slabší povahy u televize vyjeknou. Je to těsné a do posledního metru se tomu nikomu nechce věřit. Až když protne cíl a časomíra ukazuje v zeleném poli jednu setinu pod čas vedoucí Rakušanky, pochopí diváci i televizní komentátoři u monitorů, co se stalo. A pochopí i Veitová, která si zakryje obličej (pro férovost: Po chvíli už se směje na celé kolo- napůl přejícně, napůl nevěřícně).

Ne tak Ester, která překvapeně mžourá ke světelné tabuli a s otevřenou pusou několik vteřin přemítá, jestli je chyba na obrazovce nebo v jejím oku. Řev tribun přes přilbu nevnímá. „No, no,“ vrtí hlavou na pořadatele, který jí také tvrdí, že vyhrála. Pořád si myslí, že je to chyba.

„Dokážete tomu věřit? Tahle mladá dáma evidentně ne,“ křičel nepříčetně anglický komentátor Eurosportu. „Unfassbar, unfassbar,“ nechápe hlasatel německé mutace, zatímco jeho kolega z veřejnoprávní ZDF už před posledním hangem tuší „unglaubliches resultat“.

Překvapené a nadšené komentáře prakticky všech vysílajících televizí se v následujících týdnech stanou hitem internetu.

Americká CBC ji do poslední vteřiny vyslovuje jako „Ledeka“. Zrovna v USA by ale její jméno mohli umět, protože její jmenovkyně Katie Ledecka je pod hvězdami a pruhy královnou plaveckých bazénů. Právě mnohonásobně zlatá jmenovkyně prohlásí Ester za svou „sestru ve zlatě“ a bude jednou z prvních twitterových gratulantek.

Odvedle zní nevěřícné finské „Áááj,“ nebo polské „Bože moj, ona vygrala“.

Slovenský poeta prohlásí její výsledek v superobřím slalomu za „superobrovsků bombu“.

Nejlepší je ale temperamentní italské duo, které se v komentátorské buňce chytá za hlavu.

Nervy v červené dráze

O týden později je národ brzy ráno u obrazovek, aby sledoval zda nová národní hrdinka ve své nejsilnější disciplíně završí historický zápis. Paralelní obří slalom na snowboardu se stane diváckým trhákem her.

Ledecká vyhraje kvalifikaci, takže si až do finále může volit dráhu. To se ukáže jako výhoda, protože modrá dráha nalevo od kamer se ukáže jako slušné pohřebiště nadějí.

Hned v osmifinále se pomstí Kummerové za Soči, Rakušance Ulbingové dá v dalším kole skoro vteřinu, semifinále Němka Hofmeisterové v marné snaze dohnat českou šampionku zakončí pádem.

Ve finále proti ní stojí třicetiletá Selina Jörgová, opět z Německa. Na začátku se drží vedle sebe, ale od chvíle, kdy Ester kolem desáté branky překoná nebezpečnou rýhu začíná ujíždět. Na mezičase už je to 28 setin. Komentátor Michal Dusík odpočítává branky, a když se na televizní grafice rozzáří v červené dráze česká vlajka jako signalizace vítězství, dovolí si výkřik, že „Ester Ledecká píše olympijskou historii“.

 

Největší hvězda korejských her napříč všemi sporty i národy nesla na závěrečném ceremoniálu českou vlajku. Už byla v klidu a nepotřebovala skrývat své nervy za lyžařské brýle.

Ještě v Pchjongčchangu byla předmětem řady vtipů a historek o neuvěřitelnosti a flexibilitě. Došlo i na její původní sport hokej, když se žertovalo, že to byla právě Ester, kdo pod brankářskou maskou zázračnými zákroky vychytal vítězné čtvrtfinále.

 

V následujících sezónách byla zcela bez nadsázky hvězdou dvou sportů. Ve sledovaném a bohatém seriálu světového poháru sjezdařek se pro ni stalo standardem umístění v první desítce, dvakrát skončila na nejvyšší příčce. V italské Cortině, kde si kdysi před závodem upřímně povídala s Tomášem Poláčkem, vloni na mistrovství světa dvakrát sahala po medaili, ale vždycky z toho bylo nešťastné čtvrté místo.

Mezitím si občas odskočila na snowboard a k frustraci všech dalších závodnic obvykle vyhrála.

Největší zimní multitalent, co dala Praha světu od dob lyžaře a bruslaře Rösslera- Ořovského.

Asi nikdo úplně nechápe, jak to dělá. A Ester sama trvá na verzi mimozemšťan.

V té frontě, co jsem v ní viděl tatínka od Ester, docházelo v devadesátých letech k častým strkanicím mezi ortodoxními lyžaři a cool snowboarďáky. Koho by tehdy napadlo, že jednou pro oba sporty vyhraje během týdne historické olympijské zlato jedna mimozemská blondýna.

 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných