foto: Profimedia/Jaromír Bosák
Donald Trump, ostuda Argentinců ve finále, fantastické Kapverdy. Legendární komentátor Jaromír Bosák se v rozhovoru pro server PrahaIN.cz rozpovídal o řemesle, politice ve sportu, ale i veřejnoprávní televizi.
Už jsem se o tom bavil s bývalým fotbalistou a expertem ČT Luďkem Zelenkou. Dnes je stále víc a víc možností, jaké informace si nasbírat k hráčům a týmům. Je tedy komentování v dnešní době náročnější?
Vždy je to pohled z obou stran. Informace jsou fajn třeba ve chvíli, kdy si člověk vzpomene, jak kolegové v 80. letech museli komentovat a neměli přístup v podstatě k ničemu.
Zároveň na vás informace doslova útočí, je jich nepřeberné množství. O to složitější je to ve chvíli, kdy si je může najít kdokoliv, tedy i fanoušek a divák.
Nedejbože, abyste nezaznamenal něco, co čirou náhodou divák ví. Fandí třeba celý život jednomu klubu, takže ví, jaké ponožky nosí v úterý tenhle hráč. Vy tu informaci nepodáte, takže má pocit, že jste to odfláknul, nepřipravujete se, zkrátka je to příšerný a měli by vás vyhodit.
To se stává?
Ano, takhle to funguje. Informace jsou na jednu stranu fajn, ale také je musíte velmi často ověřovat. Ne všechno, co se objeví ve světě médií nebo na sociálních sítích, je pravda.
Na mistrovství světa byly často chvilkové záběry na slavné osobnosti na tribunách. V momentě, kdy jste je vy nebo vaši kolegové nepředstavili, diváci to hned píší na internet. Berete to tak, že se doba vyvinula a divák je mnohem náročnější, nebo je to způsobené sociálními sítěmi, kdy si každý může libovolně do kohokoli rýpnout?
Obojí. Speciálně u VIP hostů je to směšné, protože divák si neuvědomuje, že komentátor v tu chvíli třeba nekouká na monitor. Musí se podívat do poznámek, řeší něco s kolegou, eventuálně s režií. My zkrátka nemůžeme být devadesát minut přikovaní očima na monitor.
Kdo sedí doma u televize, má najednou báječnou příležitost, jak si do komentátora kopnout. Tam je komické, že ten člověk by stejně 90 procent VIP lidí neznal. Tomu se můžete jen smát.
Navíc komentátor není povinen znát každou sebemenší hvězdičku showbyznysu té země, kde se šampionát zrovna hraje. Velká část diváků to ale není schopná akceptovat, protože i díky sociálním sítím mají pocit, že do toho mohou komukoliv kafrat.
Vzbuzuje ve vás po těch letech praxe kritika ještě vůbec nějaké emoce?
Ne, nevěnuji se tomu. Pravda je, že když člověk udělá chybu, musí si to uvědomit. Také se mi teď při finále stalo. Řekl jsem pitomost, kterou bych pustit neměl. Přijde lavina hejtů, ale když člověk napíše slušně, je to v pořádku a dokonce odpovíte. Ale když je sprostý, tak co bych se s tím vůbec namáhal?
V neděli jste šampionát uzavřel komentováním finále společně s Karlem Poborským. Vyberete nějaké momenty MS?
Tím, že jsme to komentovali z Prahy, emoce nejsou tak silné jako ve chvíli, kdy jsme byli přímo v dějišti šampionátu. Člověk to tak výrazně neprožívá. Ale momentů, které v člověku zůstanou, je samozřejmě celá řada.
Například?
Ať už je to Trumpův zásah směrem k vyloučení a omilostnění Baloguna, což je podle mě obrovský průšvih a ostuda. Zmíním i chování Argentinců během a po finále, další ostuda jako blázen, což platí i pro jejich výkon během finále.
A pozitivní?
Například Kapverďani, kteří hráli velmi dobrý fotbal. Lidé si je hodně dobře zapamatují.
Sám jste zmínil amerického prezidenta Donalda Trumpa. Chtěl jsem se vás zeptat, jestli vůbec může být sport ještě apolitický.
Sport ani nikdy nebyl apolitický. Už za dob starého Řecka. Takové to vykřikování „politika do sportu nepatří“ – tak proč se politici okamžitě nechávají fotit se sportovci, když někdo uspěje? Už jen přidělování pořadatelství šampionátů nebo olympijských her je obrovská politika.
Když někdo vykřikuje: „Nepleťte politiku do sportu!“, vždy si říkám, že ten člověk si asi vylil hlavu kyselinou sírovou. Jinak není možné, aby něco takového mohl vypustit.
Vím, že jste už před lety narážel na to, že po úspěchu sportovců spousta politiků gratuluje, chce se vyfotit, ale pak pro podporu konkrétního sportu nedělají nic. Změnilo se něco?
Myslím, že se nezměnilo vůbec nic. A to se týká i těch, kteří mají sport v gesci. Sportovci jsou těmto lidem dobří jen k tomu, aby se s nimi vyfotili, byly z toho dva tři statusy na sociálních sítích a tím to hasne.
Vždy říkám, že bych chtěl jednou zažít politika, který půjde na letiště přivítat frajera, který skončil desátý na mistrovství světa. Jenže to by žádné body nepřineslo, tudíž to nikdo nedělá.
Nikdo z čelních politických představitelů letos na tři utkání Česka na MS nedorazil. Tuším, že ministr sportu Boris Šťastný (Motoristé) to odůvodnil tím, že má spoustu práce, prezident Petr Pavel předeslal, že na šampionát vyrazí v případě postupu ze skupiny. Co si o tom myslíte?
Abychom byli objektivní, musíme říct, že nebyli jediní. Bylo to v době, kdy se řešily věci kolem summitu NATO v Ankaře a mnoho dalších událostí. Spousta evropských politiků měla své práce dost.
Tudíž dokážu pochopit, že tam nikdo moc necestoval, a vůbec bych jim to nevyčítal vzhledem k tomu, že to bylo velmi logisticky náročné. Je mi úplně jedno, jestli tam nějaký politik je, nebo není.
Nemáte obavu, že tohle bylo kvůli současné situaci poslední mistrovství světa na veřejnoprávních obrazovkách?
Myslím si, že tohle skutečně byl poslední světový šampionát na obrazovkách ČT. Peníze, které se musejí platit, jsou neskutečné a každé čtyři roky vyskočí o výrazná procenta nahoru. Pro Českou televizi je to v podstatě nezaplatitelné.
Holt to bude na jiných televizích. Ale ačkoli jsou další subjekty poměrně silné, troufám si tvrdit, že vysílání nikdo nezvládne sám. Zvlášť pokud příští šampionát bude mít 64 účastníků.
Sledovanost MS na ČT byla velmi vysoká, v souběžně hraných zápasech Novu převálcovala. Spousta lidí přitom na sociálních sítích píše, jak na ČT koukat nebude a že nechce platit koncesionářské poplatky. Co tyhle statistiky sledovanosti vlastně ukázaly?
Spousta lidí na sociálních sítích píše, že na Českou televizi koukat nebudou, ale zároveň velmi přesně vědí, co se vysílá, kdo to vysílá a jestli to komentuje dobře. To je na tom nejpůvabnější.
Myslím, že Česká televize je v tomhle silná a pořád funguje divácká setrvačnost. Zároveň je potřeba říct, že klasická televize, tedy lineární vysílání, je už doménou spíš starších generací. Ne lidí, kterým je 15 nebo 20 let. Ti si program tvoří vyloženě sami a najdou si ho zpětně.
To jsem dělal taky.
Tenhle šampionát v tom byl trochu průkopnický. Spousta lidí koukala ze záznamu, když se třeba probudili. Když jdete do práce, nebudete vždy koukat ve tři ráno, to je jasně daná věc.
Když se hraje takový turnaj, sledovat ČT má určitou tradici. Tím vůbec nechci shazovat kolegy z Novy, protože odváděli velmi dobrou práci. Budou muset o fanouška ještě trochu víc zabojovat. Jak to bude v příštích sezonách, ví pánbůh.