„Dají 50 tisíc, bereme.“ Máme svědectví o korupci ve fotbale

17. 08. 202205:33
„Dají 50 tisíc, bereme.“ Máme svědectví o korupci ve fotbale
foto: Jiří Zemen, PrahaIN.cz/Fotbalový zápas nižší soutěže, ilustrační foto

EXKLUZIVNĚ Korupce ve fotbale není žádnou novinkou. Je však veřejným tajemstvím, že probíhá v profesionálních ligách, v okresních a také v krajských soutěžích. Měli jsme možnost hovořit s fotbalovým sudím z Prahy, jehož identitu redakce zná, ale s ohledem na informace ji nebude zveřejňovat. Dotyčný má s úplatky bohaté zkušenosti.

Česko se v žebříčku korupce Transparency International letos umístilo na devětačtyřicátém místě. První příčku ze 180 hodnocených zemí v žebříčku obsadilo Dánsko, Nový Zéland a Finsko.

Pokud zúžíme okruh na sport, tak nás nečeká žádné příjemné překvapení. Zde totiž kralují fotbalové korupční skandály posledních let.

„Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?“ Tak zní věta z dnes už legendárního divadelního představení hereckého dua Čtvrtníček, Lábus, které reagovalo na tehdejší dění ve zdejším fotbalovém rybníčku.

Zmiňovaná věta parodovala odposlechy policie mezi Milanem Brabcem (v té době šéf rozhodčích a místopředseda svazu) a Ivanem Horníkem (ředitel žižkovské Viktorky). Netřeba připomínat, kdo všechno stál za korupční kauzou, která neměla do tohoto dne obdoby. Počet lidí se však nezastavil na prstech jedné ruky.

Dnes je aktuální především zatčení Romana Berbra. Velká část skandálu se týkala fotbalového Vyšehradu, který se kromě seriálu a celovečerního filmu s Jakubem Štáfkem proslavil i takto. 

Nikoho nepřekvapí, že zápasy se podplácejí i v nižších soutěžích a zřejmě v mnohem větším množství, než si myslíme.

Humornou ukázku poskytne seriál ze sportovního prostředí Okresní Přebor, ten je ve fotbalové hantýrce považován za kultovní. 

Neúplatný sudí, zázrak?

Ačkoliv se scény z komediálního seriálu od Jana Prušinovského a Petra Kolečka mohou jevit jako humorné, pro někoho i neralistické, tak opak je pravdou. Měli jsme možnost hovořit s fotbalovým rozhodčím, který se během své kariéry setkal s nespočtem snah o uplacení. 

Vždy si ale stál za svým a úplatek nikdy nepřijal. 

Přesto si přál zůstat v anonymitě.

Jmenovat nebudeme ani týmy a soutěže, kterých se podobné věci týkají. Můžeme jen prozradit, že se jedná o Prahu a její okresní a krajské soutěže. „Celkově jsem to zažil několikrát. Kolikrát se to vysloveně za úplatek třeba považovat nedá, jelikož nepřijdou úplně s hotovou věcí,“ sdělil nám.

A asi každý už tuší, co je symbolem úplatku. „Vždy obálka v ruce, nebo byla někde strčená v saku, je to různorodé,“ popsal sudí své zkušenosti. 

Dvě varianty

A jak vlastně taková žádost o úplatek před fotbalovým utkáním může proběhnout? 

„Zažil jsem dva takové případy, které se dají odlišit. Oni jsou v podstatě pouze tyto dva. Ten první je velmi jednoduchý. Přijde člověk, ale nemusí to být ani funkcionář a trenér. Často pošlou úplně cizího. Takže první možnost je, že přijde a řekne to narovinu. Potřebujeme body, uděláte to takhle a takhle... Chceš, nechceš, hotovo. Je to jednoduché, za pětadvacet vteřin je konec rozhovoru. Jak už jsem říkal, může přijít funkcionář, někdo z klubu, případně pošlou úplně někoho jiného, aby z toho neměli problém,“ rozpovídal se o rychlém jednání rozhodčí z Prahy.

„Druhá možnost je, že přijdou ve více lidech, nejčastěji dva. V té situaci většinou člověk netuší, kdo to vlastně je. Oni se hned nepředstaví, takže netuším, jestli je to pořadatel, funkcionář či trenér. Začnou si s rozhodčím povídat, to je pak rozhovor třeba na deset, patnáct minut před zápasem. Ptají se na různé věci, snaží se oblbnout, aby jim rozhodčí pak šel na ruku. Úplatek jsem nikdy nevzal, ale musím říct, že tenhle případ je takový lepší. Aspoň s nimi prohodím pár slov, nejsou to hulváti, kteří dominantně přijdou. Vždycky se stejně dojde k jednomu závěru, že se to odmítne. Zkrátka to ale může být i slušně, oni pak třeba řeknou, dobře, v pořádku, chápeme. V té první možnosti je pak dost časté, že ty lidi jsou doslova nasr*ný, z lavičky to pak sudímu dají ještě více sežrat,“ říká.

O čem si zástupci klubu mohou s rozhodčím povídat?

„To jsou otázky typu, jak se máte, kde jste byl pískat, jaké to bylo, jestli byla nějaká červená, zdali k nim jezdí rozhodčí rádi. Pak ale začnou vyprávět i příběhy. Například o zápase, kde byl špatný sudí, začnou zmiňovat, že já jsem určitě úplně v pohodě... Zkrátka vždy se to týká fotbalu a okolí té soutěže.“

„Dají pajdu, bereme“ 

Fotbalový rozhodčí, s nímž jsme hovořili, ale nezastává vždy funkci hlavního sudího.

Někdy může být delegován i do pozice pomezního. V zápase jsou jednoduše tři lidé, kteří by mohli přemýšlet o úplatku. Sudí z Prahy zažil situace, kdy zbylá parta byla rozhodnutá obálku přijmout, tedy za předpokladu tučné finanční injekce. 

„Kolega věděl, jaká je situace. Tušil, že nejspíše přijdou, jelikož tomu všechny situace nahrávaly, možná o něčem věděl dopředu. Já se do toho nikterak neangažoval. Každopádně řekl, že pokud přijdou s třemi tisíci, tak se jim vysmějeme. Ale pokud nám dají padesát tisíc, tak bychom s tím zápasem mohli něco udělat. Nebylo to nic konkrétního, já jsem o tom pak už neslyšel v místě zápasu ani slovo, takže z toho asi sešlo. Nicméně nějaké informace tam asi byly, spolupráce kolegů takhle může probíhat.“ 

Situace se zlepšuje

Sudí byl však v závěru optimistický.

Zmiňoval, že korupce ve fotbale se oproti minulým letem výrazně snížila. Kdo má ambice jít výše, tak si úplatek většinou nevezme. 

„V dnešní době už je to třeba deset procent z toho, jak to bylo před několika lety. Je tady nějaký posun u rozhodčích, dost se jich to snaží dělat poctivě, asi to funguje. Opravdu se to změnilo, není to jak to bývalo, že by každý druhý zápas byl podplacený. Dnes je tomu už o dost méně, jak říkám, dříve to bylo skoro pořád. Dnešní práce různých komis a tak dále, myslím, že to dělají dobře, ale samozřejmě se to nevymýtí nikdy. Každopádně to jde správnou cestou, jsme za to rádi,“ uzavřel rozhodčí.  

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných