foto: Jiří Zemen, PrahaIN.cz/Na fotbale v Bratislavě...
REPORTÁŽ: Minulý týden jsme psali o alarmujících číslech návštěvnosti na nejvyšší slovenské fotbalové lize. Na celé kolo zde dorazilo méně diváků než na jedno utkání Slavie. Redakce se proto k našim sousedům vydala na fotbalovou inspekci. A to přímo do Bratislavy, kde se nachází zbrusu nový Národní stadion pro více než dvaadvacet tisíc diváků.
V hlavním městě Slovenska jste autem z Vinohrad za tři hodiny. Vlakem to ve velkém pohodlí stihnete za něco málo přes čtyři hodiny. Nyní je ovšem výluka, takže z moravské Břeclavi jezdí náhradní autobusy. To ale není žádný velký problém.
Bratislava je krásné město. Spojit jeho poznání třeba s návštěvou fotbalu, to se ukázalo jako naprosto ideální.
Psali jsme
Kontrast mezi dvěma světy, to je pražská Libeň. V okolí metra Palmovka se to hemží bezdomovci a narkomany, a že by tu byl pořádek, se také nedá…
Nízké návštěvy - vyrazili jsme na inspekci
Fotbal byl tím hlavním důvodem, proč jsme vyrazili.
Jak jsme v úvodu zmínili, čísla návštěvnosti na slovenské lize jsou opravdu alarmující a tristní. Právě Bratislava by měla jít opačným směrem.
V roce 2019 tu byl postaven Národný futbalový štadión, kde kromě reprezentace hraje místní Slovan. Nachází se v okrajové části města, od centra zhruba tři čtvrtě hodiny chůze. Od legendárního Tehelného pole, který dříve pojmul i padesát tisíc diváků, je to taky kousek.
Místo s historií toho zažilo opravdu hodně. Federální časy, kdy Slovan Bratislava několikrát ovládl československou ligu, ale také památný výjezd Sparty Praha, kdy se musel zápas z důvodu řádění fanoušků přerušit (konečný stav nakonec 0:3 pro Letenské).
Dýchne tady na vás historie.
Tady se hraje fotbal? Ale stadion můžeme závidět
O pár metrů dál naopak leží jeden z nejmodernějších stadionů. Nové Tehelné pole je mimochodem obklopeno luxusními budovami.
Zajímavý pohled, opravdu.

Obyvatelé posledních pater mají ještě zajímavější pohled na fotbal než někteří lidé v budovách u vršovického Ďolíčku… Zdroj: PrahaIN.cz
Když jsme na místo dorazili, zhruba hodinu a čtvrt před zápasem, těžko bychom poznali, že se nějaký fotbalový zápas vůbec hraje. Krom toho, že jsme neviděli fanoušky s klubovými symboly, nepotkali jsme v podstatě vůbec nikoho.
Prázdno.
Fronta na vstupenky žádná. Díkybohu, řekl by si netrpělivý člověk. Stejně jako u vstupu. Čekání jsme se ani tak nevyhnuli, turniket nás totiž nepustil. „Nějak nám to blbne,“ hlásila ostraha.
Čekali jsme asi šest minut, pak to chlapi vzdali a pustili nás bokem. Systém zkrátka neměl svůj den…
Občerstvení drahé a úděsné
Většina fotbalových fanoušků ví, že k fotbalu neodmyslitelně patří klobása a pivo. Buřta jsme museli vyzkoušet. Cena občerstvení nás sice úplně nezaskočila, ale to nic nemění na tom, že byla vysoká.
Staropramen (samozřejmě desítka) za 2,90 euro, což je necelých sedmdesát korun. Pro porovnání: na Spartě je za 59, na Slavii za 60. Ovšem klobása za 4,80, takže asi 113 korun, to nám přišlo hodně.
Zvlášť poté, co nám obsluha na tácek přichystala.
Kromě toho, že kečup nebyl k dispozici a jednu malou lžičku hořčice vám „naaranžuje“ zaměstnanec (takže samozřejmě absentuje samostatná obsluha jako na Spartě či Slavii), tak už samotný pohled byl smutný.

Klobása na Slovanu za 4,80 euro... Zdroj: PrahaIN.cz
Kečup nebyl, červená mastnota ano.
Pohled neklame, klobása opravdu dobrá nebyla. Přemýšleli jsme, jestli jsme někdy měli horší. Ano, měli, ale pouze o chlup, a to na Václavském náměstí (více ZDE) v kamenné prodejně.
Ale zpět k fotbalu.
Vyrazili jsme na 20. kolo Fortuna ligy. Slovan Bratislava (1. místo) versus Banská Bystrica (7. místo). Pro první celek se jednalo o první domácí utkání po zimní pauze.
Atmosféra nulová
Ještě deset minut před výkopem to vypadalo jako za dob pandemie. Nebyl tady skoro nikdo… Kotel Slovanu za bránou zel prázdnotou. Až později se do sektoru vlajkonošů vydala skupinka (velmi) mladých teenagerů v černém.
Kotel se zaplnil zhruba stovkou lidí.
Stadion byl liduprázdný, tipovali bychom tak tři tisíce lidí. Podle oficiálního hlášení jich nakonec bylo 4.055.
To je strašná škoda. Slovákům přitom můžeme tak moderní a krásný stadion závidět. Dominuje hotel v jeho rohu, který je propojen s tribunami. Zajímavé, a hlavně pěkné…
To už se ale nedá říct o atmosféře. V úvodu, kdy nahecovaný moderátor hlásil základní jedenáctku Slovanu, to znělo komicky. Nejprve vyhlásil křestní jméno prvního hráče a marně čekal, že mu bude stadion odpovídat. U zbylých deseti už to vzdal.
Kotel podle nás celý mač nefandil na svoje maximum. Ale i kdyby… Těžko se dělá bouřlivá a důstojná atmosféra v sotva sto lidech, navíc při velikosti domácího hřiště.

Slovan Bratislava versus Banská Bystrica 18.2.2023. Zdroj: PrahaIN.cz
Okolní tribuny se do fandění zapojovaly výjimečně.
Ptali jsme se tamních fanoušků, proč fotbal neláká. Někteří kroutili hlavou, že nevědí. Další nám řekl, že jsou jarní prázdniny.
„Bratislava má teď prázdniny, proto je tady tak málo lidí. Normálně bývá víc, řekl bych tak, že 6 až 7 tisíc chodí. Ale dneska je to tragédie, ani hráči neběhají. Máte pravdu, že tady máme dost zajímavé hráče, ale podívejte, jak dneska hrají,“ řekl nám jeden z fandů o poločase.
Právě o přestávce Slovan „tekl“ o dva góly.
Zajímaví hráči a skvělý stadion
Fotbal to byl opravdu zajímavý.
Kvalita dost slušná.
Slovan Bratislava má opravdu hodnotné hráče a my se zaměřili především na tři. Na Jaromíra Zmrhala, odchovance Slavie, Juraje Kucku, někdejšího sparťanského srdcaře a Giorgiho Chakvetadzeho, který by dle našeho názoru za pár let mohl nastoupit v předním klubu některé z top lig. Ve Slovanu je nyní na hostování.
A co jsme fotbalově vysledovali? Zmrhal byl naprosto neviditelný. Kucka má nadále obrovský přehled ve hře a Spartu by jistě ještě zvládl (Brian Priske ho údajně nechtěl, pozn. red.) a Chakvetadze je zkrátka fantastický fotbalista, ačkoli v některých úsecích zápasu to měl těžké.
Slovan nakonec uhrál alespoň plichtu. Na 2:2 srovnával v nastavení Andre Green (více než čtyřicet startů ve druhé anglické lize za Aston Villu).
V dalším domácím zápase čeká Slovan velké derby proti Trnavě. Kotel se tak už při děkovačce připravoval vulgárními výkřiky.
A ptáte se, jestli to byl zážitek? Svým způsobem je každá návštěva jiné fotbalové kultury zážitek, takže ano. Ovšem atmosféra byla špatná. Potvrdilo se totiž to, že bychom si měli vážit toho, co v Česku máme. Alespoň v rámci fotbalu.
Slovensku můžeme závidět maximálně tak krásný stadion.
Toť vše.