Deset tisíc měsíčně, sotva se uživí. I to je zákulisí profesionálního fotbalu v Česku

Když se řekne fotbalista, hodně lidí si pomyslí cosi o přepychu, drahých autech, luxusních dovolených v Karibiku. Jenomže to se týká jen nejvyvolenějších. Realita bývá v mnoha případech úplně jiná.

V České republice jsou dvě profesionální fotbalové soutěže. První liga, letos podle sponzora Fortuna liga a druhá nejvyšší soutěž – Fortuna národní liga. Mezi elitou pobírají fotbalisté zcela logicky nejvyšší platy ve Slavii a ve Spartě.

Třeba před dvěma lety uvedl server iSport a Deník Sport, že největší hvězdy sešívaného klubu berou mzdu v rozpětí 800 tisíc korun až 2,7 milionu měsíčně. Sparťané zase 1.050 000 až 1.500.000 korun. U Bohemky to podle Deníku Sport tak slavné nebylo, hvězdy týmu prý braly gáži 90 až 110 tisíc korun. I přesto se ale jedná o nadstandardní příjem.

Ale ve druhé fotbalové lize to podle našich informací tak slavné není. Někteří hráči mají problémy s živobytím a zajistit se na časy po kariéře je nadlidský úkol. V některých případech si za práci vydělají deset tisíc korun měsíčně.

„Je to dost odlišné. Je dost hráčů ve druhé lize, kteří pobírají deset tisíc,“ sdělil redakci zdroj z fotbalového prostředí.

Blýská se na lepší časy?

V této souvislosti pracuje Česká asociace fotbalových hráčů (ČAFH) společně s mezinárodní organizací profesionálních fotbalistů FIFPro na dokončení revizí standardní hráčské smlouvy. Pokud vše proběhne, jak má, dle slov zástupců asociací by změny měly přijít před zahájením sezony 2023/2024.

Právě pro webovou stránku FIFPro o těchto věcech mluvil sedmadvacetiletý zadák Českých Budějovic David Broukal. Také on plánovanou revizi kvituje a říká, že on sám měl štěstí v podpoře rodičů, žil u nich až do svých dvaceti čtyř let.

„Někteří lidé dokonce říkají, že druhá liga by měla být poloprofesionální, ale já s tím nesouhlasím. Pokud jde o množství práce, kterou týmy a hráči odvádějí, pak je to téměř totožné s týmy v první lize. Máte minimálně dva dny se dvěma tréninky, trénujete každé ráno a hrajete jeden zápas týdně,“ citovala FIFPro Broukala.

Podle něj je třeba řešit i status osoby výdělečné činné. Dle jeho slov je v Česku většina hráčů OSVČ, nejsou tedy zaměstnanci klubů. Fotbalistovi tak náleží povinnosti platit daně, sociální a zdravotní pojištění. 

„Vznikne nám konečný daňový účet, který není snadné předem vypočítat, protože podstatnou část našich příjmů tvoří bonusy. Celková výše bonusů je v každé sezóně jiná, protože závisí na týmu, za který hrajeme, jeho výsledcích, počtu startů a dalších okolnostech. Pokud bychom byli zaměstnanci klubu, pak by naše daně a odvody na sociální pojištění automaticky řešil klub. Vše by bylo mnohem jasnější. Mohl bych si ušetřit více peněz na důchod a neměl bych žádné problémy s účetními. Naposledy jsem málem dostal infarkt, když mi účetní řekla, kolik ještě musím zaplatit finančnímu úřadu,“ popsal David Broukal.

David Broukal v utkání proti Spartě. Zdroj: PrahaIN.cz

Různé kluby, různé platy

Jak uvedl zdroj redakce z fotbalového prostředí, platové poměry jsou různé. Podle našich zjištění nalezneme řadu klubů v nižších ligách, které však vyplácí svým hráčům odměny za vítězství, ale i výplatu za jedno utkání.

Tyto částky by se měly pohybovat kolem dvou až tří tisíc za utkání a zcela logicky se jedná o sumu pro přední hráče týmu.

Další informace máme ze Středočeského kraje. 

Vždy prý záleží na majiteli. Ničím příliš výjimečným nejsou podobné odměny ani v těch nejnižších soutěžích, které bývají fotbalovou hantýrkou nazývány jako „prales“. Vůbec nejnižší ligou ve fotbalovém systému u nás je IV. třída, následuje III. třída. Až po postupu z těchto soutěží si fotbalista zahraje okresní přebor. 

Mládež v ligových klubech je kapitola sama o sobě. Víme ale i o smlouvě v kategorii U-16, kdy patnáctiletý fotbalista pobíral šestnáct tisíc korun měsíčně. Takže více než někteří profesionální fotbalisté ve druhé lize.