Dvě výhry na penalty? Nervy, hodnotí trenér brankářů Matúš Kozáčik

ROZHOVOR: Dva barážové duely, dvě výhry na penalty. Česká fotbalová reprezentace je po dvaceti letech na mistrovství světa, na čemž se kromě gólmana Matěje Kováře podíleli i jeho koučové z reprezentace Radek Černý a Matúš Kozáčik. „Dvakrát postoupit na penalty, to jsou opravdu nervy,“ říká Kozáčik v rozhovoru pro server PrahaIN.cz

Ještě jednou gratuluji k postupu na vysněný Mundial. Jaké jsou bezprostřední pocity ani ne čtyřiadvacet hodin po utkání?

Je to něco výjimečného. Člověk si ještě ani neuvědomuje, jak ta cesta byla složitá a náročná. Naštěstí to má sladký konec.

Můžete prozradit alespoň něco málo z oslav?

Bylo to skvělé. V restauraci jsme si popovídali a poseděli s celým týmem, takže opravdu příjemné.

Obě utkání byla na morál, nic lehkého. Bez dobré kabiny by to nešlo, že?

Kluci spolu vycházejí výborně. Jak říkáte, bez toho by to nešlo, zvlášť když jsme měli tak těžké soupeře. Když je v kabině nadstandardní vztah, dá se porazit i silnější a kvalitnější soupeř.

Dvě barážová utkání, dvě penaltové loterie, co k tomu říct? Jako trenér gólmanů jste to musel prožívat dvakrát tolik.

Dvakrát postoupit na penalty, to jsou opravdu nervy. Nervové vypětí bylo obrovské. Jsem rád, že to vyšlo. Dobře jsme se na to připravili a nakonec jsme to zvládli. Nebylo to nic jednoduchého. Na druhou stranu lidé na stadionu i všichni, kteří to sledovali, mohli zažít emoční závěr. Bylo to nádherné a neskutečně vydařené.

Pokud se pletu, tak mě opravte, ale tuším, že během vaší hráčské kariéry se na exekutory penalt nepřipravovalo tak detailně jako dnes.

Ne, máte pravdu. Dříve se to tak podrobně nedělalo. Dnes už máme různé statistiky, analýzy a data, která se dají využít. Dřív to opravdu takhle nebylo, dnes poskytujeme hráčům daleko víc informací.

Bavil jsem se dnes s Luďkem Zelenkou, který říkal, že český realizační tým má na data a analýzy mnohem méně lidí než větší reprezentace. Je to tak?

Nevím, jak to mají konkrétně třeba právě Dánové, ale je pravda, že dnes jsou analytické týmy a staffy velmi početné. My jsme v menším počtu, ale když je práce precizní a poctivá, vyplácí se to. Teď se to ukázalo.

Česko je po dvaceti letech na mistrovství světa. Za ty dvě dekády byla reprezentace v různých obdobích, horších i lepších, ale jedna věc byla vždy stejná: měli jsme fantastické gólmany. Čím to je? Je to systémová věc?

Myslím, že je to tím, že s gólmany můžeme pracovat individuálně. Skupina je menší, většinou jde o tři, maximálně čtyři brankáře. Na druhou stranu jsou dnes standardem dva trenéři gólmanů. Když to porovnám s hráčskou skupinou, máme výhodu, že pracujeme v menším počtu, což se odráží ve výchově, dokážeme je vychovat velmi dobře.

Základna je tedy silná i do budoucna?

Určitě. Pravidelně se v každém ročníku a generaci objevuje minimálně jeden, dva, někdy i více kvalitních gólmanů, kteří se prosadí v zahraničí a mají obrovskou kvalitu.

Matúš Kozáčik je bývalý slovenský brankář a reprezentant. Během aktivní hráčské kariéry získal pět mistrovských titulů z české nejvyšší soutěže, jeden se Spartou, čtyři s Viktorií Plzeň, kde nyní působí jako trenér brankářů. Stejnou pozici zastává od ledna 2024 také u české fotbalové reprezentace, až dodnes. V realizačním týmu setrval i po odvolání trenéra Ivana Haška. Nyní ho čeká první mistrovství světa jako trenéra gólmanů

 

Kromě toho trénujete i plzeňskou Viktorku. Zatímco někteří během reprezentační pauzy odpočívají, vy jdete znovu do práce.

Dá se to. Časově je to náročné, o tom žádná, ale je obrovská prestiž být v Plzni, jednom z nejlepších klubů v Česku. Reprezentace je pak ještě něco extra.

Je právě postup na mistrovství světa největším úspěchem vaší trenérské kariéry?

Jeden z největších určitě. Zpětně to člověk vyhodnotí ještě pozitivněji, ale už teď samozřejmě mohu říct, jak je to úžasné.

Jak se těšíte?

Hodně. Je to hrozně rychlé. Člověk se v tom ještě před a během utkání s Dánskem nechtěl příliš pitvat, protože to bylo velmi blízko, ale zároveň daleko, jak jsme viděli. A teď? Šampionát najednou začíná už za dva měsíce. Je to všechno strašně rychlé, tak jsem sám zvědavý.