Fotbalista Rajnoch: Turečtí fanoušci? Musíte zažít! Poznal jsem muslimský svět

ROZHOVOR Jan Rajnoch je bývalý profesionální fotbalista. Odchovanec pražské Sparty si vyzkoušel několik fotbalových štací, včetně těch zahraničních. Na domácí půdě působil například v FK Mladá Boleslav, Slovanu Liberec či 1. FC Slovácko. Mimo naše hranice pak delší dobu v Turecku, v mančaftech jako Sivasspor nebo MKE Ankaragücü. Dnes trénuje rezervu Motorletu Praha, je také fotbalovým expertem.

Po stěhování do Prahy jste začal s fotbalem ve Spartě. Proč zrovna tam?

Já vyrůstal v Liberci, kde rodiče po studiích pracovali. Poté jsme se stěhovali do Prahy. Rodiče zde dostali práci v nemocnici. Nastupoval jsem tu do první třídy. Volba Sparty byla jednoduchá. Bydleli jsme na Malé Straně, Sparta byla nejblíž. Ačkoliv mě často vozil děda, který bydlel ve Vršovicích, a byl Bohemák. Tak nějak blíže měl ale ke Spartě. Hlavně ty logistické důvody, že to byl kousek, zapříčinily, že jsem šel na nábor Sparty.

Nechtěli rodiče dalšího doktora do rodiny?

Já myslím, že určitě chtěli. Rodiče vždy chtějí, aby je děti nějakým způsobem kopírovaly, nebo po nich převzaly agendu. V tomhle případě tu doktořinu. Nicméně, vyvinulo se to tímhle směrem, a skončilo to u fotbalu. Já sem ani nikdy nepočítal, že bych mohl hrát profesionálně. Tím, jak mě to bavilo a nějakým způsobem jsem se vyvíjel, jsem u toho zůstal.

Naši samozřejmě chtěli, abych měl školu. Ve finále jim bylo jedno, jakou. Přestože jsem byl na gymnáziu, tak jsem v tu dobu viděl jenom fotbal. Poté jsem začal studovat na FTVS, ale toho jsem nechal. Věnoval se dál jenom fotbalu.

Zdroj: Instagram Jana Rajnocha

Přechod do chlapské kategorie je pravděpodobně nejtěžší část fotbalové kariéry.

Jednoznačně přechod do seniorské kategorie je nejtěžší. Já to teď sám vidím, jelikož trénuji. Přechod z dorostu je nejdůležitější část. Jsou to dva naprosto odlišné světy. Samozřejmě jsou náročné přechody z žáků do dorostu a podobně. Tam je to hlavně o vztahu dětí ke sportu. Každý věk má svá specifika. Já v mládežnických letech nebyl příliš výrazný. Jenže při přechodu k dospělým mi ten styl hry sedl. Tím pádem jsem se mohl rozvíjet dál. Dostával jsem šance v béčku Sparty, pak na hostování, poprvé v Mladé Boleslavi, pak už liga. Pokud chce někdo ve fotbale něco dokázat, tenhle skok musí bezpodmínečně zvládnout.

Trénujete rezervu Motorletu. Nelákal vás mládežnický fotbal?

Určitě lákal, na Motorletu jsem prošel všemi dorosteneckými kategoriemi. Po nějaké úvaze, jak klub směřovat dál, jsem vymyslel koncepci ohledně fungování klubu. Spočívá v tom, aby měl klub možnost vychovávat vlastní talenty. Ty mohou být pro svůj tým, ale pokud bude potenciál, mohou jít dál. V tu chvíli jsem se rozhodl, že převezmu béčko. Chodí k nám dorostenci, aby nakoukli do dospělého fotbalu, později třeba i do hlavního týmu. Máme občas i společné tréninky. Nejstarší dorost je v klubu na podobné úrovní stěžejní věcí.

Co říkáte na ostatní amatérské a poloprofesionální kluby z Prahy?

Každý klub to má postavené na něčem jiném. Nechci úplně hodnotit ostatní týmy. Ať už je to Loko Vltavín, Admira, Meteor, to jsou ty nejznámější. Jak už jsem říkal, každý to má na trochu odlišné bázi. Nicméně sympatická cesta mi přijde ta klubu Tempo Praha. Staví to na výchově od nejmenších. Podobnou cestou chceme jít na Motorletu. Do tří let bychom chtěli mít v základní sestavě třetí ligy třeba sedm nebo osm odchovanců. To je reálné. Ta cesta ale chvíli trvá. Možností je i posílání hráčů do vyšších soutěží. Meteor to dělá s mládeží taky dobře. Nechci ale hodnotit ostatní. Koukám jen na svůj klub, i kdybych k tomu měl třeba výhrady, není to však moje věc.

V dalším pražském angažmá, tedy v Ďolíčku, jste byl kapitán. Jaký je rozdíl v zázemí Sparty a Bohemians?

Co se týče mládeže, Sparta má dnes prvotřídní tréninkové centrum na jednom místě. Za nás to bylo trochu jiné. Jako žáci nebo dorostenci jsme cestovali na tréninky po Praze. Nebyl tam takový komfort. V zimě byly tréninky na škváře. V té době nebyla infrastruktura ani v tak velkém klubu špičková. Každopádně je jasné, že servis byl oproti menším klubům na vyšší úrovni.

Asi nebudu hodnotit, jak to fungovalo v chlapech Sparty a Bohemky. Jsou to odlišné světy i dnes. V tu dobu jsem řešil pouze fotbal. Byl jsem šťastný, že můžu hrát ligu, ostatní mě nezajímalo. Mohl jsem se tam učit od zkušených ligových hráčů, nabírat zkušenosti. Tohle pro mě bylo nejpodstatnější. Zda jsem měl nové nebo staré tričko na trénování a podobné věci, tak to mi v tu dobu bylo jedno. Žil jsem jen fotbalem.

Zdroj: Instagram Jana Rajnocha

V Mladé Boleslavi do dnešního dne vzpomínají na postup přes Olympique Marseille.

Tam se to všechno skvěle sešlo. Byl tam trenér Uhrin. Ten si mě vytáhl už v Bohemce. Pak zase ze Slovácka do Boleslavi. Snad se na mě nebude zlobit, ale jeho taktika v tu dobu byla dát více branek než soupeř. Bylo to jednoduché. On měl ale neuvěřitelně dobrý čich na hráče. Dokázal odhadnout potenciál, poskládat mančaft tak, aby fungoval. Byli tam často hráči, nechci říct přímo problémoví, ale přeci jen takoví raubíři. Marek Kulič, Radim Holub, Marian Palát a samozřejmě já. Strašně si to ale sedlo. To byl skvěle poskládaný tým.

Asi jsme nemohli porážet Marseille každý zápas. Ta konstelace utkání se vyvinula tak, že se nám to povedlo. Šli jsme za tím, k tomu jsou potřeba samozřejmě schopnosti. Markové Matějovský a Kulič a další hráči. To byl silný mančaft. Ten zápas se nejprve nevyvíjel příliš dobře, pak se ukázala soudržnost týmu a taky právě ty schopnosti.

Základní jedenáctka před zápasem proti Marseille. Zdroj: Instagram Jana Rajnocha

Nebyly v kabině hádky, kdo si vymění dres s Franckem Ribérym nebo Samirem Nasrim?

Hráči Marseille byli v tu chvíli naprosto zdrcení. My byli zase v obrovské euforii. Oni hned odešli ze hřiště. Myslím, že dres si nikdo nevyměňoval.

Bylo těžké proniknout do kabiny po přestupu do Turecka?

Já tam měl slovenské spoluhráče, tak to bylo lehčí. Jenže když je v týmu víc hráčů ze stejné země, tak je to sice fajn, ale na hřišti se pak musíte spolehnout na spoustu těch dalších. Jestliže individuálně neprolnete do kabiny, tak to pak nemůže fungovat. Zažil jsem několikrát hráče, kteří se bavili pouze se spoluhráči ze své země. To bylo i s cizinci u nás. Já se vždy snažil pochopit mentalitu kabiny. V tomhle případě muslimský svět. To je prostě něco úplně jiného. Člověk to musí pochopit a třeba znát jejich zvyky a rituály. Pak ho kabina přijme a je větší šance se prosadit.

Snažil jsem se být součástí týmu, normálně komunikovat. Týmový duch je důležitý. Přátelé tam mám dodnes. Také tam rád jezdím na dovolenou, znám to tam.

Zdroj: Instagram Jana Rajnocha

Fanatismus tureckých fanoušků není tajemstvím. Zažil jste někdy situaci, při které jste měl strach?

Když jsme jezdili na zápasy Galatasaraye nebo Fenerbahçe, tak na náš autobus létaly kameny do oken. Taky na nás házeli dýmovnice. Tuzemští hráči na to byli zvyklí. My na to ze začátku koukali trochu zděšeně. V Turecku je tohle normální. Byli tam všude policajti, ale stát se může cokoli. Ale přímo strachem bych to nenazval, lidi prostě dávali najevo, že tam nejsme vítaný.

V Turecku je na stadionech úžasná atmosféra. Ale také v Německu jsem zažil své. Atmosféra na Borusii Dortumund je neskutečná, to stejné na stadionu Schalke.

Ukázka tureckých fanoušků

Cizinci v kabině... jak se stavíte k internacionalizaci v našich klubech?

Náš fotbal není v nejlepší kondici. Byla tam určitá stagnace. Internacionalizaci neříkám ani ano, ani ne. V dnešní době jsme stát, který by měl vychovávat svoje hráče. Je to lepší než jít cestou nákupu drahých hráčů ze zahraničí. Ale děje se to. Cesta Slavie je třeba trochu jiná v tom, že mají nejvyšší cíle i v Evropě. Finance na to mají. Ačkoliv tam teď bylo, a stále je mnoho zahraničních hráčů, tak dávají prostor slušnému počtu odchovanců. Spoustu kluků mají na hostování ve druhé a třetí lize. Sparta teď vyhrála derby s osmi odchovanci. Všichni jsou nadšení, včetně mě. Teď jde ale o to, aby ty kluci dostávali prostor nadále. Nejen ve Spartě, ale i v jiných klubech. To všechno začíná od mládeže. Je důležitá dobrá vzdělanost trenérů, akademie i další faktory. Mám to teď hodně v hlavě, jelikož to řešíme na OFS Praha – západ.

Výchova talentů je důležitá také pro budoucí generaci možných reprezentantů. Jak vidíte momentální fotbalovou reprezentaci?

Ten přerod je postupný. Už jen naše účast v baráži Mistrovství světa je úspěch. Ten tým potenciál má. Uvidíme, co na to soupeř. Myslím, že je zkušenější. Také hraje v domácím prostředí. To jim hraje do karet. Přeji si, aby se to povedlo. Nicméně v případě neúspěchu bych z toho nedělal tragédii. Tým se dostává do produktivního věku. Čekají nás další akce. Věřím, že ti kluci mají co říct. Nezapomínal bych také na generaci, která nastoupí po nich. Nastavením akademií a podobných věcí se to snad začne projevovat. Strach o český fotbal nemám.

Zdroj: Instagram Jana Rajnocha

Už jsme se bavili o vašem trénování. Spousta bývalých ligových hráčů se vydává touto cestou. Co říkáte na Tomáše Řepku?

Na trénování musí mít člověk vlohy. Je to druhá strana barikády. Můžete být skvělý fotbalista, ale špatný trenér. Naopak průměrní fotbalisté mohou být skvělými trenéry. Je to u každého jinak. Pravdou je, že k trénování se často dostávají plejeři, kteří byli vůdčími osobnostmi, když ještě hráli. Trenéři jsou dnes hlavně psychologové a manažeři. Kouč musí mít také vizi, kam chce svůj tým směřovat.

Nechci hodnotit, zda bude Tomáš Řepka dobrý trenér. Jsem ale sám zvědavý, kam Tomáš míří. Cíle má vysoké. Těžko říct, jestli se mu to povede.

Vzpomínáte na hráče, kteří dokázali strhnout kabinu, když se nedařilo?

Těch byla spousta. V Bohemce Libor Janáček. Na Slovácku zase Honza Nezmar. Oni tomu dokázali dát tvrdší ruku, když se nedařilo. V Mladé Boleslavi to byl zase Marek Kulič. Pak Radek Kováč v Liberci, ten byl také správný hecíř. V tom mužstvu je důležité někoho takového mít, kdo dokáže spoluhráče seřvat nebo povzbudit. Někdy je zase potřeba promluvit, poradit. Tam to není o tom, že by si v kabině někdo vybíjel zlost. Naopak někdy je potřeba kádr uklidnit. Tam je to všechno o nastavení mančaftu a psychologii. Psychologie mě dost baví, a věnuju se tomu. Možná kdybych se tomu věnoval dřív, tak by to bylo ještě lepší.

V současné době děláte také fotbalového experta. Popište nám svůj den, když se hraje Fortuna liga.

Většinou vím dopředu, který zápas komentuji. Petr Svěcený se snaží, aby expert měl nějaký tým třeba dvakrát po sobě. Je to pak lepší, ten tým má načtený. Jsem za to rád. Teď jsem měl třikrát v řadě Slovácko. Pak už si o něm ani nemusím příliš studovat. Spíš o druhém týmu. V týdnu dostáváme scénář, jak bude studio vypadat. Informace, na jaká témata se zaměříme. Vše si sepíšu. Příprava zabere nějaký čas, ale moc mě to baví. O víkendu se snažím sledovat většinu zápasů. Kvůli maskování a tak dále máme chodit do studia půl hodiny předem. Já chodím ještě dřív. Rád si dám v klidu kávu, projedu si sestavy, dopíšu si nějaké informace. Většinou se hrají zápasy ještě před studiem, tak na ně koukáme. Doma kouknu na první poločas, pak jedu do studia, tam to dokoukám. Českou ligu mám nejraději. Nemá to kvalitu anglické a německé, ale mně je prostě nejbližší. Raději si pustím naši ligu než Premier League nebo Bundesligu.

Zdroj: Twitter Jana Rajnocha

Koho tipujete na vítěze Fortuna ligy?

Kdybychom se spolu bavili ještě před týdnem, tak řeknu, že Slavii. Prohrou s Karvinou a pak i v derby se Spartou se jejich ambice trochu přibrzdily. Před týdnem bych o sešívaných nepochyboval. Jsem Sparťan, ale beru sílu ostatních týmů. V tuhle chvíli nedokážu tipovat. Ještě nás čeká nadstavba. Těch zápasů bude hodně. Teď nás čeká klíčové kolo. Hlavně nedělní zápasy. Sparta možná díky derby chytne lauf. Teď se opravdu může stát všechno.