Hóóónza Berger. Démon z Letné slaví šestašedesát

VIDEO Právě dneska slaví 66 let. Dvakrát šest, číslo, které k němu patřilo. V té době ještě neměli hráči svá stálá čísla, základní sestava se musela vejít od jedničky po jedenáctku. Ale když byl na sparťanské soupisce Jan Berger, byla v první polovině osmdesátých let takřka jistota, že šestka bude jeho.

Dnes se o české fotbalové GAMBRINUS LIZE říká, že je atletická, běhavá, tvrdá, ale kreativní nápady a originalitu aby v ní fanoušek pohledal od chvíle, kdy Pavel Horváth pověsil kopačky na pípu.

A tak může jen poslouchat vzpomínky dědů, co uměla s balónem generace Vízka, Panenky nebo Veselého. Suverénně nejvíce legend ale koluje kolem dnešního oslavence, který uměl skvěle bavit na hřišti i mimo něj.

Bylo mu pětadvacet, když se po jednom zápase opil, sprostě nadával na režim i prezidenta Husáka a nakonec prohlásil, že odsud emigruje. Bavíme se o roce 1981, kdy si Gustáv Husák zrovna potřetí nechal 99,96 procenty voličů schválit svůj projekt normalizace.

V té době byl Berger na vrcholu slávy- rok předtím dovedl nároďák k zlatým medailím na olympiádě i bronzu na Euru, na Spartu chodily desítky tisíc diváků hlavně na něj. „Hóóónza Berger“, to byl oblíbený pokřik letenských tribun. Sparta se po nepovedených sedmdesátých letech vracela do špičky a fenomenální šestka byla při tom comebacku hlavní postavou.

Možná právě proto, že byl taková hvězda, skončil po alkoholovém incidentu na měsíc ve vazbě. Sparta s ním rozvázala smlouvu, musel do léčebny a pak po podmínečném odsouzení několik měsíců makal v fabrice. Divná doba. Naštěstí rok poté přišel do Sparty trenér Václav Ježek, a jeho prvním požadavkem byl návrat Bergera. A ten pak zářil snad ještě více než před nepovedenou pitkou.

Pražský rodák vyrostl v juniorce na Břevnově. Tam jej objevil slavný trenér Tomáš Pospíchal a nabídl mu ligové angažmá v Plzni. Na vojně ho povolali do Dukly, ale s tamním vojenským režimem trenéra Vejvody byl jako démon v takovém kontrastu, že nakonec i vedení armádního klubu raději souhlasilo, aby odvedenec svou službu vlasti dokopal ve Spartě. A tam odehrál své nejslavnější roky.

Nastupoval ve středu zálohy jako tvůrce hry, který rozdával dokonalé přihrávky a ještě přitom stíhal bavit diváky kličkami a jinými technickými kousky.

„Jan Berger byl skutečnou vůdčí osobností, na hřišti i v kabině. Tvořil hru, neměl výraznou slabinu. Četl výborně hru, byl tam, kde měl být, skvěle držel balon – nikdo mu ho nevzal, uměl založit akci, vyvézt míč, přihrát, i zakončit třebaže nebyl vyslovený střelec. Běhavý, bojovný, odmítal porážku a vedl ostatní,“ vzpomínal na jeho hru slavný fotbalový novinář Stanislav Hrabě.

Chtěl ho i Real Madrid, nabízel mu miliony, ale Berger odmítl. Ani zpětně toho prý nelitoval. Na Letné byl králem, měl tu rodinu a se Spartou vyhrával tituly. Byla to slavná éra trenéra Ježka, kdy na Letné dostal napráskáno i Real nebo Juventus. Berger byl roku 1984 vyhlášen nejlepším fotbalistou Československa, stála na něm i reprezentace.

Bergerova penalta porazila Juventus

Pak trenér Ježek přijal další nabídku ze zahraničí a do Sparty přišel slovenský trenér Ján Zachar. Šílenec do taktiky a kondice hřebíkovského ražení, který nějaké frajeřiny na hřišti i mimo něj netrpěl.

Berger se okamžitě stal jeho „oblíbencem“. Vzpomínky prakticky všech spoluhráčů popisují neuvěřitelné vzájemné scény, ke kterým docházelo hlavně na dlouhých předzápasových soustředěních, ve kterých se pedantický kouč vyžíval.

Osobitý trenér rozdával pokuty a točil se sestavou, fanoušky ale měla na své straně legenda. „Může za to Zachar,“ to byl oblíbený pokřik sparťanského kotle. A s ním v polovině osmdesátých let už opravdu nebyla legrace.

Sezóna 1985/86 dopadla tak, že Sparta, král minulých ročníků, skončila v lize druhá za Vítkovicemi. Berger měl přislíbeno, že může odejít do Švýcarska (za socialismu se do ciziny pouštěli pouze „zasloužilí“ fotbalisté). A trenér Zachar už věděl, že si má hledat jiné angažmá. Jenže ještě zbývalo na konci sezóny finále poháru, ve kterém Sparta hrála proti Trnavě a byla velkým favoritem.

Berger po letech v knížce přiznal, co se tehdy odehrálo: „Teď už to snad můžu sparťanskejm fanouškům prozradit a snad už nám dokážou po letech odpustit. Už jsme měli jistou účast v Poháru UEFA, ale v Jelšavě bylo na programu finále Československýho poháru proti Spartaku Trnava. Dohodli jsme se, že nesmíme dopustit, aby se Zacharovo jméno vobjevilo na nějaký trofeji, kterou získá Sparta. Prostě jsme se mu pomstili za všechno a zápas vodehráli na půl plynu. I po prodlužení to byla pořád remíza 1:1, takže došlo na penalty. Pepa Chovanec nedal tu první, já zase poslední. Zachar utřel nos, pohár získala Trnava“.

I tenhle svéráz patří k legendám, na které se ještě po desetiletích vzpomíná. Slavie měla tehdy Veselého, Dukla Vízka, Bohemka Panenku a Sparta Bergera.

A o jakém plejerovi z GAMBRINUS LIGY 2021/ 2022 budeme vyprávět vnukům my?