foto: Wikimedia Commons, David Sedlecký, k užití pro média/Luděk Zelenka
ROZHOVOR: Pamatujete si, co jste dělali při poslední účasti Česka na mistrovství světa ve fotbale? Autor 92 ligových branek a nyní komentátor a expert České televize Luděk Zelenka vzpomíná. V rozhovoru pro PrahaIN.cz také vysvětluje, jak výjimečnou věcí účast na Mundialu pro český fotbal je.
Jak velký rozdíl je být na MS a není?
Už jen kvůli frekvenci našich účastí na MS je dostatečně vypovídající, jak vzácné to je. Prestiž je sice o něco menší, jelikož se počet účastníků rozšířil na 48, nicméně z pohledu Evropy jde pouze o tři místa navíc. Jedné generaci fotbalistů se to může podařit jednou, možná dvakrát, ale i jednou je to skoro zázrak. Je to velká věc. Když to přeženu, už není ani tolik důležité, jak na tom MS budeme vypadat, protože už samotná účast je velmi prestižní záležitostí. Mediální zásah, který to bude mít, je strašně důležitý. Je to jedna z mála pozitivních věcí v rámci českého fotbalu. Takových momentů potřebujeme víc, aby se na český fotbal nepohlíželo skrz prsty.
Šulc, Krejčí, Souček. Změní se díky tomu pohled na generaci těchto hráčů?
Samozřejmě, že když máte v CV účast na mistrovství světa, je to velký bonus a věc, kterou nikdo neopomene. Možnost tam startovat a ukázat se může hráčům výrazně zvýšit renomé. Říká se, že když odehrajete sto zápasů v lize, odpovídá to dvěma až třem povedeným utkáním v evropských pohárech, alespoň tak nám to říkali trenéři. Ale mistrovství světa? To je ještě o další kus dál. Vzpomeňme na generaci Šmicera a Nedvěda, kteří udělali na ME v Anglii obrovský úspěch. Všichni byli v té době ještě relativně bezejmenní, ale následně okamžitě přestoupili do velkých klubů.
Kluci teď mají přes dva měsíce na to, aby se připravili a byli konkurenceschopní. Sportovně to ale úplně necítíme, protože barážové zápasy byly, jaké byly, nemusíme si nic nalhávat. Bylo to vydřené, urvané silou a na morál. Soupeři na MS jsou ovšem natolik specifičtí, že to bude vlastně úplně jiný sport a naše reprezentace může vypadat úplně jinak.
Psali jsme
ROZHOVOR: Dva barážové duely, dvě výhry na penalty. Česká fotbalová reprezentace je po dvaceti letech na mistrovství světa, na čemž…
Dvacet let od poslední účasti na MS. Co jste dělal v roce 2006, kdy Tomáš Rosický, Jan Koller a další váleli v Německu?
Už je to opravdu dlouho. V roce 2006 jsem byl v Brně a očekával jsem narození druhého syna Samuela. Byli jsme v plném zápřahu a očekávání, připravovali jsme všechno, abychom Samuela přivítali v co nejlepším prostředí.
Zápasy reprezentace jsem prožíval s kamarády Davidem Horejšem, Petrem Švancarou a Honzou Trousilem. Chodili jsme samozřejmě do hospody a emoce byly obrovské. Vzpomínám na zápas s Amerikou, kdy jsme vyhráli 3:0, řvali jsme, zpívali, bylo to zkrátka skvělé. Připomenu, že jsem byl mezi náhradníky výběru, který tam jel.
Na to jsem se právě chtěl zeptat. Neberu fotbalisty, kteří se třeba v první lize pohybují na hraně základní sestavy, ti asi nepočítají s tím, že by se MS mohli podívat. Ale jak to přesně je a bylo u hráčů jako vy, kteří tam jsou jednou nohou... „Pojedu, nepojedu?“ Vy říkáte, že jste fandil, ale co další? Přejí to pak vůbec týmu, když se třeba do nominace těsně nedostanou?
Záleží na tom, jak blízko nominaci jste. Já jsem měl sedmnáct náhradnických nominací, kdy jsem byl mezi osmi náhradníky. Tenkrát bylo 22 hráčů, ale Koller, Baroš a Šmicer jezdili na všechny srazy. Nebyly výjimky, že by se jim nechtělo jet. Měli své pevné místo v týmu. Další hráči neměli šanci se přes ně dostat a já to respektoval, byl jsem s tím smířený.
Nemůžu mluvit za ostatní. Já jsem to klukům přál. Když ale někdo v nominaci není a myslí si, že měl jet, dokážu si představit, že to v něm může vyvolat pocit nepřejícnosti vůči konkrétnímu hráči nebo celému týmu. Já jsem to tak ale nikdy neměl. V naší brněnské partě jsme reprezentaci samozřejmě přáli, fandili a skandovali jsme opravdu hodně.
Jak se těšíte na MS v nové pozici? Hádám, že se štábem České televize nebudete chybět.
Na MS se těším. Zažil jsem už spoustu ME, bylo jich asi pět. Jsou to výjimečné akce i z pohledu České televize, věnuje se jim velká pozornost, štáby tím žijí a mají skvělé podmínky. Jde o natolik sledované zápasy, že jste neustále v centru dění. Budeme dělat desítky utkání, i když některá upřímně nebudou tolik zajímavá – pro české fanoušky mohou být méně atraktivní a navíc v nevyhovujících časech. Nic to ale nemění na tom, jak výjimečná akce to bude a jak pečlivě se na ni budu připravovat.