Krmenčík přestupuje. Srovnání Jakarty a Prahy aneb 10 milionů versus 1 milion

Michael Krmenčík následuje dalšího slávistu a vydává se na dobrodružství do indonéské Jakarty. Pro oko českého diváka se fotbalová liga v  jihovýchodní Asii může jevit jako neznámá. Nicméně už při transferu stopera sešívaných se ukázalo, že zájem o fotbal je zde enormní. Duo exslávistů čeká více než desetimilionové město, ale také vášeň fotbalových fanoušků. Jak si poradí?

Kontroverzní, tak to je nejčastěji zmiňované přídavné jméno ve spojitosti s Michaelem Krmenčíkem. To nejen od novinářů, ale také od všech fanoušků. Začalo to už kdysi dávno v Plzni. Byl historicky prvním plejerem, jenž byl ve Fortuna lize zpětně potrestán za simulování. Za to si vysloužil pokutu čtyřicet tisíc korun.

Další prohřeškem byl opilecký exces za volantem. Vozidlo hráče nabouralo čtyři zaparkované vozy. Vyšetřování však ukázalo, že vůz řídila jeho žena. Prý.

„Policisté na základě konkrétních skutečností zjistili, kdo při nehodě vozidlo řídil. Třiadvacetiletému řidiči byla v příkazním řízení udělena finanční sankce,“ řekl pro iDNES.cz policejní mluvčí Tomáš Hulan.

Krmenčík ani Viktoria Plzeň se pak k situaci nevyjádřili.

Zahraničí nevyšlo, návrat do Česka

Útočníka s čichem na góly pak čekalo zahraniční angažmá. V Bruggách to ale nevyšlo přesně podle jeho představ. Vydal se tedy na hostování do Řecka. A tam dle svých slov ožil. Neustále zmiňoval, jak je v jižní Evropě šťastný. I přesto následoval návrat do Česka.

O něm se spekulovalo delší dobu. Došlo na trojlístek mančaftů, které byly v řešení. Nikoho nepřekvapí, že se mluvilo o třech kandidátech na titul posledních let. Krmenčík a Plzeň, tak to bylo nejznámější spojení, jelikož v západočeském klubu vyhrál tři tituly. Ale v éteru se zmiňoval i transfer do historicky nejúspěšnějšího klubu v Česku, tedy Sparty.

Věci ale nabraly jiný spád. Michael Krmenčík přestoupil do kádru trenérského mága Jindřicha Trpišovského. Vršovický klub přivítal forvarda vskutku originálně. Přivítací video uváděl legendární český komik Petr Čtvrtníček. 

„Ano, mohli jsme pro vás natočit normální uvítací spot, prostě takovou klasiku. A krásnou, umělý les, falešné sovy, vyprávět vám pohádky z mechu a kapradí. Do toho postavit takhle malinkatý krmelec! Ale my jsme řekli ne. Když Krmelec, tak pořádnej! My jsme vám radši přivezli útočníka, který dokáže dát devadesát dva soutěžních fíků...,“ vítal známý český komik novou posilu.

Uvítací video pak připomínalo více než patnáct let starou reklamu na Vodafone, kterou uváděl spolutvůrce dnes už zaniklého pořadu Česká soda. 

„Největší ostuda“

Slávistický forvard pak dokázal vzbudit emoce proti týmu, jenž ho fotbalově vychoval. 

Utkání mezi Slavií a Plzní by se dalo nazvat válkou. Přemíra skluzů, množství tvrdých zákroků, zkrátka duel mezi prvním a druhým týmem tabulky neznal bratra. „Krmelec“ nastoupil na travnatý pažit v Edenu v děvetapadesáté minutě. Vršovický stánek doprovodil ovacemi do sprch Jana Kuchtu a ex-plzeňský útočník nastoupil proti svému bývalému zaměstnavateli. 

Ale nejen bývalému zaměstnavateli, ale také klubu, kde si vytvořil některá přátelství. V tu chvíli asi málokdo tušil, že tomu bude po duelu konec. 

Krmenčík v závěru utkání upravil skóre klání na konečných 2:0 a slavil... použijme slova fotbalového novináře a moderátora pořadu Tiki Taka Petra Svěceného - „Jako kdyby rozhodl finále Ligy mistrů.“

To ihned rozpálilo emoce všude. Krmenčík si pak neodpustil ani lehké strkanice se svými bývalými spoluhráči. 

„Krmenčík je největší ostuda, co kdy v Plzni byla,“ napsal na svůj Instagram plzeňský patriot David Limberský. 

Lavička, zranění 

Euforie Michaela Krmenčíka ale dlouho nepokračovala.

Několik zápasů pak ještě odehrál, ale poté už následoval pobyt na lavičce. Góly pak střílel především pouze za rezervu. Třeba po zápase v Konferenční lize o to prý sám požádal. „Michael Krmenčík sám po zápase v Istanbulu požádal trenérský tým, aby mohl za B-tým nastoupit a odehrát delší časový úsek kvůli své absenci v minulých dvou zápasech,“ řekl tiskový mluvčí klubu Michal Býček.

K tomu se pak přidalo zranění. Zbytek sezony pak strávil Michael Krmenčík na marodce. 

Málokdo tedy předpokládal, že by si ho sešívaní nechali v kádru. 

Indonésie volá!

A opravdu se tak nestalo.  Michael Krmenčík nebude v další sezoně svěřencem Jindřicha Trpišovského. Odchází do indonéské Jakarty. 

Do té ohlásil přestup už před několika dny další slávista Ondřej Kúdela. A hned poznal, že ho čeká bouřlivá atmosféra a vášeň tamních fanoušků. Na letišti ho přivítaly stovky příznivců kádru Persija.

Klub Persija Jakarta se umístil v minulé sezoně na osmé pozici Ligy 1, tedy nejvyšší indonéské soutěže. Mančaft hraje své domácí zápasy na stadionu Sumpah Pemuda, jenž oplývá kapacitou více než třiceti tisíc míst. 

Oba exslávisté se mohou těšit na „nejlepší“ fanoušky v Indonésii. Tedy alespoň, co se týká průměrné návštěvnosti. Persija Jakarta držela v poslední sezonách v této statistice prvenství. 

Jakarta versus Praha

Oba fotbalisté si budou muset zvyknout na odlišný styl života.

Jakarta je hlavní a největší město celé Indonésie. Žije zde přes deset milionů obyvatel. V  případě, že počítáme celou aglomeraci (uskupení vzájemně blízkých sídel města), tak tu napočítáme 26 milionů žijících. 

To bude pro Krmenčíka a Kúdelu značný rozdíl oproti Praze. Připomeneme, že ta má něco přes 1.2 milionů obyvatel. Ale Jakarta není o tolik rozlehlejší než hlavní město Česka. Rozloha činí cirka o 160 kilometrů čtverečních více než matka měst. Indonésie je zkrátka státem s jednou z největších hustot zalidnění vůbec. 

Místo procházek po Karlově mostě či obdivování Orloje, čekají české fotbalisty úplně jiné památky. Třeba národní monument Monas, ten meří přes 130 metrů a otevřen pro veřejnost byl roku 1975.

Národní Monument v Jakartě. Zdroj: Google maps

S vysokou hustotou zalidnění souvisí i počet sledujících klubu například na sociálních sítích. Ačkoliv tento počet nikterak neudává prestiž klubu, tak v dnešní době se jednoduše kouká i na tyto čísla. Facebook, Instagram i Twitter jsou zkrátka fenomény dnešní doby. 

Právě Persia Jakarta má na Facebooku 1,5 milionu sledujících. A co Instagram? Tam dokonce 3,2 milionů. Nabízí se porovnání s bývalým zaměstnavatelem dvojice posil pro indonéský celek. Sešívané sleduje na Instagramu 166 tisíc lidí, na Facebooku 145 tisíc uživatelů. 

Krmenčík i Kúdela jsou pro Jakartu hvězdnými posilami, na tom se shodne většina tamních příznivců. Můžeme pak porovnat jaké ohlasy získal na Facebooku přestup útočníka Slavie. „Krmelec“ si v Indonésii vysloužil po oznámení přestupu 14 tisíc lajků. Když šel do Edenu, tak to bylo zhruba o 12 tisíc méně.

Na Instagramu příspěvek o statistikách nové posily Krmenčíka održel přes 90 tisíc lajků. A kdysi ve Slavii? Přes jedenáct tisíc reakcí. 

Krmenčík fotbalově vyrostl v Plzni, co pivo?

Ačkoliv profesionální fotbalisté by si měli držet životosprávu, tak netřeba si nalhávat, že nikdy pro skleničku piva či vína nesáhnou. 

Exslávisty čeká kulturní rozdíl. Alkohol v Indonésii není běžnou součástí života jako třeba v Evropě. Pije se tu spíše sporadicky, především v turistických oblastech. Na alkohol je tak uvalena i vysoká daň. S cenami si ale nejspíše fotbalisté lámat hlavu nebudou. 

Čepované pivo se tu najde také těžko. Ve většině případů se prodává lahvové. A ačkoliv si třeba Michael Krmenčík do Plzně kvůli svému excesu zavřel dveře, plzeňský pivní mok asi neoželil. V Jakartě ho ale nenajde.

Tvrdý alkohol je pak ještě méně rozšířený, a to díky tomu, že Indonésie je zemí se silnými muslimskými kořeny. Tohle opět profesionální fotbalisté nebudou muset řešit, ale pro zajímavost, jeden panák tvrdého alkoholu se svojí cenou podobá jako celá večeře v Indonésii.

Co Čech, to milovník piva. Kúdela s Krmenčíkem budou muset na nějakou dobu oželit české pivo. 

Ale asi jim to příliš vadit nebude. Podle webu wow.tribunnews.com by si zrovna Ondřej Kúdela měl během svého angažmá vydělat pořádný balík peněz. Za tři roky by na jeho bankovním kontě mělo přistát kolem 31 miliard rupií. To je cirka 50 milionů korun. 

Podobná (možná větší) částka se dá očekávat také u bývalého útočníka Slavie Michaela Krmenčíka. A to už by na doživotní příděl plzeňského piva stačilo.