foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Pavel Horváth
ROZHOVOR: „Za posledních pět měsíců jsem najel 25 tisíc kilometrů. V žádném případě si nestěžuji. Mám to takhle nastavené a jsem v podstatě pořád na cestě,“ říká v rozhovoru pro server PrahaIN.cz bývalý profesionální fotbalista, dnes trenér a expert Pavel Horváth.
Nedávno jsem dělal rozhovor s vaším velkým kamarádem Luďkem Zelenkou. Oba dva působíte ve veřejnoprávních médiích, on v České televizi, vy v Českém rozhlasu. Ptal jsem se ho, jestli si musí, lidově řečeno, dávat pozor na pusu.
Když jsem tam začínal, tak jsem také dostal upozornění, že „volů“ a dalších lehce vulgárních slov, která jsou ve sportovním prostředí víceméně normální, se mám vyvarovat. Toho se držím a není to velký problém. Občas, když cítím, že bych to slovo měl použít, tak ho použiji a nestydím se za to. Ke sportu to patří.
Co váš program po konci kariéry? Mnoho fotbalistů se těší, že bude mít konečně klid, ale vy teď trénujete třetí ligu, působíte v rozhlasu, často jste i v televizi... Není to ještě náročnější?
Řeknu vám k tomu to, že jsem za posledních pět měsíců najel 25 tisíc kilometrů. V tomto ohledu to není žádný šlágr, ale v žádném případě si nestěžuji. Mám to takhle nastavené a jsem v podstatě pořád na cestě. Na druhou stranu mám daleko víc osobního volna, ačkoli to není v jednom místě a v jeden den, spíš tak střídavě. Volna si najdu víc než během profesionální kariéry.
Jaký rozdíl byl mezi psychickou zátěží během kariéry a teď?
Je to úplně jiné. Když jdu koukat na fotbal jako expert, nebo o tom mluvím, tak nemám stres žádný. Snažím se být spravedlivý a jestli v uvozovkách někdy někoho natřu, tak si za tím stojím, protože to tak vidím. Že někdo dělá chyby, mě nevyvádí z koncentrace, protože vím, že to k tomu patří a snažím se je popsat lidem tak, jak to umím. Stres mimo hřiště mám tedy minimální.
Ale jsem trenérem třetiligového Mostu a tam si ten stres vytvářím na sebe sám. Prostředí je to jiné než mediální, protože tréninky a zápasy nějak probíhají a já jsem zkrátka náročný jak na sebe, tak i na hráče.
V trénování i vašem mediálním působení mají velký vliv sociální sítě. Něco řeknete ve studiu, prostřihy jsou hned všude a lidé nadávají. Jak tohle vnímáte? A čtete to?
Samozřejmě to vnímám, ale moc to nestíhám. Strávil bych nad tím spoustu času, který mohu využít jinde. Příjemnější je, když někam přijdu a někdo mi do očí řekne: „Bylo to dobrý, poslouchám to.“ Nebo na druhou stranu, stejně jako mi radili kolegové na začátku: „Tohle bys úplně neměl používat, tohle úplně neříkej.“ To jsou cenné rady, které jsem jako fotbalista neměl, dá se na tom pracovat a konstruktivní kritiku přijímám. Ale jestli si chce někdo zanadávat, to k té době patří. Na internetu je to anonymní, o to víc mi to ukazuje, že bych to neměl vůbec číst.
V kabině jsou asi už také jiné trendy, že? Nebo jak to je u vašich svěřenců?
Určitě. Museli jsme pracovat na různých věcech, aby to kluky bavilo. Chvíli to trvalo, protože ta generace zkrátka taková je, budou mít ten telefon pořád v ruce, budou chtít kontrolovat, co se stalo na Instagramu, odepsat nějaké holce, ta doba taková je. Ale myslím, že strhnout pozornost těch kluků na tři hodiny není zas takový úkol. Musím říct, že tohle se nám povedlo a mužstvo funguje.
Cítíte se v trenérské roli komfortně? Někteří bývalí fotbalisté jsou k tomu zrození, další se k tomu musí propracovat postupně.
Sám cítím, že se lepším. Začínal jsem, když mi bylo čtyřicet, teď už mi je padesát. Byť jsem prošel ČFL, druhou i první ligu, tak myslím, že jsem nasbíral spoustu zkušeností, které mohu dennodenně využívat. Sbírám reakce hráčů, fanoušků i nadřízených a kolegů, je toho hodně, z tohoto pohledu jich mám hodně. Snažím se na sobě pracovat a moc mě to baví, sleduji videa, jezdím se koukat na soupeře. A tím, že jsem ten fotbal hrál, tak ty zápasy chci vyhrávat. Určitě by mě nebavilo někam jet a vědět, že prohrajeme, příští týden také a vlastně se nic neděje. Bez tlaku by fotbal nemohl být. A mám spoustu známých a kamarádů, se kterými jsem hrál, my jsme schopni na sebe vytvořit tlak, i když si jdeme jen kopat o zeď.
Jaké máte sny v trenérské kariéře?
Teď jsem v Mostu a baví mě to. Střednědlouhý sen mám, že s Mostem postoupíme do druhé ligy. Co bude za tři, čtyři roky, nevím. Ligu mám určitě v hlavě. Baví mě pozorovat ostatní týmy, mám spoustu názorů a informací, které snad někdy použiji.
Co říkáte na růst české ligy? Vaši milovanou Plzeň teď koupil Michal Strnad.
Je vidět, že fotbal stále stoupá na popularitě a lidé do toho chtějí dát peníze. Jsem za to rád. Čím víc bude dobrých klubů, tím víc tady bude dobrých hráčů. Samozřejmě bych byl rád, kdyby spousta těch hráčů byla hlavně českých, ale je mi jasné, že doba spěje k tomu, že tady bude hodně cizinců a naši kluci si tu pozici budou muset vybojovat.