Po děsném zážitku jsme znovu vyrazili na slovenský fotbal. Trnava překvapila

REPORTÁŽ: Když jsme naposledy vyrazili na fotbalové utkání slovenské nejvyšší soutěže, nedopadlo to příliš dobře. Asi nejznámější tamní klub Slovan Bratislava zklamal. Teď jsme ale navštívili zápas jejich největšího rivala Spartaku Trnava a všechno nás hodně překvapilo.

Po výjezdu na Slovan Bratislava jsme nakonec byli rádi za to, v jaké kondici je český fotbal. V hlavním městě Slovenska se negativa okolo fotbalu projevovala od začátku do konce. Ať už to byl zavřený fanshop a ostraha s ruskými vlajkami, ze které čišel strach, až po úděsné a drahé občerstvení. Největší problém však byla atmosféra, ta byla bídná.

Reportáž z naší návštěvy zaujala i tamní server Denník N, který posléze naši redakci kontaktoval. 

Na Slovensko jsme ovšem nezanevřeli a vyrazili jsme k sousedům znovu. Tentokrát do Trnavy.

Krásné město, skvělý stadion 

A jako jsme chválili velmi pěkné centrum Bratislavy, tak chválíme i Trnavu. Zaujala nás dokonce ještě víc. Mezi Slováky je přezdívaná jako „malý Řím“. Co nás potěšilo, tak byli všudypřítomní milí lidé. Návštěvu města můžeme doporučit všema deseti.

Ale fotbal byl to hlavní, proč jsme do Trnavy vyrazili. Tamní Spartak má stadion, který bychom mohli v Česku závidět. City Arena Trnava ale není pouze fotbalový stánek, nýbrž multifunkční centrum. Součástí je i obchodní centrum.

Další velká výhoda stánku je poloha. Nemusíte nikam mimo město, jako tomu je u podobně moderních stadionů zvykem, nachází se totiž v centru Trnavy. V jednu chvíli můžete obdivovat architekturu na krásném Trojičném námestie, pak stačí sejít „dolů“ a za pár minut jste na fotbale.

Jeden ze vstupů na stadion v Trnavě. Zdroj: PrahaIN.cz

Občerstvení? S Bratislavou nelze srovnávat

My jsme navštívili šlágr kola mezi Spartakem (třetí flek) a lídrem slovenské ligy Dunajskou Stredou. Už hodinu před výkopem to v okolí stadionu žilo. Zaujal nás také obrovský počet stánků se slunečnicovými semínky. Toho jsme si všimli i v Polsku, kde se prodávala přímo v útrobách stadionu. A rovnou prozradíme, že pod slovenskými fanoušky to vypadalo ještě „hůř“ než v Polsku. Úklidová četa si musela máknout.

Nepřeberné množství stánků s jídlem je i přímo na stadionu. Na Národním fotbalovém stadionu v Bratislavě byla k dispozici pouze klobása. A chuťově nic moc. V Trnavě je občerstvení jiná liga. Kdo nejí klobásu, neměl by zde vůbec žádný problém. Mají zde například hotdog nebo sekanou.

Nás však zaujalo něco jiného, takzvaná cigánská v žemli. Absolutně jsme netušili, oč se jedná. Velmi milé pracovnice, prý důchodkyně, se tomu divily. „To v Česku nemáte? Tady je to oblíbené už dlouhá léta,“ řekly nám a vysvětlily, že se jedná o vepřovou pečeni v housce. K tomu ještě cibulka a kečup nebo hořčice. Jedna porce vyšla na šest euro, tudíž asi 140 korun. 

Bylo to výborné a skvělá byla také už zmiňovaná obsluha. „Doražte hlavně v pondělí na derby se Slovanem, to bude ještě lepší, budeme se na vás těšit,“ usmívaly se ženy. 

Takzvaná cigánská pečeně na fotbale v Trnavě. Zdroj: PrahaIN.cz

Pivo zde čepují české, desítku Krušovice, která stojí 2,50 euro. K tomu zálohovaný kelímek za další dvě eura. Nealko pití, jako ledový čaj, cola či minerálka, je za totožnou cenu. Na stadionu neakceptují platební karty, pouze hotovost.

Velmi dobrá atmosféra 

Oproti tomu, když jsme byli na Slovanu Bratislava, jsme měli tentokrát výhodu, že jsme navštívili bezpochyby šlágr kola. Dal se očekávat i výrazný počet hostujících fanoušků z Dunajské Stredy. Aby ne, jejich tým hraje o mistrovský titul. Kotel hostů se začal docela rychle naplňovat, fanoušci tak mohli začít fandit už při rozcvičce.

Během toho hrála dobrá hudba, často právě s motivem Spartaku Trnava. Mnoho umělců totiž vytvořilo několik písníček na počest tohoto celku. 

Stadion se však nezaplnil tak, jak jsme očekávali. Úděl velkého stadionu tkví i v tom, že při návštěvách pod deset tisíc to jednoduše nevypadá tak dobře. Přesto byla návštěva dost slušná, celkem dorazilo něco přes pět tisíc lidí. 

Na atmosféru si však nemůžeme stěžovat. Kotel Trnavy se hned na úvod ukázal s jednoduchým, ale pěkným choreem, které oslavovalo sto let klubu. K tomu nechyběla ani pyrotechnická show. Jejich sektor samozřejmě plný nebyl, ale atmosféru udělali slušnou.

Nesmí se však zapomenout ani na hostující fanoušky Dunajské Stredy. Že by měl Spartak Trnava úplně domácí prostředí, to se totiž rozhodně říct nedá. V rámci hlasitosti byly oba tábory velmi vyrovnané a přispěly k pěknému zážitku.

A ačkoli byly chorály fandů DAC Dunajská Streda chytlavé a hlasité, v podstatě jsme jim nerozuměli. Toto město je totiž z velké částí tvořené maďarskými obyvateli a nejinak tomu je na tribunách. Často jsme tak slyšeli pokřik „Ria, Ria, Hungaria!“. Prezentaci měli výbornou.

Velmi pěkně vypadaly dýmovnice v sektoru hostů, jedna ze starších žen na tribuně pak nemohla vyjít z údivu. „Jak je to možné, že to dokážou protáhnout?! To tam není ostraha?“ ptala se. 

Vlevo Spartak, vpravo DAC. Zdroj: PrahaIN.cz

Slovenský fotbal není jen špatný

Dobré atmosféře nahrávalo i dění na hřišti. Ačkoli první dějství nebylo příliš zábavné, domácí Spartak vedl. Atraktivní fotbal se konal až ve druhé půli, to dokázali hosté srovnat a utkání nakonec skončilo dělbou bodů. Pro oba týmy cenný bod.

Oproti bratislavskému zážitku jsme ze stadionu odcházeli s úsměvem a pozitivně naladění. V Trnavě nám přišlo skoro všechno lepší: od občerstvení a personálu po celém stadionu až po atmosféru. 

Trnava na nás zapůsobila a rádi bychom řekli, že se vrátíme. Slovenský fotbal u nás tímto dost stoupl v ceně.