Před patnácti lety dal gól ve finále MS. Pak Fenin vypadl z okna a skončil v Řeporyjích

Je to právě patnáct let, co česká fotbalová dvacítka šokovala svět. Byla to po legendárních týmech z Říma 1934 a Chile 1962 teprve třetí účast našeho týmu ve finále mistrovství světa, jediná v tomto tisíciletí. Kniha, kterou o této partě napsal novinář Luboš Beniak, se jmenovala „Dvě minuty mistry světa“ a celkem vystihovala, jak to s nadějnou partou českého fotbalu dopadlo.

V létě 2007 čeští fotbaloví fanoušci usedali v nočních hodinách k televizním přenosům z Mistrovství světa do dvaceti let, které se hrálo v Kanadě. A horkým temnem sídlišť se nesly nadšené výkřiky, protože tým, od kterého se moc nečekalo dokázal dojít až do finále a tam se proti slavné Argentině dostat do vedení.

Největší hvězdou tehdy byl zástupce kapitána a forvard s formou jako hrom Martin Fenin. Ve finále si zády k bráně zpracoval přiklepnutí spoluhráče Kaloudy a naslepo z otočky napálil odskočený balón přesně k tyči. Argentinský brankář neměl nárok a Češi se mohli cítit jako mistři světa.

Jenže jim to vydrželo přesně ty dvě minuty, než později superslavný Sergio Agüero vyrovnal a Zárate osm minut před koncem poslal pro pohár soupeře.

O Feninovi si ale přesto všichni mysleli, že bude vycházející hvězdou českého fotbalu, která naváže na zlaté časy Kollera, Poborského a Baroše. Vysmátý sympaťák z teplického sídliště střílel v lize góly už od šestnácti, na dvacítkové mistrovství odjížděl jako hvězda ligy, se stříbrnou medailí si pak vybíral z nabídek Arsenalu, Liverpoolu, nebo Juventusu.

Jak říkával jeden zrovna tehdy populární politik: Dámy a pánové, kdo z vás to má?

Fenin ale sáhl po Německu a podepsal Frankfurtu. Nástup tam měl jako nikdo jiný- v prvním zápase proti Hertě Berlín nasázel hattrick během hodiny. Po skvělé sezóně ho Karel Brückner vzal na velké Euro do Rakouska, kde však Češi nepostoupili ze skupiny.

Proti dalším problémům, které na kovboje z Teplic čekaly, to ale byla celkem prkotina. Hned toho léta totiž také poprvé pronikl na první stránky bulváru, když se opilý porval před pražským barem Kozička, v té době nejpopulárnější destinací nezadaných fotbalistů, hokejistů a zlatokopeckých slečen.

Ze sportovních stránek do bulváru

Na konci července se hlásil trenérovi v Německu, ale už v srpnu si německý bulvár smlsl na zprávě, kterak mladá hvězda Eintrachtu Frankfurt při grilování na balkóně podpálila byt i s částí střechy domu.

Krasojízda pokračovala celou sezónu. Gólů moc nedával (i kvůli výměně trenéra), zato na bulvárních stránkách německého tisku zdomácněl. Třeba když v noci sjel autem do příkopu.

Zatímco na začátku jeho angažmá chodily do Frankfurtu nabídky přesahující 10 milionů euro, o tři roky později se dekoval do druholigové Chotěbuzi za 200 tisíc.

Atmosféra východoněmecké průmyslové aglomerace mu však nepřipomněla domov, ale působila na něj vyloženě destruktivně. Problémy řešené alkoholem a prášky (bohužel dohromady) vyvrcholily Feninovým vypadnutím z okna hotelového pokoje, které po pětimetrovém pádu přežil se štěstím. Český i německý bulvár přinesl zdrcující podrobnosti, serioznější tisk debatoval o pokusu o sebevraždu.

Po návratu z nemocnice vyhledal antidepresivní terapii, což je léčba, která fotbalové kariéře také moc nepřidá. Pět let po slavném mistrovství byla jeho kariéra v takových troskách, jaké do té doby český fotbal nepamatoval. O rok později odcházel z Chotěbuzi do Slavie zadarmo.

Praha jeho kariéře neprospívala o moc lépe. Během roku si nepřipsal ani gól, zato desítky článků v Blesku, zejména poté, co napadl jejich redaktora, který jej na ránem fotografoval, jak se potácí domů Pařížskou ulicí.

To už bylo moc i na tehdejšího ulítlého majitele Slavie Aleše Řebíčka a Fenin se vracel domů do Teplic. Jejich ředitel František Hrdlička nad ním držel otcovskou ruku už v pubertě, teď ho však pravačka musela svrbět, když hvězda opakovaně přicházela na tréninky v devět ráno nasosaná a v páchnoucím oblečení od včerejška.

Po půl roce se balil i v Teplicích, kamarád Marcel Lička mu domluvil zkoušku ve třetí lize ve Francii. I tam vydržel jen půl roku, pak trénoval v českém druholigovém Varnsdorfu. Nakonec dostal smlouvu za krušnohorskými hranicemi v FC Chemnitz, hrajícím třetí německou ligu. Dvouletý kontrakt mu vypověděli po půl roce a následovala série marných pokusů o stálé angažmá v sestupné tendenci Brno- Varnsdorf- Řeporyje. Tam z něj starosta Novotný udělal už vyloženě pouťovou celebritu.

Další jeho spoluhráči ze slavného týmu zrovna z oken nepadali, ale i u nich fotbaloví fanoušci snili o mnohem větších úspěších.

Šimůnek, Suchý, Kúdela...

Třeba kapitán týmu Jan Šimůnek, elegantní stoper s neomylnou rozehrávkou, při jehož sledování si fanoušci říkali, že klíčový post ve středu obrany má nároďák na deset let vyřešený. Hned po kanadském stříbru přestoupil ze Sparty do Německa, kde rok nato vyhrál Bundesligu, přičemž ve Wolfsburgu byl jako stoper základní sestavy jedním z nejdůležitějších koňů trenéra Magatha.

Pak jej ale nepodrželo zdraví, takže dnes po patnácti letech vzpomíná na slavný šampionát s umělou kyčlí. Ale i tak zvládl velmi solidní kariéru v Německu, v nároďáku však odehrál jen čtyři zápasy v roce 2009.

Více toho v reprezentačním odkopali jeho kolegové z obrany Marek Suchý a Ondřej Kúdela. Zejména prvnímu z nich se po výběru do all-star šampionátu předpovídala ještě hvězdnější budoucnost, než je dvanáct zápasů v Bundeslize za průměrný Augsburg.

U Kúdely to zase dlouhé roky vypadalo, že jeho stropem zůstane česká liga, než z něj po třicítce trenér Trpišovský ve Slavii udělal stopera evropské úrovně. Všestranně trapná aféra v Glasgow ho však připravila o vrchol kariéry na loňském Euru, čímž hezky zapadl do příběhu naděje a zklamání stříbrné české dvacítky.

Nebo brankář Radek Petr, který ve čtvrtfinále vychytal španělské supertalenty v penaltách a považovali ho vedle Šimůnka a Fenina za hlavní hvězdu týmu. Absolvent mládežnické akademie Baníku Ostrava po mistrovství slavně odcházel do italské Parmy, kde ale neodchytal ani zápas. Putování po menších klubech v Itálii a Belgii završil jedenácti ligovými zápasy v dresu Brna. Pak v sedmadvaceti ukončil kariéru a začal si hledat práci mimo fotbal, zatímco Gerard Piqué, kterému tehdy v Edmontonu chytil rozhodující desítku, zrovna podepisoval novou pětiletou smlouvu v Barceloně.

Nic z toho se ale ani neblíží příběhu Martina Fenina.

Největší hvězda týmu také nejspektakulárněji vybouchla.

Martin Fenin, dvě minuty mistr světa. Epitaf na hrob, nebo titulek na Facebook.